Hory nikdy nepodceňuj!
Hele, já nejsem ta správná osoba, která tady může popisovat horské túry a dávat rady zkušeným. Přesto, jsem já a má dcera zachraňovala Italské turisty pod vrcholem Monte Stivo.
Ráno jsme si užívaly nádherného jezera Tovel a na vrchol Stivo jsme chtěly dojít na západ slunce. Od parkoviště a chaty v Passo Bordala /1250m/ jsme vyšly relativně pozdě, někdy kolem 16. hodiny. Na vrchol by to mělo být cca 3 hodiny. Ale myšleno pro horaly. Prý 400 výškových, to mamko dáš! Vynásob dvěma a jsi na 800!
Je nádherné jarní a slunečné počasí, cesta vede chvíli lesem, pak kamenitou stále více příkrou stezkou směr vrchol. Jdeme nahoru v sukních a tričku, ale v batohu máme teplé oblečení /švédské SkHOOP/, péřovku, větrovku, kalhoty i čepici, čelovku, pití. Z vrcholu by jsme zpět chtěly jít kolem chaty Rifugio Stivo “Prospero Marchetti.”, kde si určitě dáme něco dobrého na zub.
Monte Stivo před námi
Cestou nahoru nikoho nepotkáme, o to více si užíváme překrásných výhledů na okolní hory i město Rovereto. Jsme u rozcestníku, nahoru to už není daleko, nějakých 40 minut, ale já toho už mám docela dost. Nadávám, ale jdu. Suchá cesta se mění ve chvíli ve sněhovou propadající se břečku. Boří se to. Při focení nádherných alpských kytiček slyším vzrušené hlasy, Ajka je někde přede mnou. Volám na Ajku, co se děje.
Co se děje?
Pospěš sem! U jednoho nízkého stromu sedí na sněhu starší pár. Jsou napůl svlečení, mají bosé nohy, paní je úplně průsvitná a přes drkotající zuby nemůže mluvit. Drží Ajku za rukáv a prosí ať zůstane. Nevím, jak dlouho tu sedí, ale jsou úplně na kost promočení a zmrzlí. Na převlečení nic nemají. Ajka vytahuje péřovou bondu, stahuji paní úplně mokré legíny a zahřívám ji nohy. To nevypadá dobře! Oblékám ji do všeho, co jsme našly a balíme ji do hliníkové fólie, kterou má Ajka v batohu, přidáváme hroznový cukr.
Objímám ji a snažím se ji zahřát a utěšit. Neumějí slovo anglicky. Ptáme se, jestli máme zavolat pomoc, neodpovídají! Po půl hodině nás míjí dva mladí chlapci, Italové. Dávají z batohu své suché náhradní ponožky. Pár jim oznamuje, že zkusí sejít dolů. Nemáme srdce vzít paní suché oblečení, konečně vypadá, že jí je malinko lépe. Na vrchol to už nestíhneme a tak už teď také promrzlé jdeme dolů. Počkáme na parkovišti až ti dva sejdou a vrátí nám oblečení. Ajka jde dolů v sukni a v mikině. Je jí trochu zima, ale obě nás hřeje vědomí, že jsme udělaly dobrou věc.
Je už tma, na parkovišti jsme jediné. Děláme si teplou polévku a oblékáme se . Italové už jsou tu také, přijíždějí ve svém autíčku. Děkují moc, paní vyskakuje v krajkových tangách a objímá nás. To nevymyslíš!
Passo Bordala
Od Bordaly začínají četné horské stezky pro turisty i horská kola: cesty vedoucí na horu Stivo (2059 m), cesta k hoře Biaena (1700 m), na horu Somator (1300 m) nebo cesty vedoucí dolů do údolí. Úsek SP 88 mezi průjezdem a napojením na SP 20 je kvůli úzké vozovce zakázán pro tranzit kloubových nákladních automobilů a autobusů. Bordala je jméno, které se často používá k označení malé náhorní plošiny v blízkosti průsmyku, kterou střídají políčka a bučiny.
Přidat komentář