• Menu
  • Menu

INDONÉSKÁ ČÁST BORNEA – BORNEO 13

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Borneo » Borneo - indonéská část » INDONÉSKÁ ČÁST BORNEA – BORNEO 13

KANDANGAN + LOKSADO

Večer přijíždíme do kouzelný vesničky u městečka Kandangan. Kouzelný proto, že sou tady malý, typický dřevěný domečky a lidi tady žijou ještě dost tradičně, všichni sou tu prakticky soběstačný a usoudili sme, že skoro nic nepotřebujou- buď farmařej, nebo chovaj kuřata nebo kachny, občas něco prodaj na trhu, občas tam něco koupěj a takhle si tady spokojeně žijou obklopený rýžovýma políčkama a přírodou.

black spitting cobra - černá konbra nám překřížila cestu
black spitting cobra – černá konbra nám překřížila cestu

Vesnička u Kandanganu

Po příjezdu sem nás Bagan (kamarád Kokova kamaráda, který se věnuje divadlu a průvodcuje) provede po vesničce a okolí. Vycházíme z domu jako skupinka tří lidí, ale hodně rychle se stáváme atrakcí a rozrůstáme se o dalších 5-7 lidí (hlavně dětí). Jinak okolí je kouzelný – zelený rýžový políčka, obklopený palmami a banánovníky, to vše podtrženo zapadajícím sluncem. Vidíme všechny možný i nemožný druhy ovoce – náš oblíbený rambutan, kávu, kokosy, čokoládu (bohužel jen plod, ne finální produkt), něco čemu říkaj jackfruit, banány…..atd. Exkurze nám končí se západem slunce, vracíme se na ubytko a zewlíme. Pak dáváme véču (rýže a kuře, nečekaně) a zase zewlíme. My pak deme spát, sme docela dead, kluci ještě pokračujou do města….. asi na Ice Teačko J.

náš první čerstvě utržený Durian
náš první čerstvě utržený Durian

Loksado a  tradiční trh

Ráno nás budí nejdřív kdákání kachen (nebo co to dělaj kachny) a pak motorka Bagan táty. Ještě se chvilku válíme, ale budí i budík, musíme vstávat – dneska nás čeká Loksado – procházka pralesem a bambusový rafty! V klidu snídáme – kluci nám přivezli (k mě ohromné radosti, Andy to už s jejím vztahem ke sladký snídani tolik nepotěšilo) výborný banánový lívanečky.

Pak berem věci, auto a razíme. Autem to byla cca hodinka a ačkoliv Loksado vypadá oproti zbytku Indonesie docela turisticky, nezjistili sme, jak se sem jinak dostat- vypadá to buď na taxi nebo fakt zaplatit agentuře. Loksado je samozřejmě malá vesnice uprostřed ničeho, kam veřejná doprava nejezdí.

Při příjezdu nás překvapuje frmol a davy lidí, kluci nám vysvětlují, že se tu dneska koná tradiční trh. Parkujem a dem se kouknout, co objevíme……. Hm, neobjevujem nic, teda kromě toho, že tam není nic zajímavýhom a hrozně to tam smrdí sušenýma rybama z čehož se nám dělá trochu blbě. Naštěstí kluci taky neobjevujou nic závratnýho, takže docela brzo mizíme bez dalších žaludečních obtíží. A hurá na výlet.

visutý most po povodni - Loksado
visutý most po povodni – Loksado

Tradiční exportét skořice a kaučuku

Koko a jeho kámoš zůstavají ve vesnici a my s B…. přecházíme visutý most nad řekou a necháme se vést malýma uličkama, kde objevujem jak se připravuje skořice. Všude tu totiž sou balíčky se skoro půl metrovými ruličkami skořice a my zjišťujem, že Indonesie je tradičním exportérem. A že skořice je vlastně kůra stromu, jejíž kusy určité velikosti se sloupnou a suší. Sušením se kůra smrskne a smotá do tý ruličky, který pak lidi svážou do balíčků a ty se později vyváží do světa. Kdo ví, jestli na Vánoce nepijem tak trochu Indonéský svařák J

Deštný prales nás asi nikdy neomrzí – vždycky sou sice kolem stromy, ale vždycky je to něco jinýho. Tady je to teda trochu civilizovanější- sou tu takový malý biváčky, pač sem místňáci chodí sbírat ovoce- hlavně jejich oblíbený durian, fakt všichni ho tu (na rozdíl od turistů) milují. Pro nás je durian takový velký plod, který hrozně smrdí a vlastně nechutná o moc líp.

Všude po cestě můžeme pozorovat sběr kaučuku.

sušení skořice
sušení skořice

Zmrzka v džungli

Jinaak cestička nám dává trochu zabrat, táhne nás docela do kopce, takže se zase koupem v potu. Zas nám přijde, že Bagan se vůbec nepotí, běhá si tu v klidu v žabkách a aby toho nebylo málo, tak si k tomu zapálí ještě cígo. Procházíme bambusovou částí pralesa, což je super.. pak kopeček nahoru, kopeček dolu a narážíme na betonovou cestičku, kde zrovna projíždí típek s chladícím boxem na motorce. Haha, sme si mysleli kdoví jak nejsme hluboko v džungli, daleko od civilizace. Kupujem si zmrzku a dáváme pauzu.

Utopený telefon

Betonová cestička se brzy mění v nezpevněnou cestu, procházíme vesničkou a přicházíme k vodopádu=koupačka. Voda je příjemně osvěžující a s radostí ze sebe smýváme sůl a vypocené minerály. Bohužel při pokusu o fotku utápíme Andy telefon… snad se to rozchodí, všude je plno storek, jak lidi telefon vysušili, zapli a on zase začal fungovat.

Long Housy

Po koupačce ťapem dál, míjíme pár políček a stavení až potkáváme ohromnej dům tzv. Long House (dlouhý dům).  Konečně taky jeden vidíme. Borneo je v podstatě plný těchle Long Housů, ale vzhledem k faktu, že teď slouží spíš jako atrakce pro turisty, tak sme je tak trochu míjely. Jinak je to dům, kde historicky žila celá vesnice. Po celém obvodu jsou totiž místnůstky, o velikosti tak 2×2 nebo 2×3 metru, kde žily jednotlivé rodiny. A zbytek domu je ohromný prostor, kde se všichni scházeli. Jinak je to jednoduchá dřevěná stavba postavená na kůlech. Bagan nám říká, že teď se využívá už jen při oslavách a nikdo tu už nebydlí.

véča u Bagana
véča u Bagana

Cestou zpátky do vesnice potkáváme skupinku místních puberťáků, kteří obírají ze stromu rambutan, nevim jak poznali, že nám chutná, ale když procházíme, tak nám každý dávám větvičku a my jim po místňácku děkujeme „terimakasi“. Pak se vracime do zpátky do Loksada, potkáváme se s klukama a dáváme oběd. Smažená ryba s rejží (ste nečekali, co J ) a samozřejmě kafíčko nesmí chybět.

cestopis následující

cestopis předcházející

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.