Island stopem
Stopování na Islandu je opravdu kapitolou sama pro sebe. Představte si to asi tak: Island je druhým největším evropským ostrovem. Více než 100 000 km2 ale obývá pouze něco okolo 330 000 obyvatel, z toho více než třetina bydlí v hlavním městě, Reykjavíku. Co z toho vyplývá? Pokud nebudete zrovna stát u hlavního ostrovního tahu, silnice číslo jedna, kde jezdí jedno auto za druhým, můžete mít na ostrově se stopováním nemalý problém.
Jak již bylo řečeno, okolo ostrova vede hlavní okružní silnice. Po té se vydá většina turistů i místních. Se stopováním tady nebudete mít problém, i když vás možná spíš vezme turista, než někdo z místních. I tady platí obecné pravidlo- je lepší stopovat na nájezdech a zpomalených místech, než na rychlejších úsecích.
Právě na Islandu se mi poprvé v životě stalo, že jsem musela na stopu čekat déle než 30 minut. Řidiči v projíždějících autech nám mávali, případně se raději „zahrabali“ za volant a dělali neviditelné, než aby zastavili a zeptali se, kam potřebujeme jet. Někteří se nám dokonce vysmívali, nebo ukazovali vulgární gesta. Což bylo pro mě opravdovou novinkou. Nakonec jsme ale měli šťestí. Zastavili nám totiž turisté jedoucí do stejného národního parku jako my.
Po prvním úspěšném stopovacím zážitku následoval další stopovací den. Tentokrát jsme měli situaci stíženou. Nenacházeli jsme se v nejvíce turistickém místě ostrova a už vůbec ne na okružní silnici číslo jedna. „Stopování je opravdu náročnou disciplínou v momentě, kdy nejezdí žádná auta,“ pomyslela jsem si po deseti minutách, kdy okolo neprojelo jediné auto.
Někdy je situace stížena i denní dobou. Okolo poledne je většina řidičů na obědě. Také v době národního fotbalového utkání můžete na stopování v klidu zapomenout.
I tento den jsme ale měli štěstí a narazili na milou britskou rodinu, prvního a druhého místního řidiče a nakonec i kanadského turistu, kteří nám postupně pomohly překonat vzdálenost 330 km (ze západu ostova z městečka Ólafsvík na jih do Skógaru).
Pokud vás cesta zavede do středu ostrova, případně se budete chtít dostat více do vnitrozemí, na značení silnic moc nedejte. Kromě několikrát zmiňované okružní silnice jedna a několika dalších hlavních tahů okolo pobřeží jsou silnice na Islandu určeny spíše pro řidiče silných jeepů s náhonem na 4×4. I místní autobusy vypadají jako odehčené tanky.
Stopování ve vnitrozemí je spíše špatným vtipem, než reálnou situací. Předně: na asfalt zapomeňte. Spíše si představte štěrk s obrovskými balvany a brodění horských ledovcových řek. I lepší jeep má občas na zdejších „cestách“ nemalé problémy. Asi si dokážete představit, jak ve zdejší situaci vypadá takové stopování.
Místo stopování doporučuji další „levnější“ variantu – dopravu linkovým autobusem, který pravidelně několikrát denně vyjíždí z hlavního města Reykjavíku. Autobus funguje spíše jako turistická atrakce s vyhlídkovou jízdou, při které se kocháte pojledem na vulkanickou krajinu ostrova.
Pokud se rozhodnete na Islandu stopovat, věřte, že nebudete sami. I místní si už na stopující turisty začínají zvykat, takže většinou nebudete na stopu čekat dlouho. Pokud tedy pojede nějaké auto…
Přidat komentář