Procestovat Island byl už dlouho můj sen, a protože sny se mají plnit, vyrazili jsme na něj na jeden srpnový týden. A zklamaná jsem rozhodně nebyla. Z počátku to vypadalo, že počasí nám přát nebude – první den po příletu sice nepršelo, ale celý druhý den už jsme chodili zmoklí. Místní nám říkali, že je to letos extremně ošklivé léto, že je prostě pořád šeredně. Připravili jsme se tedy na to, že celý týden strávíme v pláštěnkách. Jenže ono hned další den vysvitlo sluníčko a celou dobu už nás pak provázelo na místní poměry luxusní počasí. Teplota nikdy nepřesáhla 15°C, většinou to přes den bylo mezi 10 – 13°C a bylo víceméně jedno, jestli bylo ráno nebo pravé poledne – teplota se skoro neměnila.
Co se jídla týká, neměli jsme si na co stěžovat – na Islandu se vaří vážně dobře, problém je „jen“ s vysokýma cenama. V Reykjavíku je to jedna hospoda na druhé – vůbec nechápu, jak se mohou uživit, ale všude je plno. Za ten týden jsem tam snědla asi víc humrových polévek než za předchozích 40 let – mají je na jídelním lístku asi tak často, jako my máme vývar. Akorát, že ta jejich polévka vyjde asi na 400,-Kč. Nejčastější maso, které nabízejí, je jehněčí – díky bohu ho umí udělat moc dobře tak, aby z něho nebylo nic cítit. Krom běžných jídel jsme v jídeníčku našli také maso z velryby, papuchalků nebo koninu. Porce jsou většinou hodně velké. Do dezertů často dávají rebarboru, do ostatního jídla přidávají kopr. Velice oblíbený (jak kde snídani, tak jako dezert) je i jogurt Skyr. Ke každému jídlu automaticky dostanete vodu a aspoň ta je zadarmo. Na ulici si můžete dát jejich hot dog – pylsu, který vyjde na 110,-Kč. Na spropitné tady nejsou moc zvyklí, asi i kvůli tomu, že je tady normální všechno platit kartou – my jsme si s sebou žádné místní peníze nebrali a nikdy jsme neměli problém.
Na rozdíl od Čech je tady celkem vzácnost potkat u silnice pasoucí se krávy, ale ovcí a koní je tady opravdu hodně. Ovce jsou plaché, ale koníky si můžete pohladit – když jsme zastavili na focení, přiběhli k nám sami. Jinak je Island na zvířata (krom ptáků) dost chudá země – prý je možné někdy spatřit polární lišku. My jsme viděli velryby a delfíny při výletu lodí, tuleně v Glacier Lagoon a papuchalky – typické místní ptáky s červeným zobákem.
Lidi jsou moc fajn. Ve službách většinou pracují cizinci – nejvíc je tady Poláků, ale potkali jsme i Čechy, Slováky, Chorvaty nebo Ukrajince. Jediné větší město je Reykjavík, jinak jsou to spíš vesnice a mimo ně stojí vždycky jeden domek na několika kilometrech čtverečních sám. Na spoustě postranních silnic jsme byli v podstatě sami a ani hlavní silnice ostrova č. 1 nebyla nikdy narvaná. Kvalita silnic je v podstatě jen dvojí – buď super asfaltka, nebo štěrková uježděná silnice. Dobře se tady předjíždí, protože řidič má vždycky dobrý výhled – na ostrově je strašně málo stromů a když, tak jsou nízké. Ve výhledu tak nebrání ani stromy, ani domy.
Co se turistů týká, bála jsem se, že jich tady bude hodně, ale na naše poměry je to naprosto v pohodě. Jsou koncentrováni na pár místech, kam jezdí zájezdové autobusy a ani tady to není žádná hrůza. Na spoustě míst jsme byli sami. Když jsme viděli někde na parkovišti 20 aut, přišlo nám to jako nával.
Island je bez debat jednou z nejdražších zemí, které jsem navštívila. Drahé je hlavně ubytování a jídlo v restauracích. Na druhou stranu se skoro nikde neplatí vstupy, maximálně zaplatíte někde za parkoviště, ale většinu přírodních atrakcí zhlédnete úplně zadarmo. Na wi-fi se připojíte skoro všude. Litr nafty vyšel cca na 45,-Kč – my jsme ujeli celkem cca 1.700 km a za benzín jsme utratili 5.500,-Kč. Auto jsme si půjčili za 807 EUR za 7 dnů a letenka vyšla na necelých 10.000,-Kč.
Přidat komentář