Jizera s dětmi
Už dlouho slibujeme Šimonovi, že ho s Jéňou vezmeme na vodu, a tak konečně domlouvám půjčení lodi – kanoe. Pojedeme Jizeru, úsek Podspálov – Dolánky. Vše vyřizuji s firmou Klokočí den dopředu. Jsme domluveni, že nám loď i s vybavením přivezou v 11 hodin do kempu Paraplíčko.
Vyplouváme
Balíme svačinu, ručníky a oblečení na převlečení a vyrážíme! Před 11h volám a do pěti minut přijíždí auto klokočí s naší lodí. Bereme si 2 pádla, 3 vesty, 1 barel a pro Šimona dostáváme přídavné sedátko doprostřed lodě. Ještě nám řidič dává mapku s jezy, bez které bychom se později asi neobešli. Podepisuji smlouvu o zapůjčení a platím 500,- Kč. Loučíme se s Janou a přenášíme těžkou žlutou kanoe do vody.
Hned ze začátku sjíždíme mezi kameny hodně rychlým proudem. Pak už je voda klidná. Šimon hned skáče do vody a nadnášený záchrannou vestou plave vedle nás jako žabák. Proplouváme Železným Brodem. V jednom úseku je tak málo vody, že musíme vystoupit a loď táhnout za námi. Pak ještě chvilku pádlujeme, až se dostáváme k prvnímu jezu. Jak nás upozorňuje mapka, „kotvíme“ u levého břehu a kanoe spolu s Jéňou přenášíme pod jez. Tady nás čeká celkem dlouhý úsek, kde opět musíme přes Jizeru pěšky. Za zatáčkou je už voda naštěstí dostatečně hluboká.
Báli jsme se, že bude pršet, ale počasí vyšlo a sluníčko nám krásně svítí. V hlubších úsecích často zastavujeme a blbneme. Šimon s radostí objevuje zelené řasy, kterými proplouvá. Jéňa si z nich dělá bioboty.
Jez Spálov
Za chvíli nás čeká další jez – Spálov. Opět připlouváme k břehu zleva. Vynášíme loď na lesní cestu. Pak připlouvá kachní rodinka. Šimon skáče mezi ně a krmí malá kachňátka chlebem. No, spíš ho po nich hází, ale oni ho pak stejně zbaští. Ještě chvilku nám dělají společnost, ale je čas vyrazit dál, a tak se loučíme a přenášíme kanoe do vody za jez. Dostáváme se do kanálu, kterým se obeplouvá nesjízdná část řeky. Nádhera! Slunce prosvítá mezi větvemi a po obou stranách nás obklopuje les. U břehu se to hemží potápkami. V dálce slyšíme vlak. Kanál nás zavedl až k továrně, kde je ukončen řetězem s cedulí. Vystupujeme vpravo. Chvilku nám trvalo, než jsme našli cestu k řece – vlevo po štěrkové cestě a hned po pár krocích vpravo do lesíka, odkud už je Jizera dobře vidět.
To chce řízek!
Zase kousek táhneme, ale pak se dostáváme do části, kde je voda dostatečně hluboká i pro mě s Jéňou, a tak skáčeme do vody za Šimonem. Chvilku blbneme a pak si dáváme malé občerstvení – řízek s chlebem a čokoládu. Není tu žádný proud, a tak pádlujeme tam a zpátky. Je tu krásně.
Jez Malá Skála
Úsek mezi jezem ve Spálově a následujícím jezem – Malá Skála je od těch předešlých poměrně delší a my už máme v lodi docela dost vody. Zastavujeme tedy v kempu pro kelímky. Šimon si kupuje hranolky a malinovku a Jéňa ještě jednu malinovku, abychom měli víc kelímků na vylévání vody. Obhlížíme, jak se jez sjíždí. Vypadá jednoduše, ale nelíbí se nám hup, který máme sjet a tak trapně loď snášíme mimo. Malé děti se nám šklebí, ale co, nemáme s tím zkušenosti, tak to zkusíme třeba příště. Následuje slalomový úsek, který tvoří seskládané kameny. Pak se dostáváme zase mimo civilizaci do krásné přírody. Z jedné strany je les, ze kterého vystupují vysoké skály a z druhé strany louky, na kterých se tu a tam pase místní dobytek. Všude kolem nás potkáváme malé kachní rodinky. Podle mapky by měl být poslední úsek celkem krátký, ale po nějaké době zjišťujeme, že tomu tak není. Jana už na nás čeká na parkovišti v Dolánkách, a tak se snažíme plout co nejrychleji, aby na nás nemusela dlouho čekat.
Ostrůvek
Před námi je malý ostrůvek, kolem kterého se řeka rozpojuje a za ním zase spojuje. Ostrůvek zřejmě patří třem dospělým kachnám, které sedí na jeho břehu. Šimon jde hned za nimi. Kachny rychle utíkají a ostrov přenechávají nám. Doplňujeme síly dalším řízkem a pak blbneme ve vodě. Malé rybičky nám okusují nohy. Ve větším množství to není nic příjemného. Ještě chvilku házíme žabky, Jéňa fotí a pak vyrážíme dál.
Slunce začíná pomalu klesat a skrze mraky vytváří úžasné světlo, které osvěcuje kopec po pravé straně. Na něm se pasou ovečky. Mobil už máme vybitý, a tak se jen kocháme a smutníme, že to nemůžeme vyfotit. Za několika velkými zatáčkami se dostáváme do kempu Zrcadlová koza, kde se ptám jak daleko to je ještě do našeho cíle. Naštěstí už je to za rohem. Nasedáme tedy zpátky do našeho plavidla a pokračujeme zase dál. Za chvíli už vidíme v dálce sedící postavu na schůdkách. Jak se blížíme, poznáváme Janu a tak všichni máváme. Vytahujeme kanoe a převlékáme se do suchého oblečení. Asi 15 minut po té, co jsem zavolala, že už jsme dorazili, přijíždí auto a vše nakládá. My směřujeme k našemu autu a hurá domů!
Přidat komentář