• Menu
  • Menu

Kostarika, Nikaragua – 2

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Kostarika » Kostarika, Nikaragua – 2

Lenochodi

Byla jsem tak natěšená na dnešní den, že jsem nemohla dospat a už ve 4 hodiny sedím na verandě a poslouchám budící se ptactvo. Komáři žádní, jen větší černý brouk do mě narazil za letu. Udělala jsem si kávu a nakrájela ananas na náš výlet do Sloth Sanctuary, útulku pro lenochody. Jen jsem sáhla na víko od popelnice, abych vyhodila odkrojky od sladkého ananasu, ve vteřině mě pokousali mrňaví a agresivní mravenci. Bylo to bolestivější než od kopřivy, ale na ruce nebylo nic vidět. Pokukovala jsem po zahradě, jestli někdy nezahlédnu lenochoda. U snídaně jsme se dozvěděly, že lenochod večer opravdu přišel a to přesně v 9 hodin. To tedy byla majitelka, kdo na nás včera večer bouchal!! Nevěděla, že už spíme a chtěla nám udělat radost. K snídani jsme dostaly dva tousty, banán, ananas, plátek karamboly a kávu. Bylo zvláštní, že nám nedali nic k pití, ale zřejmě to není v Kostarice zvykem. Vyfotily jsme si veselého pana domácího a zeptaly se ho, jak se dostat do útulku pro lenochody. Vysvětlil nám, že to není daleko, jen 20 minut z nádraží busem, směr Limón a řidič nám zastaví téměř před vchodem.

Lenochod
Lenochod

Sloth Sanctuary

Colónů na autobus jsme měly dostatek. Jednak jsme si na letišti měnily 200 USD v kurzu 1 dolar za 461,75 CRC a navíc, snad mimo autobusů, všude braly dolary a vraceli colóny. Po prašné a nezpevněné cestě, která je všude v Cahuitě, jsme si šly koupit lístky na autobus. Žádný jízdní řád jsme nepotřebovaly, spoj funguje každou hodinu. Čekání jsme si zpříjemnily pojídáním ananasu a okukováním barevných pomalovaných stěn s motivy kostarické fauny a flóry. Cesta do Sloth Sanctuary netrvala dlouho, snad jen 20 minut. Na silnici nám řidič zastavil u dopravní značky s obrázkem „pozor lenochod“ a i obří socha tohoto neuvěřitelně zajímavého tvora nás upozornila, že jsme na správném místě.

Útulek pro lenochody

Zaběhly jsme na toaletu rozdělenou na pány a dámy s obrázky lenochodů. Přišlo mi to docela vtipné. V patře byla pokladna a prodejna suvenýrů. Nic si nekupujeme a každá platíme 30 USD za vstup. Mladík v pokladně se nás zeptal, odkud jsme a pak nás pozdravil „zdrávstvujtě“.

toalety
toalety
toalety
toalety

Z mého nenadšeného výrazu pochopil, že se spletl a řekl česky lenochod. S dalšími 6 lidmi se konečně jdeme podívat na lenochody. Byly jsme trochu zklamané, protože je drží jako v zoologické zahradě za sklem, nebo v klecích. Nějak jsem myslela, že je uvidíme buď volně, nebo „jakoby“ v přírodě. Na druhou stranu místní chovatelé jsou odborníci a vědí, co dělají, o čemž jsme se záhy přesvědčily. Někteří účastníci naší skupiny totiž na spící lenochody mlaskali a tleskali, aby je vzbudili. Náš průvodce je musel několikrát okřiknout. Strašně nás tím štvaly a navíc se pořád něčemu divili tím svým americkým „wow“!

Po důkladném vysvětlení, jaký je rozdíl mezi dvouprstým a tříprstým lenochodem jsme se odebrali do další místnosti. Zde byla lenochodí mláďata zabalena v ručnících a obložena hadrovými hračkami. Od klecí je vzdálenost asi 5 metrů a tak průvodce jednoho lenochoda vyndal. Musel ho chudáčka budit a ukázal nám krasavečka zblízka.

Bazilíšek pískovaný/Basiliscus vittatus/
Bazilíšek páskovaný/Basiliscus vittatus/

 

Výlet po řece

Uběhla hodina a v druhé části prohlídky jsme si s částí skupiny vyjeli na lodičce po řece. Náš lodivod pomaloučku proplouval pod stromy, okolo břehu a občas nás na něco upozornil. Janka si na lodi sedla opačně a povídala si s ním. Ukazoval nám hnízdo divokých vos, maličkého krokodýla, divoké banány a pár rostlin a třeba keř Bixa orellana, oreláník barvířský. Barvivo z oreláníku užívají dodnes obyvatelé Amazonie. Indiáni si jej nanášejí na tělo při různých ceremoniích, ale i jako ochranu před hmyzem a slunečním zářením. Když jsme vystupovali z lodě, na stromě se vyhříval bazilišek páskovaný. Vrátily jsme se do prodejny suvenýrů, kde jsme si na terase daly kvalitní kostarickou kávu. Sloth Sanctuary je otevřeno od úterý do neděle, od 8-14 hodin. Je zdetaké možnost ubytování a stravování. Veškeré výdělky a příjmy jdou na záchrannou stanici. Údajně se tu starají o více než 250 lenochodů, kde ovšem jsou, to nevím. Zřejmě je drží raději daleko od lidí a dělají dobře. Máme hřejivý pocit, že jsme finančně přispěly na záchranu ohrožených lenochodů. Všechny potřebné a důležité informace jak o lenochodech, tak o záchranné stanici jsou na jejich stránkách http://www.slothsanctuary.com/.

Heliconia
Heliconia

Na zastávce zpět do Cahuity jsme naštěstí čekaly jen asi 15 minut. Ve vesnici jsme se zastavily na oběd v restauraci La Fé a vlastně jsme dostaly téměř to samé jídlo co včera. Hned vedle byl obchod, kde jsme si koupily vodu na odpolední výlet do národního parku Cahuita.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *