Milujeme tenhle kraj, nekonečné lesy, skály i rybníky. Jsme kousek od obce Hradčany. Honza tady jako malý prožil část dětství a žil tady s rodiči až do roku 1968, do doby než sem vstoupila Sovětská armáda. Miloval skály a rád se sem vracel.

Vojenský výcvikový prostor Mimoň
Zastavujeme u silnice z Ralska do Hradčan. Lesy s divokou přírodou jsou tady všude protkány sítí asfaltek a tankodromů. Rády by jsme našly zdejší vojenské letiště, asi prostor s největším významem i plochou, kdysi součást Vojenského výcvikového prostoru Mimoň, které zde na rozloze 250 km2 bylo od roku 1968 -1990. Místo jako cvičiště pro vojenské účely sloužilo už za Rakousko-Uherska, za první republiky zde pobývala Československá armáda, Wermacht zde cvičil za druhé světové války

Vstupujeme do lesa u cedule Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj. Je po dešti a les překrásně voní. Cestiček je tady více než dost a asi není těžké se tady v tom labyrintu ztratit. Držíme se „hlavní“ cesty.
Na několika místech jsou malé pozůstatky vojenských staveb. Na křižovatkách jsou haldy vyskládaného dřeva. Asi po 2 km začínají cestu lemovat skalní útvary, dále pak přicházíme ke skále, kde je „obydlená“ jeskyně. Pračlověk to asi není, to je tady moc moderních prvků. Jsme zvědavé a tak nakukujeme, i když máme trochu strach. Pokračujeme dále směrem na Hradčany, na asfaltce potkáváme dva bruslaře. Ti nám potvrzují, že míříme do Hradčan, ale ne na letiště. Čas pokročil, musíme se tedy vrátit a letiště a další zajímavosti tohoto kraje si necháme na příště.

Hradčanské stěny
Skály, které patří do Hradčanské pahorkatiny, Mimořádně cenné a romantické skalní město se prostírá vlevo od silnice Doksy – Hradčany. Jsou zde desítky skalních převisů a zajímavé skalní útvary, např. Psí kostely či Skalní brána.
Přidat komentář