Lenochodi
Byla jsem tak natěšená na dnešní den, že jsem nemohla dospat a už ve 4 hodiny sedím na verandě a poslouchám budící se ptactvo. Komáři žádní, jen větší černý brouk do mě narazil za letu. Udělala jsem si kávu a nakrájela ananas na náš výlet do Sloth Sanctuary, útulku pro lenochody. Jen jsem sáhla na víko od popelnice, abych vyhodila odkrojky od sladkého ananasu, ve vteřině mě pokousali mrňaví a agresivní mravenci. Bylo to bolestivější než od kopřivy, ale na ruce nebylo nic vidět. Pokukovala jsem po zahradě, jestli někdy nezahlédnu lenochoda. U snídaně jsme se dozvěděly, že lenochod večer opravdu přišel a to přesně v 9 hodin. To tedy byla majitelka, kdo na nás včera večer bouchal!! Nevěděla, že už spíme a chtěla nám udělat radost. K snídani jsme dostaly dva tousty, banán, ananas, plátek karamboly a kávu. Bylo zvláštní, že nám nedali nic k pití, ale zřejmě to není v Kostarice zvykem. Vyfotily jsme si veselého pana domácího a zeptaly se ho, jak se dostat do útulku pro lenochody. Vysvětlil nám, že to není daleko, jen 20 minut z nádraží busem, směr Limón a řidič nám zastaví téměř před vchodem.
Sloth Sanctuary
Colónů na autobus jsme měly dostatek. Jednak jsme si na letišti měnily 200 USD v kurzu 1 dolar za 461,75 CRC a navíc, snad mimo autobusů, všude braly dolary a vraceli colóny. Po prašné a nezpevněné cestě, která je všude v Cahuitě, jsme si šly koupit lístky na autobus. Žádný jízdní řád jsme nepotřebovaly, spoj funguje každou hodinu. Čekání jsme si zpříjemnily pojídáním ananasu a okukováním barevných pomalovaných stěn s motivy kostarické fauny a flóry. Cesta do Sloth Sanctuary netrvala dlouho, snad jen 20 minut. Na silnici nám řidič zastavil u dopravní značky s obrázkem „pozor lenochod“ a i obří socha tohoto neuvěřitelně zajímavého tvora nás upozornila, že jsme na správném místě.
Útulek pro lenochody
Zaběhly jsme na toaletu rozdělenou na pány a dámy s obrázky lenochodů. Přišlo mi to docela vtipné. V patře byla pokladna a prodejna suvenýrů. Nic si nekupujeme a každá platíme 30 USD za vstup. Mladík v pokladně se nás zeptal, odkud jsme a pak nás pozdravil „zdrávstvujtě“.
Z mého nenadšeného výrazu pochopil, že se spletl a řekl česky lenochod. S dalšími 6 lidmi se konečně jdeme podívat na lenochody. Byly jsme trochu zklamané, protože je drží jako v zoologické zahradě za sklem, nebo v klecích. Nějak jsem myslela, že je uvidíme buď volně, nebo „jakoby“ v přírodě. Na druhou stranu místní chovatelé jsou odborníci a vědí, co dělají, o čemž jsme se záhy přesvědčily. Někteří účastníci naší skupiny totiž na spící lenochody mlaskali a tleskali, aby je vzbudili. Náš průvodce je musel několikrát okřiknout. Strašně nás tím štvaly a navíc se pořád něčemu divili tím svým americkým „wow“!
Po důkladném vysvětlení, jaký je rozdíl mezi dvouprstým a tříprstým lenochodem jsme se odebrali do další místnosti. Zde byla lenochodí mláďata zabalena v ručnících a obložena hadrovými hračkami. Od klecí je vzdálenost asi 5 metrů a tak průvodce jednoho lenochoda vyndal. Musel ho chudáčka budit a ukázal nám krasavečka zblízka.
Výlet po řece
Uběhla hodina a v druhé části prohlídky jsme si s částí skupiny vyjeli na lodičce po řece. Náš lodivod pomaloučku proplouval pod stromy, okolo břehu a občas nás na něco upozornil. Janka si na lodi sedla opačně a povídala si s ním. Ukazoval nám hnízdo divokých vos, maličkého krokodýla, divoké banány a pár rostlin a třeba keř Bixa orellana, oreláník barvířský. Barvivo z oreláníku užívají dodnes obyvatelé Amazonie. Indiáni si jej nanášejí na tělo při různých ceremoniích, ale i jako ochranu před hmyzem a slunečním zářením. Když jsme vystupovali z lodě, na stromě se vyhříval bazilišek páskovaný. Vrátily jsme se do prodejny suvenýrů, kde jsme si na terase daly kvalitní kostarickou kávu. Sloth Sanctuary je otevřeno od úterý do neděle, od 8-14 hodin. Je zdetaké možnost ubytování a stravování. Veškeré výdělky a příjmy jdou na záchrannou stanici. Údajně se tu starají o více než 250 lenochodů, kde ovšem jsou, to nevím. Zřejmě je drží raději daleko od lidí a dělají dobře. Máme hřejivý pocit, že jsme finančně přispěly na záchranu ohrožených lenochodů. Všechny potřebné a důležité informace jak o lenochodech, tak o záchranné stanici jsou na jejich stránkách http://www.slothsanctuary.com/.
Na zastávce zpět do Cahuity jsme naštěstí čekaly jen asi 15 minut. Ve vesnici jsme se zastavily na oběd v restauraci La Fé a vlastně jsme dostaly téměř to samé jídlo co včera. Hned vedle byl obchod, kde jsme si koupily vodu na odpolední výlet do národního parku Cahuita.
Přidat komentář