• Menu
  • Menu

Kuba 13 – El Coche Mambí

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » Kuba » Kuba 13 – El Coche Mambí

Vlak, který nikam nejede

Už jsme byly po celém dlouhém chození po Havaně docela unavené a navíc, nevím proč, mě začala bolet noha. Pokulhávala jsem za neúnavnou Jankou a už jsem si přála se někde v klidu posadit a odpočinout si. Jen jsem ale zahlédla béžovo-zelený vagón jako z amerických kovbojek, zapomněla jsme na bolest a musela jsem si prohlédnout úžasný El Coche Mambí.

El Coche Mambí
El Coche Mambí

 Vlak, který nikam nejede a dokonce nestojí ani na kolejích, se nachází na Calle Oficios a Churruca jen kousek od Plaza Vieja. Za jeho prohlídku se nic neplatilo, ale důchodkyně – průvodkyně byla určitě mizerně placená a tak jsme jí s radostí daly pár drobáků. Navíc nám poskytla prvotřídní výklad ve španělštině! Po přistavěných schůdkách z boku vagónu jsme vstoupily do časů luxusního cestování, kterého si užívali bohatí a mocní.

 Mambi i pro kubánské vůdce

El Coche Mambí se dostal na Kubu v prosinci 1912. Připlul trajektem spojujícím Havanu s Floridou. Měl sloužit prezidentovi společnosti Ferrocarriles de Cuba. Pan Horatio Rubens si jezdil v tomto pohodlném a bezpečném vagónu při svých kontrolách a inspekcích a ze své pojízdné kanceláře řídil železnici Kuby. V průběhu dalších let byl využíván i kubánskými vůdci, jako byli Jose Miguel Gomez Mario García Menocal, Alfredo Zayas a dokonce i Fulgencia Batisty. V El Coche Mambi jezdil také Fidel Castro, ale pouze při významných příležitostech. Jméno Mambi je připomínkou na vojáky, kteří bojovali ve válce za nezávislost v roce 1868. Nosili bílé košile, klobouky a mávali mačetami, když jeli do bitevního pole.

El Coche Mambí
El Coche Mambí

 Železniční vůz váží 80 tun a v přední části vozu je balkónek, na který se pohodlně vejdou čtyři lidi. Je obehnán tepaným bronzovým zábradlím se stříškou, která chránila cestující před sluncem a deštěm. Vnitřní mahagonem zdobený interiér má dokonalý design a precizně využívá limitovaný prostor. Vagón je vybaven halou s rozkládací pohovkou a dobře ukrytou palandou. Další prostorná místnost sloužila jako kancelář. Jsou zde další dvě ložnice s šatnou, toaletou a mramorovou vanou. Vše je vybaveno luxusním dřevěným nábytkem. Pokračovaly jsme dál do jídelny, kde bylo prostřeno pro osm osob. Stříbrné příbory, sklenice, porcelánové talíře a další doplňky ve vitrínách, některé s logem Mambí. Samozřejmě nechyběla spíž, kuchyň s lednicí a místností pro personál. Původní karbidové lampy byly v 70. letech nahrazeny elektrickými.

El Coche Mambí
El Coche Mambí

 Vůz byl vyroben v roce 1900 ve Spojených státech na žádost předsedy společnosti Pennsylvania Railroad Company a měl být využíván vedoucími pracovníky společnosti. V té době byly vyrobeny vozy tři. Dostaly identifikační čísla 97, 98 a 99. První z nich využívala Pennsylvania Railroad, číslo 98 bylo přiděleno železniční společnosti v Mexiku a číslo 99 připadlo kubánské železniční společnosti, která vlastnila železnice vedoucí z Villa Clara do Santiaga de Cuba. Později vznikla i Central Line, která spojovala Havanu a Santiago de Cuba.

 Hotel Ambos Mundos

Po prohlídce jsme šly ještě na kávu na terasu hotelu Ambos Mundos a cestou jsem před Palacio de los Capitanes Generales, zahlédla sochu piráta. Říkala jsem Jance, že jsem se asi zbláznila, že jsem si té sochy včera nevšimla a pak nám došlo, že to není socha, ale jen člověk převlečený za sochu. Samozřejmě tuto atrakci pro turisty známe, ale byl od pravé sochy k nerozeznání. Teplota byla více jak 30 stupňů a on tam seděl na kanónu zabalený v kabátu, pirátském klobouku a ani se nehnul.

malebna zakouti Havany
malebna zakouti Havany

Téměř jsem nemohla dojít na stanoviště taxi a tak jsem se ještě posadila v parku u Paseo de Martí a Janka se šla zatím podívat na tančící lidi na ulici a poslechnout si živou muziku. Náš už téměř známý taxíkář nás odvezl domů, kde jsme ještě poseděly na zahradě a večer si zabalily věci na náš zítřejší odjezd do Údolí Viñales.

tančící lidé v parku
tančící lidé v parku

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *