• Menu
  • Menu

Japonsko 17

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Japonsko » Japonsko 17

Na začátek cestopisu

Hirošima a Tomonoura, japonská rybářská vesnička aneb z ráje do pekla

Dnešek začal krásně. Na barovém pultíku na nás čekala snídaně v typicky japonském stylu: miso polévka – na sílu, salátek – na zdraví, japonská ryba a samozřejmě nesměla chybět rýže.

snídaně v Kjótó

Poté, co jsme se královsky najedly a rozloučily se s Minoru a jeho rodinou, jsme nasedly naposledy do kjótského metra a odjely na hlavní nádraží. Dnes jsme měly poprvé jet vlakem, ve kterém jsme si nezarezervovaly místa. V Japonsku byl totiž svátek, a tak byly japonské dráhy plné lidí, kteří jeli třeba navštívit své příbuzné. I bez rezervovaného místa jsme si ale nakonec bez problémů sedly.

Shinkanzen z Hiroshimy
Shinkanzen z Hiroshimy

Vlakem jsme dojely až do Fukujamy, přímořského města položeného západně od Kjóta. Vystoupily jsme a přešly na autobusové nádraží, kde jsme pak trochu zmateně hledaly autobus do rybářské vesničky Tomonoura. Při hledání správného nástupiště a koupi lístků na autobus jsme se opět přesvědčily o japonské laskavosti a snaze za každou cenu pomoci.

vnitřní moře v Tomonoura

Po půlhodinové cestě do Tomonoury jsme vystoupily na předposlední stanici. Opět jsme zmateně zíraly do mapy, když v tom k nám přistoupil jeden z místních: „Mohu vám pomoci? Tady přes ulici je když tak informační centrum.“ Kromě toho, že nám pak zakroužkoval všechna důležitá místa a odhadl celkovou časovou náročnost, nám s úsměvem a absolutní samozřejmostí uschoval i naše batohy.Velice ho zajímalo, kde jsme se o tomto městečku dozvěděli, odkázali jsme ho na našeho průvodce v českém jazyce, to ho velmi zaujalo a tak nás požádal o možnost pořídit si kopii, kterou by mohl nabízet dalším českým turistům. Průvodce jsme mu s radostí zanechaly na celou krátkou dobu našeho pobytu a nedočkavě jsme se vydaly do útulných uliček města.

 Městečko Tomonoura je například známé pro svou překrásnou polohu na břehu Vnitřního japonského moře ale i výborným saké, které se zde míchá s několika bylinami. Likér, který vznikne, je podobný naší Becherovce, ale oproti ní je chuťově o hodně jemnější. Můžete ho ochutnat téměř v každé z místních prodejen saké. Co se týká výhledu na moře, náš průvodce, stejně jako pán z informační kanceláře, nás odkázal na místní chrám Iouji.

Vnitřní moře z Fukuzen-ji nejkrásnější vyhled v Japonsku

Výhled, který se vám zde naskytne, je opravdu překrásný a společně s vlahým větrem je v horkém letním dni opravdu osvěžujícím zážitkem. Procházely jsme se městečkem křížem krážem. Cestou jsme potkávaly různé chrámy a svatyně a dokonce i průvod, oslavující jednoho z místních bohů. (v září, po sklizni to byl nejspíš bůh úrody.) Po krátkém zastavení u stánků se sušenými rybami a nákupem saké jsme se usadily na schůdky od mola a vychutnávaly skromný oběd. Pak už nám nezbývalo mnoho času, a tak jsme pomalu a poté i rychle pospíchaly na autobus zpět do Fukujamy. Autobus jsme viděly přijíždět přesně ve chvíli, kdy jsme dorazily i informačnímu centru, před kterým postával náš známý místní. „Vy asi budete chtít jet tímto autobusem, že? Běžte si pro věci, já to tady zařídím.“ Stačilo se domluvit se řidičem a ten bez problémů počkal na zastávce 5 minut, než jsme si vzaly naše batohy a rozloučily se. Byly jsme přímo v šoku. Takový servis a ochotu, to jsme ještě nikdy na našich cestách nepotkaly.

baseball Hiroshima

HIROŠIMA

Ve Fukujamě jsme pak nasedly na vlak jedoucí do Hirošimy, našeho dalšího nocležiště. Naše couchsurferka si s námi dala sraz před Starbucks kavárnou, kam jsme dorazily okolo 3. hodiny. Po několika posledních couchsurferech, kteří anglicky řekli stěží pár vět, jsme byly rády za někoho, kdo se s námi bez problémů dorozumí. Společně jsme pak došly do jejího bytu, kde jsme se vysprchovaly a vypraly všechno prádlo. Nad Hirošimou se mezitím začalo temnit. Obloha postupně měnila barvu až do kovově tmavě modré. Takovou barvu jsme na obloze ještě neviděly. A pak začal neskutečný slejvák. Pršelo jako z konve dobrou hodinu a přestalo právě v čas, abychom se stihly obléci a vyrazit do centra města na první couchsurfingovou hirošimskou párty. Došly jsme do irského baru a tak trochu nešťastně se na sebe s Andy podívaly. Chtěly jsme navštívit nějakou japonskou klasiku- do irského baru si mohu zajít v Irsku nebo i v Praze. Navíc tu pivo stálo neskutečných 800 yenů (= 8euro). Návštěva nám tedy tak trochu dělala čáru přes náš plánovaný mini rozpočet. Daly jsme si každá jedno pivo a postupně usrkávaly. Když jsme dopily, chtěly jsme se podívat na nejvíce turistické místo města – památník atomové bomby- „A – bomb dome“. Přišly jsme akorát včas, abychom celý objekt viděly nasvícený. Za noci vypadala polorozpadlá stavba navrhnutá českým architektem Janem Letzelem již v roce 1915 ještě více děsivě. Toto memento z 6. 9. 1945 na nás zapůsobilo natolik, že když jsme se po hodině vrátily zpět do baru, byly jsme ještě nějakou chvíli v pokorném tichu a nějak jsme nechápaly okolní zábavu.V 8.15 vybuchla blízko této budovy atomová bomba Little Boy (hypocentrum ve výšce 580m, epicentrum ve vzdálenosti 160m). Atomový dóm byl nejbližší stavbou , která po explozi zůstala stát. Dodnes je udržován ve stejném stavu, v jakém byl těsně po výbuchu a slouží tak jako připomínka ničivosti jaderných zbraní a jako symbol naděje na světový mír bez nukleárních zbraní.

couchsurferka v Hirošimě

Domů jsme přijely taxíkem okolo půlnoci. Rozložily jsme nafukovací matrace a zachumlaly se do spacáků. Po celém dni jsme byly už opravdu velmi unavené.

A bomb dome Hirošima

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *