• Menu
  • Menu

Itálie 4  – Monte Stivo 2059 m

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Itálie 4  – Monte Stivo 2059 m

Hory nikdy nepodceňuj!

Hele, já nejsem  ta správná osoba, která tady může popisovat horské túry a dávat rady zkušeným. Přesto, jsem já a má dcera zachraňovala Italské turisty pod vrcholem Monte Stivo.

cesta na Monte Stivo

Ráno jsme si užívaly nádherného jezera Tovel a na vrchol Stivo jsme chtěly dojít na západ slunce. Od parkoviště a chaty v Passo Bordala /1250m/ jsme vyšly relativně pozdě, někdy kolem 16. hodiny. Na vrchol by to mělo být cca 3 hodiny. Ale myšleno  pro horaly. Prý 400 výškových, to mamko dáš!  Vynásob dvěma a jsi na 800!

Je nádherné jarní a slunečné počasí, cesta vede chvíli lesem, pak kamenitou stále více příkrou stezkou směr vrchol. Jdeme nahoru v sukních a tričku, ale v batohu máme teplé oblečení /švédské SkHOOP/, péřovku, větrovku, kalhoty i čepici, čelovku, pití.  Z vrcholu by jsme zpět chtěly jít kolem chaty Rifugio Stivo “Prospero Marchetti.”, kde si určitě dáme něco dobrého na zub.

Skhoop

Monte Stivo před námi

Cestou nahoru nikoho nepotkáme, o to více si užíváme překrásných výhledů na okolní hory i město Rovereto. Jsme u rozcestníku, nahoru to už není daleko, nějakých 40 minut, ale já toho už mám docela dost. Nadávám, ale jdu. Suchá cesta se mění ve chvíli ve sněhovou propadající se břečku. Boří se to. Při focení nádherných alpských kytiček slyším vzrušené  hlasy, Ajka je někde přede mnou. Volám na Ajku, co se děje.

alpská květena

Co se děje?

Pospěš sem!  U jednoho nízkého stromu sedí  na sněhu starší pár. Jsou napůl svlečení, mají bosé nohy, paní je úplně průsvitná a přes drkotající zuby nemůže mluvit. Drží Ajku za rukáv a prosí ať zůstane. Nevím, jak dlouho tu sedí, ale jsou úplně na kost promočení a zmrzlí. Na převlečení nic nemají. Ajka vytahuje péřovou bondu, stahuji paní úplně mokré legíny a zahřívám ji nohy. To nevypadá dobře! Oblékám ji do všeho, co jsme našly a balíme ji do hliníkové fólie, kterou má Ajka v batohu, přidáváme hroznový cukr.

záchrana zmrzlých Italů

Objímám ji a snažím se ji zahřát a utěšit. Neumějí slovo anglicky. Ptáme se, jestli máme zavolat pomoc, neodpovídají! Po půl hodině nás míjí dva mladí chlapci, Italové. Dávají z batohu své suché náhradní ponožky.  Pár jim oznamuje, že zkusí sejít dolů. Nemáme srdce vzít paní suché oblečení, konečně vypadá, že jí je malinko lépe. Na vrchol  to už nestíhneme a tak už teď také promrzlé jdeme dolů. Počkáme na parkovišti až ti dva sejdou a vrátí nám oblečení. Ajka jde dolů v sukni a v mikině.  Je jí trochu zima, ale obě nás hřeje vědomí, že jsme udělaly dobrou věc.

cesta na Monte Stivo

Je už tma, na parkovišti jsme jediné. Děláme si teplou polévku a oblékáme se . Italové už jsou tu také, přijíždějí ve svém autíčku. Děkují moc, paní vyskakuje v krajkových tangách a objímá nás. To nevymyslíš!

výhledy na hory a Rovereto

Passo Bordala

Od Bordaly začínají četné horské stezky pro turisty i horská kola:  cesty vedoucí na horu Stivo (2059 m), cesta k hoře Biaena (1700 m), na horu Somator (1300 m) nebo cesty vedoucí dolů do údolí. Úsek SP 88 mezi průjezdem a napojením na SP 20 je kvůli úzké vozovce zakázán pro tranzit  kloubových nákladních automobilů a autobusů. Bordala je jméno, které se často používá k označení malé náhorní plošiny v blízkosti průsmyku, kterou střídají  políčka a bučiny.

cesta na Monte Stivo
Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *