Olivová hora.
Před úsvitem nás vzbudilo svolávání k modlitbě z minaretu za hotelem. Instituce muezzina prošla jistou modernizací, takže tradiční Azán zní dnes většinou z reproduktorů. I tak vytváří neopakovatelnou atmosféru, obzvlášť před druhou modlitbou, která se koná po rozednění. Město se pomalu probouzí, vedro ještě nestihlo udeřit a ze všech směrů se střídavě ozývá zpěvným hlasem Ašhadu an lá iláha illá-l-láh, Ašhadu anna Muhammadan rasúlu-l-láh….
Po snídani se vydáváme na obhlídku nejbližšího okolí. Olivová hora je vrch ve východním Jeruzalémě, dříve pokrytý olivovými háji. Za dobu spletité historie olivovníky z větší části ustoupily mnoha sakrálním stavbám. Vrch byl uctíván jako posvátný již za dob krále Davida, je mnohokrát zmíněn v Bibli a považuje se za místo nanebevstoupení Ježíše Krista.
Na západním svahu se nachází největší židovský hřbitov na světě. Umístění je ryze praktické. Podle židovské eschatologie má právě sem přijít mesiáš a začít křísit mrtvé. Zbožní židé, kteří to chtěli mít nejblíž, se nechávali pohřbít právě tady a to již od dob starozákonních proroků. Hrobka Ageuse, Zachariáše a Malachiáše se podle tradice nachází na horním svahu.
Příjemnou procházkou z kopce se dostaneme ke kostelu Dominus Flevit. Jeden z nejmladších kostelů v Jeruzalémě byl postaven roku 1955 a zasvěcen pláči Krista, který byl podle Lukášova evangelia ohromen nádherou Druhého chrámu a zdrcen vidinou jeho budoucí zkázy a života Židů v diaspoře. Kostel dnes patří Františkánskému řádu a je odsud nádherný výhled na Chrámovou horu a pravoslavný Kostel Máří Magdaleny, který zdobí sedm pozlacených kupolí.
Na samém úpatí hory se nachází Getsemanská zahrada. Název v překladu znamená „olivový lis“. Sem se chodil Ježíš modlit, zde mluvil se svými učedníky a také trávil poslední noc, před svým zatčením a ukřižováním. Podle legendy jsou místní olivovníky tytéž, které zde rostly za Ježíšových časů. Stáří bohužel nelze ověřit pomocí letokruhů, protože se ve dřevě vytvářejí otvory a vyrůstají nové ratolesti. Navíc podle jiné legendy nechali Římané při obléhání Jeruzaléma v roce 70 n.l. stromy pokácet. Radiokarbonovou metodou bylo potvrzeno stáří kolem 900 let a i tak se jedná o jedny z nejstarších listnatých stromů na světě.
Vedle zahrady se nachází kostel Smrtelné Úzkosti Páně,který byl postaven nad skálou, kde prý Kristus ronil krvavé slzy. Říká se mu také kostel Všech Národů, protože byl vystavěn z peněz, které se sešly z celého světa.
Přidat komentář