Cesta do Kostariky
Plánování cesty na Kostariku dostala tentokrát za úkol Janočka. Jednak jsem byla moc vytížená v práci a navíc jsem ještě ve dnech volna dopisovala cestopis z Brazílie. Další důvod byl, že má kamarádka miluje přírodu a zvířata, což já také, ale zajímám se více o archeologická naleziště a původní obyvatele Střední a Jižní Ameriky. Jak jsem psala v úvodu, těmito skvosty Kostarika nijak zvláště neoplývá. Janka měla zcela volnou ruku na plánování. Ovšem s jednou podmínkou, že musíme vidět lenochody, vřešťany a kolibříky. Jak čas běžel, postupně jsme zjišťovaly možnosti přesunu a ceny na Kostarice. Nakonec jsme se rozhodly, že raději naší cestu spojíme s Nikaraguou, kde má být levněji, a zastavíme se v Mexico City, odkud poletíme domů.
Komplikace s letenkou
Odlétaly jsme z Prahy do Frankfurtu v 14:45 s Lufthansou. Měly jsme před sebou několik hodin čekání na letišti, a proto jsme si nechaly raději zavazadla poslat jen do Frankfurtu. Už jednou se nám zavazadla ztratila na cestě do Ekvádoru, proto jsme nechtěly nic riskovat. Bez problémů a na čas jsme doletěly, vyzvedly bagáž a šly se odbavit ke společnosti Condor. Slečna si vzala naše pasy a zeptala se, zda máme letenku zpět. Podaly jsme jí zpáteční letenky, ale z Nikaraguy do Mexika a pak let do Paříže a do Prahy. Prohlásila, že nás neodbaví, že musíme mít letenku z Kostariky zpět. Byla jsem v šoku. Do Jižní a Střední Ameriky létám každý rok a nikdy nebyl problém. Navrhla nám možnost koupit si jízdenku na bus z Kostariky do jiné země. Šly jsme tedy na internet, ale stránky s místenkami na mezinárodní Nica a Tica bus, byly nedostupné. Už jsme si říkaly, že máme po výletě. Šla jsem si koupit víno na uklidnění a Janka v zoufalství utrhla na toaletě látkový ručník z kotouče. Nezbývalo nám, než si koupit nejlevnější letenku z Kostariky ven. Volala jsem kamarádovi Petrovi, s kterým každý rok létáme do Ameriky (tentokrát bohužel z pracovních důvodů nemohl), aby nám pomohl a vymyslel co nejlevnější variantu a hlavně rychle. Letenku nám koupil, rezervaci přeposlal. Konečně jsme tak byly odbavené a výlet mohl začít. Let byl nekonečný, protože byl s mezipřistáním v Dominikánské republice, kde jsme čekaly snad dvě hodiny. Nakladači měli nějaký problém s kontejnerem a hodinu jej vyndávali a zase nadávali. Jídlo bylo dobré a prostor na nohy nám vyhovoval.
Letiště Aeropuerto Internacional Juan Santamaría
Konečně jsme byly v San Jose (SJO). Letiště má oficiální název Aeropuerto Internacional Juan Santamaría. Na pasové kontrole se nás na zpáteční letenky nikdo neptal a zavazadla doletěla. Šly jsme vyměnit dolary za colóny (CRC). Poplatky ve směnárně se neplatí. Slečna nám poradila, že máme jet červeným taxíkem a kolik asi stojí cesta na autobusové nádraží. Ještě jsme se jí ptaly, kolik je hodin. Všechno nám řekla špatně.
Cahuita
Koupily jsme si kávu a pak už odjely za 30 USD na Terminal Atlántico Norte. Byla špička a cesta trvala skoro hodinu. Konečně jsme na nádraží. Koupily jsme si místenky u společnosti MEPE za 4. 700 CRC, tedy asi 10 USD. Na rohu bylo malé bistro s občerstvením a toaletou. Daly jsme si malou svačinku a nechaly si tu bágly. Prodavači byli milí a velice ochotní. Šly jsme trochu projít po dlouhém sezení, ale procházka nám moc dlouho nezabrala. Na ulici byl nějaký zátah a policajti se rvali s černochy. Raději jsme na bus do Cahuity čekaly uvnitř bistra. Odjely jsme v 10 hodin a cesta měla trvat 4 hodiny. Bus byl narvaný k prasknutí a někteří cestující museli stát. Autobus zastavil až po 3 hodinách. Po cestě byly samé opravy a čekání a chlapi si občas odskočili do křovíčka, ale my ženy jsme trpěly. Konečně přestávka v Limónu a toaleta!!!! Silnice vedla hlavně okolo banánových plantáží a trvala o hodinu déle.
Národní strom Ackee
Procházíme vesničkou Cahuiata a hledáme ubytování. Původně jsme se chtěly ubytovat v Cabinos Safari, ale nikdo se o nás nezajímal. Hned naproti byla další možnost Cabinas Palmer, s výřečnou a velice srdečnou majitelkou. Chtěla jen 10 USD za noc se snídaní. Krásná zahrada, roste tu obrovský strom karambola, nebo také čínská hvězdice, ověšená svými krásnými žlutými plody, které jsou poněkud kyselejší a při nadměrné konzumaci mohou způsobit otravu. Roste tu také, pro mě zcela neznámý, strom ACKEE (Blighia sapida), jehož české jméno je poddužák lahodný. Majitelka mi pověděla, že pochází ze západní Afriky. V 18. století byl převezen na Jamajku spolu s otroky na některé z otrokářských lodí a v karibské oblasti našel svůj druhý domov. Je to statný, stálezelený strom, který dorůstá výšky kolem 20 metrů. To, co je na něm nejvíce ceněné, je až 10 cm velký dužnatý plod s třemi velkými černými semeny. Plody, označované jako ackee, jsou jamajským národním ovocem. Konzumovat se však mohou jen ve zralém stavu, kdy se plody samy otevřou. Pro bezpečnou konzumaci musí být dostatečně zralé a ještě lépe, tepelně opracované. Nezralé plody jsou jedovaté. Mají mimořádně vysokou koncentraci dvou jedovatých aminokyselin, hypoglycinu A a hypoglycinu B. Otrava se projevuje zvracením, závratěmi a pocením.
Ubytování Cabinas Palmer
Vybavení máme sparťanské, ale dostačující. Bylo to naše nejlevnější spaní za celou dobu výletu. Vysprchovaly jsme se a šly se najíst. Donesly nám kuře polité kokosovou omáčkou, rýži, fazole, salát z červené řepy a čerstvou pokrájenou zeleninu. Bylo to vynikající a na začátek cesty a na oslavu, že jsme dorazily v pořádku, jsme připily koktejlem Daiquiri z rumu, ananasové šťávy a s tlučeným ledem. Zaplatily jsme 10 USD na osobu. Cestou zpět jsme ještě koupily obrovský ananas a na ochutnávku místní pivo Imperiál. Je trochu sladší, ale dobré. Majitelky jsme se ptaly, jak se další den dostat na výlet za lenochody a ona se smála, že jí jeden chodí docela pravidelně v 9 večer po zahradě, že nám dá vědět. Seděly jsme do západu slunce před domečkem, Janka v houpací síti. Byly jsme kousíček od Karibského moře a ještě jsme jej nezahlédly, i když bylo jen pár kroků od nás. Padla na nás obrovská únava z cesty a v 7 večer jsme už šly spát. Bylo stále 26 stupňů, ale byl tu také větrák a spalo se nám moc dobře. Jen jsme se propadly do hlubokého spánku, někdo nám silně bouchal na dveře. Nevěnovaly jsme tomu pozornost a až druhý den ráno jsme se dozvěděly, co se vlastně stalo.
Cahuita je malá vesnička u Karibského moře. Patří do provincie Limon. Oblast je pozoruhodná pro své pláže, korálové útesy a národní park Cahuita. Žijí zde například opice a moji oblíbenci vřešťani, lenochodi, aligátoři, tukani a leguáni. Místo bylo často navštěvováno piráty. Průměrná teplota po celý rok dělá 27 stupňů Celsia. Pravděpodobně prvním Afro-karibským osadníkem, který se zde usadil, byl rybář a lovec želv, William Smith. Ten se i s rodinou přesunul do Punta Cahuita v roce 1828. Ostatní rybáři jej následovali a oblast se pomalu vyvíjela do rybářské komunity se silným afro-karibským dědictvím. Vedle španělštiny se zde mluví anglicky, odevšad zní salsa a reggae. Některé domky jsou v dost „rustikálním“ stavu, ale jsou barevně malované. Místní restaurace nabízejí klasická kostarická jídla jako je Gallo Pinto (rýže a fazole), ale i karibské pochoutky.
Přidat komentář