První Couchsurfing – tichá domácnost a spálené zadky.18.-21.7.2011 pondělí až čtvrtek ránoJako první jsem vybrala Michaela. Měl spoustu skvělých referencí a bydlel jen několik minut od centra Honolulu a od pláže. Po několika emailech jsme se konečně dohodli, že se ubytujeme až po 19 hodině. To byl čas, kdy se obvykle vrací z práce, takže by měl být doma. A tak jsme po celodenním zevlingu na pláži vyrazily směr první Couchsurfing.
Šly jsme mnoho bloků rozbitými ulicemi, ve kterých převládaly dílny automechaniků a podivných obchodů, až jsme dorazily k Michaelovi. Bydlel v krásném činžáku s uzamčeným a hlídaným vchodem. Dům měl poměrně složitý systémem zvonků, kterým jsme se musely chvíli prolouskávat, než jsme konečně pochopily jak zazvonit. Bylo potřeba vyhledat si jméno v databázi a pak vytočit příslušný kód. Byla to naše jediná možnost, jelikož jsme si zapomněli vytisknout telefonní číslo z e-mailu…jak typickéJ. Bylo 7 hodin večer. Zvonek zvoní a zvoní. Nikdo neotevírá. Usídlili jsme se tedy se všemi zavazadly na lavičkách v útulném atriu budovy a vypadaly jako všudypřítomní beznadějní bezdomovci. Asi po 20 minutách na nás houkla sympatická mladá žena: „ Vy asi budete naši couchsurfeři?“ „Jo, jo.“ „Já jsme Lena, byla jsem cvičit, tak pojďte dál.“ Vyjely jsme do čtvrtého patra a vstoupily do překrásného a útulného bytu studiového typu, kde nás dost nepříjemně přivítal i Michael.
A pak to začalo. Atmosféra by se dala krájet. Nejdřív jsme se snažily s Michaelem nějak sblížit, ale na veškeré naše dotazy nám bylo odpovězeno poměrně stroze, bez zájmu o další konverzaci. Uf, to bude těžké. Nakonec si spolu začali i potichu něco šuškat. Bylo nám dost trapně. Zeptaly jsme se na internet, abychom napsaly domů, že je všechno v pořádku, a že máme kam složit hlavu. „Zkuste nějakou z okolních sítí, sousedi se připojují takto.“ Byly jsme tedy odkázány na hledání nějaké z okolních sítí… Samozřejmě byly všechny zablokované, jak jinak. Zkusily jsme se tedy ještě jednou zeptat, jestli bychom nemohly použít jejich způsob připojení, ale Michale nám vysvětlil, že on má kabelové připojení, a že to nám rozhodně za žádných okolností půjčovat nebude. Aby toho nebylo málo, tak ještě doplnil, že to od nás vůbec není slušné se ho na to vůbec jenom ptát.
Uf. O důvod víc proč ještě rychle někam vypadnout, a tak jsme se rozhodly, že raději půjdeme hledat wifi někam ven. A našly! Zachránil nás slavný Mc Donald s jeho umělými pochoutkami. Daly jsme si něco „malého na zub“ a otravovaly tam až do zavírací doby. Vůbec se nám nechtělo vyrazit zpátky. Pak jsme se ale překonaly a s myšlenkou, že je to přespání jen na 3 noci, a že nejdůležitější je, že máme kam složit hlavu, vyrazily domů.
Když jsme se konečně dostaly přes složitý otevírací systém dole na vrátnici a vrátily se zpět, oba už byli docela milí. Jak jsme ovšem brzy pochopily, Michael toho stejně moc nenamluví. Pokus a jakoukoliv konverzaci byl zbytečný. Ustlaly jsme si jedna na okně a druhá na zemi. Ještě před spánkem nám sdělili, že ráno oba odchází před 8 hodinou do práce, a tak nám druhý den nezbylo nic jiného než opustit hnízdo a vyrazit do víru města již před osmou ranní. Chtěly jsme se podívat do China Town, ale zdržely jsme se na nedalekém trhu, kde jsme nakoupily všechno potřebné a objevily dalšího Rosse…
Pak už hurá na pláž a celodenní válení, koupání a nic nedělání, prostě relax a večer zase Ross…a spálené zadky a jiné části těla a nakonec hurá do pelechu. Ráno Lena nešla do práce, a tak jsme si mohly trochu víc pospat. Když jsme vstaly, Lena nám poradila pár míst, která stojí za to navštívit: knihovna, královský palác – jediný na území USA, staré stromy, Aloha beach s věží a trhem, Pearl Harbor. Jelikož nás probudilo deštivé počasí – velice neobvyklý jev, ale ve své podstatě velmi příjemný, vyrazily jsme na náš oblíbený trh. Cestou jsme navštívily palác, staré stromy, zavřenou knihovnu a samozřejmě nakoupily super a levné žabky. A hurá na trh. Jenže trh nikde….Zklamaní jsme se přesunuly do vysněného China Town, nakoupili pár potravin a vyrazily do Pearl Harbour. Zde jsme strávily celý den, (viz příští článek) a pak už jen poslední večer strávený v tiché domácnosti. Ráno jsme konečně s velkým uf opustily toto hnízdo a znovu se všemi zavazadly vyrazily pěšky směr Waikiki vstříc novému dobrodružství a novému hostiteli.
.
Přidat komentář