• Menu
  • Menu

Nikaragua, Kostarika – 11

Plavba po jezeře  Lago de Nicaragua

Taxík na 6 ráno přijel až v půl 7. Chtěly jsme se nechat odvést do města Rivas a pak busem do San Jorge. Protože jsme ale měly zpoždění, nechaly jsme se rovnou dovést do přístavu San Jorge, odkud pravidelně vyjíždějí trajekty na ostrov Ometepe. Cesta autem z Playa Marsella do přístavu zabrala více jak hodinu a už jsme nechtěly ztrácet ani minutu. Jen co jsme vystoupily z auta a zaplatily 15 USD řidiči, ujal se nás další člověk. Vzal mi bágl a vedl nás k pokladně, kde jsme zaplatily za trajekt 50 (NIO) nikaragujská córdoba za osobu. Stejný pán, který nás sem dovedl, rozložil mapu ostrova a ptal se nás, co všechno chceme vidět. Měly jsme již určitou představu a nakonec jsme se domluvili na částce 40 USD na osobu. V ceně je auto s řidičem, který nás vezme všude tam, kam se chceme podívat. Měly jsme na prohlídku ostrova jen jeden necelý den a nechtěly jsme ztrácet čas. Řidič na nás měl čekat s cedulí s našimi jmény, hned po připlutí do vesnice Moyogalpa.

na lodi směr Ometepe
na lodi směr Ometepe

V přístavu San Jorge

V malém přístavu San Jorge ležícího u Lago de Nicaragua se mi hned líbilo. Všude se něco opravovalo, prodávalo, lodě naplněné banány a melouny připlouvaly z ostrova a bylo tu prostě živo, jak se na správný přístav sluší. K molu vedla dlouhá promenáda zdobená barevnými vlajkami. Janka ještě odběhla koupit pití a koláče a já zatím pozorovala nakládání a vykládání našeho trajektu. Název trajekt je trochu zavádějící. Byla to dost zrezivělá loď, na kterou se vejde jeden nákladní vůz. Sedly jsme si do podpalubí k okénku a těšily se na vyhlídkovou plavbu po jezeře. Od prodejkyně jsme si koupily Empanadas, chutné taštičky s masem a se zelím, a čekaly na odplutí. Použít toaletu na lodi bylo nemožné. Již pootevřené dveře nás odradily. Kupodivu je na palubě pouze pár lidí. V dálce vidíme majestátní sopku Concepcions. Ostrov Ometepe má rozlohou 276 km². Je 31 km dlouhý a široký je od 5 do 10 km. Od přístavu nás dělila vzdálenost 17 kilometrů a plavba měla trvat hodinu. Konečně jsme zvedli kotvu a odplouváme.

v přístavu vesnice vesnice Moyogalpa
v přístavu vesnice Moyogalpa

Lago de Nicaragua

Nádherné jezero Nikaragua, španělsky Lago de Nicaragua, Lago Cocibolca, nebo také Mar Dulce, je největším jezerem Střední Ameriky. Rozkládá na ploše 8,264 km² a pro srovnání, je pouze o trochu menší než jezero Titicaca. Jeho původní jméno je Cocibolca, ale Španělé jej pojmenovali Mar Dulce, oboje znamená „sladké moře“. Přestože je jezero sladkovodní, je velmi podobné moři. Vysoké vlny, 400 souostroví a hloubka na některých místech dosahuje až 60 metrů. Včetně žraloků, mečounů a tarponů, žijí v zdejších vodách i další tvorové, kteří se obvykle vyskytují pouze v oceánech.

Ometepe

Největším jezerním ostrovem je Ometepe, jehož jméno v řeči původních obyvatel znamená „dva kopce“. Ostrov s rozlohou 276 km2 byl zformován vulkány. Dominantou jsou dvě majestátní sopky, které jsou propojeny úžinou. V předkolumbovské historii byl ostrov Ometepe obýván kmenem Nahua, který na ostrov přišel z Mexika. Původní obyvatelé po sobě zanechali petroglyfy, sochy a keramiku. Poté, co Španělé v 16. století dobyli Střední Ameriku, dorazili na ostrov i piráti. Připluli z Karibského moře po řece San Juan, která vtéká do jezera Lago de Nicaragua. Obyvatelé Ometepe v tomto období velice trpěli nájezdy pirátů, kteří jim unášeli ženy, drancovali vesnice, kradli zvířata, úrodu a majetek. Dnešní Ometepinos se živí především rybařením, zemědělstvím a chovem dobytka. Příjem jim zajišťuje také turismus a s tím spojené služby.

v přístavu vesnice vesnice Moyogalpa
v přístavu  vesnice Moyogalpa

Sopka Concepcions

Aktivní sopka Concepcions s výškou 1 610 metrů a má absolutně dokonalý tvar. Symetrický kužel je všudypřítomný a tyčící se nad severozápadní částí Ometepe Z dálky lze perfektně rozeznat její hnědozelený rozeklaný povrch, zjizvený od lávových proudů. Během posledních sto let pravidelně chrlí v nepravidelných intervalech popel a lávu. Díky časté erupci se její vrchol za poslední desetiletí zvýšil o sto metrů a to je také důvod, proč postrádá horní polovina kužele vegetaci. Concepcions je druhá nejvyšší sopka v zemi. Po mnoho století zůstávala nečinná, tzv. spící sopka. K životu se probudila až v roce 1880.

sopka Concepcions
sopka Concepcions

Sopka Maderas

Na druhé straně ostrova Ometepe je spící a méně zastrašující sopka Maderas s výškou 1394 metrů. Svahy jsou porostlé hustým mlžným lesem a kávovými plantážemi. V horní části Maderas je kráterové jezero, ve kterém se dá plavat. Lezení na vrchol může být však velice obtížné. Terén je díky častému dešti blátivý a špatně schůdný. Je doporučeno si najmout průvodce a trasa zabere něco mezi 6 až 9 hodinami.

Na rezavém trajektu

Během celé plavby se náš trajekt houpal na vysokých vlnách a občas jsem měla docela strach. Přeci jen, naše kocábka už něco pamatovala. Když jsme se blížili k pevnině, pohled na Isla de Ometepe a jeho sopky byl magický a zároveň i děsivý. Dva vrcholy sopečného ostrova se zvedaly z kalných vod jezera do mraků. Představovala jsem si, jak zde vesničané žijí s vědomím, že je to jen otázkou času, než vulkán Concepcion opět udeří.

hotel Nacaraús
hotel Nicaraús

Vesnička Moyogalpa

Aby loď mohla zakotvit v přístavní vesničce Moyogalpa „místo komárů“, musel jeden z posádky skočit do jezera a s lanem doplout ke kotvišti. V dálce u břehu jezera jel honák na koni a vedl napojit své stádo krav. O kousek dál zase chlápek omýval malinkého koníka vodou. Hned jsme věděly, že se nám tady bude líbit. Pronajatý řidič na nás čekal s cedulkou s našimi jmény. Nemluvil anglicky, ale zdál se sympatický. Cestou vesnicí jsme zaznamenaly, že ačkoliv je obec malá, tak je tu vše potřebné. Dostatek obchodů, hotely, restaurace, bary, kavárny, pekárny i lékárna. Janka mě pobavila, když prohlásila: „konečně jsme zpět v civilizaci a ve městě“. Po odlehlé pláži Marsella jsme si připadaly opravdu jako ve velkém městě a to tu místo aut, jezdili lidé na koních, kolech, anebo náklad táhl pár volů. Cesty byly téměř všude nezpevněné a asfaltová silnice vede s největší pravděpodobností pouze mezi hlavní trasou spojující vesnice Moyogalpa a Altagracia. K mému velkému překvapení, byla ovšem přímo pod sopkou přistávací plocha, tudíž tu musí být letiště.

Hodily jsme si věci na pokoj v perfektním hotelu Nicaraús. Ani jsme se řádně nepřihlásily v recepci a vyjíždíme na okružní jízdu po ostrově.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *