• Menu
  • Menu

Hawaii 48

Andy

Na začátek cestopisu

  Kaneohe, párty v Zanzibaru a poslední dny na Havaji.

23.9.2 011 pátek. Ráno jsme se vzbudily s opicí na zádech a doufaly, že tento den nikdy nezačne. Popravdě jsme měly s Andy nemalý problém s financemi. Po třech dnech intenzivního nakupování měla Andy úplně vybrakovaný účet a mě zase banka zablokovala něco málo přes pět tisíc, kvůli nějaké čekající platbě na mém účtu, kterou jsem ovšem nikdy nezrealizovala. Chtěly jsme to nějak vyřešit, ale když jsme se na Havaji v pátek ráno vzbudily, v České republice byl už večer a přes víkend jak známo nikdo nedělá.

Sdělily jsme tedy Adrianovi náš problém s tím, že nemůžeme chodit pařit a užívat si, protože máme posledních málo dolarů v peněžence a tím to hasne. Adrian to ovšem vůbec neřešil a rozhodl se nás na všechny akce zvát. Bylo nám to poměrně dost trapné, ale když nás několikrát přesvědčoval, že je to v pohodě, uklidnily jsme se a zbytek už neřešily. Celé dopoledne jsme si četly a relaxovaly. Protože se Adrian měl stěhovat, slíbily jsme mu alespoň pomoc s balením, uklízením a vynášením věcí na ulici do auta. Přijel během brzkého odpoledne společně se svýma dvěma kolegy z práce, kteří byli ještě tak dvakrát „nabušenější“ než on sám a přivezl dobrou zprávu. V práci ho povýšili, takže se dnes bude oslavovat, sdělil nám hned při příchodu ve dveřích. Odpoledne jsme pak plnily naše sliby o pomoci při stěhování a před západem slunce jsme se šli společně podívat do zahrady, která se nacházela hned u koktejlového baru.

 Dlouho jsme se nerozhodovali a po návštěvě zahrady zašly do baru. Adrian nám objednal obrovský koktejl, a protože bylo ještě příliš brzy na cestu na Waikiki, rozhodly jsmese, že se vrátíme domů, něco pojíme a vyrazíme později. Na Waikiki jsme navštívili jeden z nejluxusnějších podniků – Zanzibar. Diskotéku, která byla celá ve zlatě, na záchodech vás obsluhovala žena rozdávající ubrousky a pouštící kohoutek s vodou kdykoli si řeknete a k tomu Adrian, který se rozhodl, že musíme ochutnat všechny koktejly, které má on sám rád. A pak se tancovalo a tancovalo se hodně. Postupně se parket zcela zaplnil lidmi. Bylo neskutečně narváno! Vyzkoušeli jsme i další stage s černošskou hudbou. Večer se opravdu vydařil. Spát jsme se dostali až nad ránem, protože jsme asi hodinu hledali auto, které jsme jaksi nemohli ve spletitých uličkách Honolulu najít. 24.9.2011 sobota Konečně víkend a poprvé, kdy Adrian nemusí do práce. Předposlední den na Havaji. Co budeme dělat? Neměly jsme tušení, co bychom ještě chtěly stihnout, ale protože jsme poslední tři dny na Waikiki pronakupovaly, chtěly jsme jít třeba jen na pláž

a užít si poslední sluneční havajské paprsky. Adrian nás tedy vzal na zcela unikátní pláž blízko Koko head. První pláž, na kterou se platilo vstupné, byla původně zapovězená pláž havajských králů a nebylo se čemu divit. Po dva a půl měsících na Havaji a všech krásných plážích, které jsme viděli, byla tato pláž opravdu jedna z nejkrásnějších.

A zcela oprávněně a pochopitelně si ji kdysi vybral i onen havajský královský rod. Byly zde také ideální podmínky na šnorchlování. My jsme si ovšem bohužel nechaly všechny šnorchlovací potřeby u Earla, protože nás nenapsalo, že bychom je mohly využít. Po překrásné pláži následoval pozdní oběd v přístavu v Kaneohe, a pak už jsme se konečně přemístili k Budhistickému chrámu (Našemu restu z prvního týdne u Adriana, který jsme konečně chtěli napravit.). Večer jsme pak unaveni zalehli spát. 25.9.2011 neděle Poslední den na Havaji a jestli to ještě někomu z nás nedošlo, tak dnes se to ukázalo ve všem: Havaj nám bude chybět… neslo se vzduchem, sluncem, vodou a prostě vším, co nás dnes obklopovalo!!! A tak balíme a uklízíme nejen naše věci, ale i Adrianův byt, protože ten se dnes také stěhuje. Odpoledne si jdeme lehnout na pláž a já konečně dočítám šesti set stránkovou knihu, která na mě čekala dva měsíce společně s mými věcmi na Waikiki. Večer nás Adrian odváží na Waikiki a ještě posledních pár hodin s námi stráví v místním herním baru, který funguje tak, že si koupíte třeba pivo nebo večeři, to je jedno, a pak si jdete zahrát do herny nějakou hru. Hrají jak dospělí, tak děti a hrát se dá zcela cokoliv. Pak zavolala domácí od Adriana, že byt není dostatečně vyčištěný k převzetí, což Adriana úplně rozčílilo, zvlášť po tom, co jsme byt uklízely. Rozhodly jsme se, že to tak nenecháme, a že mu ještě naposledy pomůžeme. Alespoň jsme mohly splatit náš „dluh“ za skvělé poslední dny na Havaji. Zavolaly jsme tedy Earlovi, že si
potřebujeme jen vyzvednout věci, a že dnešní noc přespíme u našeho couchsurfera, který má problémy s hloupou a vypočítavou domácí. Dojeli jsme tedy do jeho bytu, naložili všechny věci, rozloučili se s Earlem a vyjeli opět směr Kaneohe. Zde jsme kompletně vycídily celý byt (až na okna, ty jsme měly v plánu umýt ráno). Adrian byl strašně unavený, takže si šel lehnout a my mezi tím poslouchaly české rádio a uklízely a uklízely.

Cestopis následující den

Cestopis předcházející den

.

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *