LABUAN CERMIN – BIDUK BIDUK
Ráno už cesta není moc daleká a my se pomalu přesouváme na vysněné místo. Konečně dorážíme do vesničky a hledáme místo na oběd, tady ale vůbec nic není, vracíme se o jednu vesnici zpět a vychutnáváme si skvělý oběd – jak jinak než kuře a rýže J, nic jiného tu stejně nemají. Po obědě zpátky k zátoce. Najímáme loďku, abychom se přesunuli do laguny, která je asi deset minut od břehu. Děti z vesnice využívají sitace a několik jich naskakuje k nám do loďky, asi se taky chtějí jet vykoupat.
Laguna
Po pár minutách se ocitáme v ráji, nádherná laguna se sladkou vodou, která se někde u dna mísí s proudem slané vody. Je hluboká asi 14 metrů a voda je průzračná jako sklo. Jsme úplně nadšené, skáčem do vody, šnorchlujeme, blbneme a užíváme si jednoho z nejkrásnějších dnů na ostrově. Tohle místo moc nikdo nezná a také není lehké se sem dostat, užíváme si úplného soukromí, nikdo kromě nás tu není. Půjčujem si pneumatiky, zde nikdo žádný peníze za půjčení nevybírá, turisti sem nejezdí a život si tu pomalu plyne svým tempíčkem.
Pták Loskuták
Za chvilku nás kluci upozorňují na loskutáka, je na druhé straně laguny. Skáčeme s Ifčou do vody a pomalu se k němu přibližujem,m abychom si ho detailně prohlédli. Chvíli zevlí na větvi a dovoluje nám ho pořádně prozkoumat. Pak odletí….
Ještě chvili blbnem ve vodě a pak si povzdechnu, že je škoda že budem muset už dneska odjet. Kluci mají ještě jeden den navíc a tak nikdo neváhá ani minutu a zůstáváme, přesouváme se zpět do vesničky, kde si dáváme sváču, všechny děti přiběhnou a prohlížejí si zájmem naše bílé tváře, kupujem jim ovoce a zmrzlinu a za pomocí kluků se jich ptáme jak se jmenují, jsou moc milé. Pak pomalu opuštíme vesničku, že se půjdem ubytovat. Cestou ještě zastavujem na pláži na západ slunce a mě to nedá a musím si ještě skočit do moře, Ifča se samozřejmě přidává. Ubytováváme se zase v jediném hotýlku ve vesnici a kluci jdou koupit večeři, abychom si jí všichni vychutnali u stolu na pláži. Dlouho do noci si povídáme a pak konečně spokojeně usínáme. Ráno nás čeká milé překvapení, jelikož nám nefunguje stejně žádný foťák, ráno celkem lenošíme, když se probudíme, zjišťujem, že nám kluci zatím nacvakali krásné fotky východu slunce a večer ještě s panem domácím domluvili rybku k snídani.
Vońavé rybky k snídani
Usedáme ke stolu na pláži a před námi se objevují dvě nádherné, dokonale připravené na kokosovém oleji voňavé ryby. Je to nádhera. Snídáme s úžasným výhledem na moře a jíme asi nejlepší rybu, jakou jsme kdy v životě jedli. Když dojím, jen tak utrousím, že už mi ke štěstí chybí jen ten kokos, co mi visí nad hlavou. Mr. Ano a Mr. Apri se zvednou a za chvilku už je vidím s mačetou jak nám otvírají kokosy. Divím se, jak kluci tak rychle vylezli nahoru a vychutnávám si chuť čerstvé kokosové štávy. Samozřejmě, že si z nás dělají srandu a kokosy mají od pana domácího. Po snídani se neradi pomalu balíme, před námi je dlouhá cesta do Berau a kluci mají cestou dnes opravdu i nějakou tu práci.
Celá vesnice ví, že chceme čůrat
Chceme vyrazit, ale zjištujem, že máme píchlý kolo, kluci to jedou opravit a my ještě zevlíme na pláži. Pak už konečně odjíždíme. Zastavujeme v nějaké vesničce a nám se chce s Ičou na záchod. Vybíráme si cestičku, která vede pryč od silnice, ale po chvíli na nás huláká nějaká paní, ať tam nechodíme. Vracíme se směrem k ní a vysvětlujeme rukama nohama že chceme „mandi“ ukazuje někam za dům a my zjišťujem, že jsme jí řekli, že se chceme omýt a poslala ona nás ke kýblu s vodou u řeky. Jdeme zpět a začínáme improvizovat, taková pantomima v podřepu, konečně pochopila. Místo diskrétnosti dostává záchvat smíchu a huláká na celou vesnici, že chceme čůrat, obě červenáme a propadáme se hanbou…ale máme, co sme chtěly! Mezitím přicházejí kluci a dost se baví, prej sme jim měly říct, oni by nám to zařídili.
Cesta do Barau
Pokračujeme do Berau, občas zapadneme do nějaké díry a nemůžeme vyjet. Dokupujeme nějaké zásoby v místním obchodě. Cestou do Berau nám kluci nabízejí odvoz do Tanjung Selor, což je asi 3 hodiny za Berau a my odtud ráno pokračujem na Tarakanu. Nechceme je otravovat, ale jsou neoblobní. Tak tedy souhlasíme. V Berau si dáváme večeři a pak zjištujem že jsme při parkování zase píchli. Docela se s Ifčou bavíme, kluci vypadají, že vymněnují kolo poprvé v životě. Tak jim s tím musím trochu pomoct. Trochu nás to zdrželo, je asi jedenáct v noci, navrhujem přespat v Berau, nemá cenu se už trmácet tak daleko a kluci mají před sebou opravdu dlouhou cestu zpět do Samarindy. Jejich bussines trip je u konce. Nechceme jim přidávat dalších 6 hodin cesty, i tak mají před sebou nějakých těch dvanáct hodin. Zařízují nám hotel, taxíka do Tanjung Selor na ráno a ještě domlouvají kolegy na ostrově Tarakan, aby se tam o nás postarali.
Přidat komentář