KATAPANG
Nečekaná zastávka a letiště s nejdokonalejším servisem. V Sukadaně zase brzká vstávačka. Rezzi nám oznámil, že jedinej bus do Katapangu, odjíždí v šest ráno. Stačí vylézt před hotel a mávnout si. Zabaleno máme a čekáme na bus. Majitel hotelu se diví , co tam tak brzo strašíme na tý silnici, že bus jede až v sedm. Ach jo zase informace k ničemu. No nic dáme si čaj a tu hodinku hold počkáme. Uběhne hodina, druhá… a bus pořád nikde. Ifča zaběhne do obchodu a rukama nohama zjištuje, jak to teda s tím busem je. A opravdu bus odjíždí v sedm, ukazuje na hodinky, že sedm už dávno bylo a prodavačka jen mávne rukou, musíte počkat…
Když ujede autobus a uletí letadlo
Najednou zahlédne sousedy a auto, vypadají, že někam jedou, huláká na ně a domlouvá nám odvoz do Katapangu. Jsme zachráněni! Sice pravdu o odjezdu autobusu Sukadana – Katapang se nikdy nedovíme, ale důležité je že se vezem. Ani jeden z týpků nemluví anglicky a tak se pomocí pantomimy domlouvám, předvádíme letadlo, abychom vysvětlily, že potřebujem na letiště abychom doletěly do Pankalan Bun. Asi po dvou hodinách jizdy nás vyhazují na letišti. Zde jsme zase za exoty a zjištujem, že jediné ze dvou letadel, co tu denně odletí směr naše destinace, odletělo asi před hodinou. Nezbývá nám nic jiného než tu jeden den zůstat. Jdem si koupit letenku, ale zjištujem, že máme málo peněz. A je to tu zase. Kde je nejbližší bankomat? Žádný tu není. Domlouváme se v kanceláři společnosti Kal Star…
Bankomat dává jenom 2 000 000 !
Ochotný zaměstnanec se mnou usedá na motorku a veze mě asi hodinu na druhej konec města, kde je další kancelář Kal Star, abych zaplatila kartou tam. Platba nejde a tak valíme k bankomatu. Vybírám maximum – 2miliony – bankomat prostě víc nedává. Jedem zpátky do kanceláře zaplatit letenky a vracíme se na letiště. Ifču slyším klasicky už z dálky – sedí si u nich v kanclíků, popíjí kávičku a pomocí google translatoru se všichni vesele baví.
Fotbal , futsal a billiard v Katapangu
Domlouváme možnost ubytování a dostáváme super nabídku za 100,000 kousek od letiště. Přijde nám to jako super cena a ještě se ptám, zda by se dala půjčit motorka. Za další 100,000 domlouváme motorku. Náš nový kámoš nás po jedné odváží na úbytko – je to opravdu daleko – celých 150 m, ale tady se pěšky prostě nechodí. O pracovní morálce ani nemluvim. Úbytko je moc pěkné a čisté, jsme spokojené. Za chvilku nám kluci přivážejí motorku a my se s nimi domlouváme, že nás tu ve 3 hodiny vyzvednou a půjdem se s nima podívat na fotbal. Prohlížíme si město, projíždíme se ulicemi – dáváme si drink a fotíme se s policajtem. Už začínáme mít opravdu hlad a tak se poohlížíme po něčem k snědku. Hledáme nějakej správnnej lokální pajzl. A konečně se nám to daří, objednáváme si tím, že ukazujem jiným lidem do talíře. Pak už jen najít cestu zpátky na úbytko a ve 3 hodiny všichni valíme na fotbal.
Na fotbale jsme asi největší atrakcí, a všichni místo fotbalu sledují jenom nás. Skvěle se bavíme nad výkony hráčů a probíráme známe kluby. Fotbal nás všechny brzo omrzí a tak radši jedem na druhou stranu města na kafe. Stále se seznamujeme s dalšími lidmi a domlouváme plány na večer. Kluci nás doprovodí na motorce domů, abychom tady náhodou nezabloudily a domlouváme společnou večeři. Nudle a masové koule u dalšího kamaráda jsou dokonalý, protože je majitel, máme jídlo samozřejmě gratis. Pak si jdem s klukama kopnout futsal a hurá na billiard. Stoly jsou plný tak si jen vychutnáváme další kávu a kolem půlnoci uleháme. Ráno nás čeká první let po ostrově.
Přidat komentář