18.7.2011 pondělí odpoledne Pokud jsme v neslunné Kalifornii prozřely ze všech našich evropských představ, pak TADY (na Oahu) je všechno přesně takové, jak si to v Čechách dokážete představit. Vlna střídá vlnu, sluníčko, pláž…ale nejlepší na tom všem je to, že člověk může mluvit jazykem, kterému tady nikdo nerozumí. Zvlášť výhodné je to pro dvě slečny, které okukují krásná tělíčka místních surfařů, a že jich není málo! „Ty jo, otoč se!“ „Hmmm, ten je!“ a za minutu: „Ty jo, koukej na ty buchtičky“… „Co říkáš na našeho záchranáře? Dobrej, co?!“ „Jo jo, už jsem si všimla.“ „Ty jo, tak ty jsou taky dobrý!“ „Myslíš toho s modrým prknem?“…. A tak můžete pokračovat i několik hodin v kuse, protože místní surfaři jsou opravdu k nakousnutí. Prostě ráj.
Z letadla jsme přijely rovnou na pláž. Lehly jsme si pod palmu ke sprše a trvalo asi pět minut, než jsme se seznámily s prvními „místňáky“. Vzhledem k naší cizokrajné řeči a jejich zvědavosti nebylo těžké dát se do řeči. Kromě toho, že nám pohlídali věci, takže jsme se mohly jít vycachtat do oceánu společně, tak nám také našli velmi ochotně adresu našeho ubytování, pověděli, že na Havaji žádné peníze nepotřebujete (čímž nás trochu uklidniliJ) a konečně nám chtěli dohodit nějakého chlapíka, který ovšem nebyl tak „dobrý“ jako okolní surfaři.
19.7.2011 úterý Vzhledem k tomu, že se snažíme ušetřit, co to jen jde (až na návštěvy Rosse – Dress for less, o tom za chvíli), rozhodly jsme se, že budeme jíst pouze tak, abychom se nepřecpávaly a pročistily si těla. V konečném důsledku to znamená, že k dnešnímu menu jsme si na místním trhu ráno nakoupily potraviny za 3,75 dolarů (dohromady). Náš jídelníček by se dal přirovnat k jídlu poustevníků. Snídaně: banán. Svačina: kousek česnekové bagety. Oběd: další kousek česnekové bagety a půlka papáje. Svačina: kousek česnekové bagety. Večeře: banán. Co dodat. Je tu teplo, takže člověk nemá ani chuť k jídlu a pořád se pije, takže denní přísun vody je opravdu vydatný. A navíc máme s sebou kuzu, které nám pomáhá úplně ke všemuJ.
Po nakoupení těchto potravin jsme šly na obhlídku Rosse, což jsme vlastně udělaly už večer po příletu na Havaj. Abyste správně pochopili (pro lidi, kteří ještě nikdy nebyli v Americe, tak jako já), Ross je obchod, kde seženete nejen značkové oblečení z minulých kolekcí, ale i boty, kabelky, kufry, vybavení do domácnosti a tak dál a všechno úplně za hubičku. Přesněji se slevou minimálně 60%, ale většinou 80% až 90%. Prostě další ráj. A když tam jednou vejdete, musíte si pořád říkat, to nesmím, to nesmím, budu to muset tahat na zádech, nemám na to místo…Ale to vám nepomůže! Takže raději přemýšlíte nad tím, že tuhle knížku a tenhle ručník byste mohli vyhodit, tenhle krém domazat, pastu na zuby vypoužívat, ubrousky na osvěžení vyhodit….A najednou najdete místo na dvoje nové šaty (jedny za 8 dolarů!!), dvoje sportovní trička, košili, nové plavky se taky hodí…a u to jede…
Ale dost! Zakázaly jsme si tam chodit, jenže pak jsou tady i jiné obchody-třeba na boty…To nejde! Takže doufám, že teď už všichni chápete, proč tady nejíme. Protože abychom se vešly do rozpočtu a současně se nezbláznily z Rosse a jiných jim podobných, musíme někde šetřit
.
Celý den jsme pak strávily na pláži. Pohodička. Naše zábava z předchozího dne pokračovala tak, jak začala – okukováním místních hochů. I přesto, že jsme se důkladně mazaly třicítkou, na některá místa jsme asi tak trochu pozapomněly a tak jsme pak přišly domů jako dva raci…
Přidat komentář