Město duchů
Je první lednový víkend roku 2021. Počasí se sice trochu pokazilo, přesto nás tento fakt neodradzuje od úmyslu vyrazit na zimní výlet. Cílová destinace dnešního dne: Rokytnice nad Jizerou. Čeká nás však velké rozčarování. To, že sněhu bude pomálu jsme celkem očekávali. Ale kvůli PESovi, který vrčí a štěká na všechny z nás, jen na zahraniční majitele supermarketů si nějak netroufá, se ocitáme prakticky ve městě duchů.
Rokytnice nad Jizerou
Horské středisko najdeme v západních Krkonoších, pod vrcholy Stráže, Lysé hory a Kotle. Město, v nadmořské výšce 520 m.n.m., bylo zřejmě založeno kolem roku 1574 jako sklářská osada. První obyvatelé se zde živili těžbou dřeva, mědi, stříbra a olova. V 18. století tu byly založeny první textilní podniky. Rozvoji průmyslu napomohla také výstavba železniční trati Martinice v Krkonoších – Rokytnice nad Jizerou. Po roce 1945 došlo k odsunu německy mluvících obyvatel a zároveň se začíná rozvíjet turistický ruch ve městě i v okolí.
Celé území města je rozděleno na čtyři části. Dolní Rokytnice, Horní Rokytnice, Rokytno a Františkov. Přijíždíme autem a nejlepší místo na parkování jsou velké označené plochy v Horní Rokytnici, těsně pod ski-areálem Horní Domky. Denní parkování je tady zatím zdarma.
Pozor na cestu
Kousek od parkoviště se napojíme na modrou turistickou značku. Ta vede podél Huťského potoka a stoupá k našemu cíli. Asfaltová silnice je zlehka zapadaná sněhem, ale je poměrně dobře schůdná. Ovšem jen do té doby, než se přemění na lesní cestu. Tehdy začíná být zledovatělá a chůze po ní, bez kvalitní obuvi či nesmeků, je velmi obtížná. K vodopádu však chybí už jen několik desítek metrů.
Huťský vodopád
Huťský potok pramení na svahu Lysé hory, těsně pod známou turistickou chatou Dvoračky. Svou pouť končí pod Dolní Rokytnicí v řece Jizeře. V místech, kde se zrovna ocitáme vytváří potok na skalní stěně Huťský vodopád. Jsme asi tři kilometry nad parkovištěm v Horní Rokytnici. Název Huťský vznikl podle první sklářské huti v Krkonoších, ve které pracovala známá sklářská rodina Schürerů od roku 1562.
Zajímavostí tohoto přírodního útvaru je to, jak je těžké stanovit přesně výšku vodopádu. Dost často se uvádí, že je vysoký až 20 metrů. Avšak výška úseku, kde voda padá pod úhlem větším než 45° je jen 6,8 metru. Dojem této spodní části je opticky zvětšen dvoumetrovou kaskádou, která navazuje hned pod vodopádem. V normální době je velmi známý a hojně navštěvovaný. Vyhlídka na vodopád je zajištěna dřevěným zábradlím a je velmi dobře přístupná. Tedy, až na tu ledovku.
Dnes tu potkáme jen pár lidí, kteří vědí, že procházka a pohyb na čerstvém horském vzduchu je zdraví mnohem prospěšnější, než vdechovat zpět zplodiny svého těla ve městě nebo autobusu přes zakrytý nos a pusu.
Přidat komentář