Indonéské Benátky - Benjarmasin

BANJARMASIN – PLOVOUCÍ TRHY

Budíček okolo čtvrté ráno nám zas takový problém nedělal, moc jsme se těšily na to, co uvidíme. Došly jsme pár kroku k molu, výjimečně bez auta, musely jsme, ale kluky hodně přemlouvat, že opravdu dojdem a tam už na nás čekal kapitán. Vydaly jsme se po široké řece Sangai Barita a po chvíli zapadly do menší říční uličky plné tradičních dřevěných chýší na kůlech. Je to nádhera, pozorovat život na řece. Cesta byla celkem dlouhá než jsme se znovu dostali na širokou řeku a konečně jsme byli na místě.

Plovoucí trhy a plovoucí restaurace

Okolo nás plavaly lodičky plné různého ovoce a zeleniny, byla ještě docela tma a tak nebyly zas tak úplně vidět, jen se vždycky zčistajasna objevily u nás a něco nám nabízely. Koupily jsme si banány, abychom pak mohly nakrmit opičky na nedalekém ostrově. Co nás zaujalo byla plovoucí restaurace – naservírovali nám během soulodění kávičku a pomocí dlouhého klacku s napichovátkem jsme si přivlastnili nějakou tu laskominu k snídani, byla to nádhera. Pomalu se začalo rozednívat a řeka nám ukázala všechny své poklady, obrovské klády sloužili lidem jako molo, všichni zde vegetili, nakupovali a prodávali. Na plovoucí trhy se sjíždějí prodejci z celého okolí. Mimo zeleniny a ovoce tady nakupíte čerstvé pečivo z plovoucí pekárny. Na loďkách vám nabídnou i další vymoženosti do kuchyně , nebo třeba toaletní papír. Bohužel jsme zde byly ve všední den, a tak trh nebyl tak moc plný jako tomu bývá o víkendech. Když jsme se konečně všeho nabažily, vyrazili jsme za opicemi.

Opičí ostrov

Sice nám kluci tvrdili, že makakové to nebudou, ale jejich pověstná angličtina hold není tak slavná. Najednou se před námi objevil opičí ostrov. Místní nás už vítali a opičky se nás nemohly dočkat. Když nám vyžraly všechny banány, přestaly jsme být pro opičky zajímavý a tak jsme se chystaly ostrůvek opustit a hned začalo žebrání. Dejte nám peníze pro naše děti. Kiki z Pontianaku nám již vysvětlila, že není ideální sponzorovat žebráky. Jsou dostatečně sponzorovaní státem. Proto jsme se rozhodly jim nic nedat, ale kluci jim nějakou tu kačku dali, takže problém vyřešili za nás. Klotok se pomalu plížil zpět řekou a říční ulička nám poskytla pohled na tradiční ráno, všichni byli venku a prováděli ranní hygienu, omývání, praní a další aktivity za použití říční vody. Celá tahle sranda stála asi 400,000 IRP, ale je to jen odhad, kluci nás nenechali vůbec nic zaplatit a tak je tato cena pouze orientační, když jsme je pozorovaly kolik platí. Vrátily jsme se zpět na hotel a daly si ještě šlofíka. Okolo 11hod balíme a vyrážíme za dalším jejich kamarádem do Baraganu. Ještě nakládáme nějakej nábytek dalšímu kamarádovi a vezem mu ho domů. Kamarád, je šikovný průvodce Loksada, a nedá se k němu moc dostat místní dopravou. Možná během suché sezóny, ale určitě ne teď.