Playa Marsella
Jen se rozednilo, šly jsme se s Jankou projít po Playa Marsella. Na útesech, které s východem slunce měnily barvu, postávali rybáři a roztáčeli sítě nad hlavou a házeli je do vody. Noční odliv odhalil písečnou pláž a voda ustoupila během noci snad o sto metrů. To, jak se moře ráno vracelo na své místo, se dalo krásně pozorovat díky černému kusu dřeva na pobřeží. Večer voda sahala až k tomuto zkamenělému stromu vyvrženému na pobřeží. Již od rozbřesku jsme pozorovaly jakou rychlostí se vrací moře zpět na své místo. Mušlí tu bylo minimálně. Celou zátoku jsme si bosé prošly v době odlivu a žádný pěkný kámen ani mušli jsme nenašly. Jen mokrý bílý písek bez naplavenin. Na pláži seděl mořský orel, ale než jsem se k němu dostala blíž, roztáhl svá ohromná křídla a odletěl. Na samotné pláži nikdo nebyl. Pouze rybářské loďky se pohupovaly na vlnách a dva mladí rybáři se chystali vyplout.
Vyhlídka na Bahia Marsella
Zašly jsme do restaurace na snídani a objednaly si lívance a kávu za šest dolarů na osobu. K snídani opět nebyla ani voda, ani džus. Z terasy restaurace je pěkná vyhlídka na Bahía Marsella. Stejně jako předešlý den se k nám rozběhla kočička a přiletěla sojka středomořská (Calocitta formosa). Má pohmožděnou nožku a asi proto létá kolem restaurace a hledá co by sezobla. Podělily jsme se s domácími mazlíčky o lívance a šly si zaplavat. Naštěstí Janka ani já nejsme plážové povalečky a před polednem vyrážíme prozkoumat okolní vesničku.
Věřily jsme, že zároveň zjistíme nějaký odvoz do města a také narazíme na krámek, kde by se dala koupit voda. Nic z toho se nám nepodařilo, ale nějaké spojení do San Juan del Sur zde muselo existovat, protože jsme k večeru potkaly dvojici, která se zrovna vracela z nákupu. Ve vesnici jsme viděly prasátka, papoušky, kovboje s koňmi, lidi pracující na poli a na opravách domů a hotelů. Bylo docela zajímavé, kolik nemovitostí v okolí bylo na prodej. Všichni domorodci, které jsme potkaly nebo oslovily byli v pohodě, usměvaví a moc milí. Občas jsme někomu i vlezly na dvorek, jen tak omrknout jak místní lidé žijí. Začalo být dost teplo a od rána jsme nic nepily. Potřebovaly jsme si rychle doplnit tekutiny a vyšly jsme na kopec do pěkného hotelu Villa Mar s vyhlídkou. Objednaly si džus a dvě láhve vody. Vše za osm dolarů.
Na oběd jsme se zastavily v naší hotelové restauraci. Se sojkou jsme se už natolik spřátelily, že nám krade špagety přímo z talíře. Jako dezert jsme si daly zmrzlinový pohár posypaný lentilkami. Nejím čokoládu a tak jsem bonbónky dala vedle na talířek pro Janku. Sojka zlodějka byla ovšem rychlejší a hned je sezobala. Sojka středomořská měří více jak 70 cm, z toho půlka její délky jsou zadní brka. Na hlavě má hřebínek a její zbarvení je světle modré. Jen bříško má bílé s černým peřím pod krkem a okolo zobáku. Vydávala zvuky téměř jako papoušek.
V rybářské bárce nebyla ani čudla
Odpoledne jsme se chvilku koupaly a navečer se Janka procházela po pláži. Byl to i můj plán, ale zaslechla jsem papoušky za naším domkem. Létaly přes louku ze stromu na strom a vesele na sebe pokřikovali. Jen na okamžik zůstávali v klidu a pokud ano, poseděli jen na nejvyšších větvích. Občas se tu mihnul i kolibřík a dokonale maskovaný zelený motýl. Když zavřel křídla, nebyl k rozeznání od rostliny na které seděl. Na pláži jsem zahlédla vracející se rybářskou bárku a běžela jsme se podívat co ulovili. V lodi ale nebyla ani čudla. Buď se pánové nevraceli z lovu, nebo měli sakra smůlu. Seběhlo se pár pomocníků, naložili člun na vozík a táhli jej za domovní vrata. Zřejmě kvůli odlivu není jak s lodičkou zakotvit.
Nikaragua není levná
Večer jsme si na terase hotelu objednaly jen lehkou večeři, opečené banány a sýr. V recepci jsme zaplatily 40 dolarů za celkovou útratu v restauraci a sto dolarů za ubytování. Jo, jo, jak je ta Nikaragua „levná“. Objednaly jsme si na ráno taxíka, který nás zítra zaveze na trajekt do San Jorge a pak budeme pokračovat na ostrov Ometepe. Už za tmy jsme seděly na verandě a popíjely z vlastních zdrojů kávu. Dnes náš sousedi nerušili, byl tu absolutní klid a pohoda.
Juan del Sul – Playa Marsella
Playa Marsella je považována za nejkrásnější pláž v oblasti San Juan del Sul. Mírné vlny Tichého oceánu v zálivu Bahía Marsella, omývají bílou pláž, táhnoucí se od jednoho konce zálivu k druhému. Unikátní na této pláži je nejen její odlehlost a minimální počet návštěvníků, ale hlavně skalní útvary. Bahía Marsella je ohraničena rozeklanými skalisky, na kterých hnízdí různé druhy mořských ptáků. Uprostřed zálivu je velký skalní ostrov ve tvaru ponorky. Nezapomenutelné pro mě budou barevné západy slunce. Playa Marsella sousedí s více navštěvovanou a tedy zalidněnější pláží – Playa Maderas.
Přidat komentář