Ostrov Lefkada

LEFKADA v září…

Blíží se konec léta a to je ten správný čas užít si ještě dosažitelného cestování, moře a sluníčka s bonusem méně turistů kolem vás. Z lehce dosažitelných destinací volíme řecký ostrov Lefkada a výsledkem jsme nadšeni. Ostrov netrpí nedostatkem vody a tak je i na konci léta nádherně šťavnatě zelený. Ostrov má rozlohu 356 km čtverečních a údajně na něm žije 23 000 obyvatel. Střed ostrova je příjemně kopcovitý (hornatý ?), s nejvyšším bodem 1100 m n m a od pevniny je oddělený úzkým průplavem se zvedacím mostem.

Ubytování v Agios Nikitas

Pobyt máme zajištěný přes ck, nicméně určitě by nebyl problém doletět a sehnat si ubytování přes internet. Volíme pokoj s kuchyňkou a patrně z lenosti si ještě přiobjednáváme snídaně…no, upřímně, už bychom to neudělali – konzumace jedenácti servírovaných, stále stejných snídaní je otravná, nudná a neobjevná…

Máme rádi klid a ubytování si vybíráme na západní straně ostrova, ve středisku Agios Nikitas. Jedná se o nejmenší turistické středisko na ostrově, v podstatě tvořené centrální uličkou plnou taveren a obchůdků, končící na malé městské pláži. Ubytovací kapacity – malé hotýlky a rodinné penziony jsou pak rozmístěné po okolních svazích. Klid tam byl tak velký, že kokrhání osamělého kohouta, ňafání psů a charakteristické  volání prodavače ryb, který se svou malou dodávkou přijížděl kolem osmé ráno, doslova trhalo ušní bubínky..ale abych byl spravedlivý, v taverně u silnice jeden večer pořádali „řecký večer“ za účasti dvou muzikantů!

Půjčení auta a skútru na Lefkadě

Bohužel nebo snad bohudík, nejsme plážoví povaleči a tak po zjištění situace vyrážím do půjčovny aut a skútrů. Doporučuji navštívit půjčoven několik, a jelikož si navzájem konkurují, ceny se můžou docela dost lišit. Nejsme sice v Asii, nicméně po drobném smlouvání protkaném oboustranným sportovním duchem, půjčuji na šest dní silnější skútr za 15 EUR na den a po změně počasí pak na tři dny VW Polo za 35 EUR na den. Praktická poznámka – pro dva lidi je silnější skútr (obvykle 150 ccm) nutný. Problém je v tom, že půjčovny striktně „papíry na motorku“ vyžadují, takže kdo je nemá, má smůlu, případně slabý moped…

Výlet po ostrově – pláže, přístavy, vesničky 

Každé ráno po snídani si balíme do batůžku potřebné věci a vyrážíme na cesty. Troufám si říct, že ostrov jsme projeli křížem krážem a že snad neexistuje horská vesnice, kde bychom nebyli. Postupně jsme okoukli a vyzkoušeli většinu pláží na ostrově a navštívili většinu zajímavostí, které nám do mapy v půjčovně vyznačili. Lefkada má na západní straně nádherné velké pláže – Porto Katsiki, Kalamitsi, Egremni, Milos, ale i docela dost malých, romantických pláží, poskytujících příjemné soukromí.

Východní strana ostrova je pak docela plná větších a zalidněných turistických středisek, které poskytují turistovi veškerý komfort. Musím však podotknout, že vše je docela vkusné, nikde jsme neviděli hrůzné komplexy typické pro španělské a italské pobřeží. Takže shrnuto – západní pobřeží disponuje nádhernými plážemi a celkově klidnou atmosférou, východní pobřeží je pak plné malých příbřežních vesnic a městeček, doplněných romantickými přístavy, kde není problém sjednat si výlet lodí na přilehlé ostrovy, případně si můžete sami zapůjčit člun s motorem a to až do 20ti koňských sil na vlastní objevování – a to i  bez dokladu o kapitánské zkoušce !! Krásně divoká a romantická je pak rozeklaná jižní část ostrova s množstvím zálivů, protkaná prašnými cestami volajícími po prozkoumání. Za návštěvu určitě pak stojí i severní část ostrova s hlavním městem Lefkadou (Lefkasem) – okolí města tvoří několik lagun bohatých na různé vodní ptactvo, zastihli jsme i malý houf plameňáků…

Hornaté vnitrozemí

Nás doslova uchvátilo hornaté vnitrozemí – už samotná jízda ve dvou na skútru je adrenalin a když se přimíchají poloztracené a rozbité silničky v neuvěřitelných serpentinách mířících kolmo nahoru, kdy zatáčku najíždíte nadvakrát (no a logicky pak šupem dolů, kdy brzdíte snad i ušima), je to nezapomenutelný zážitek. K tomu pak ještě připočítejte malé vesničky kde máte pocit že se nejen zastavil čas, ale že cesta už dál nepokračuje…

Vesnička Platistoma

No a opravdu příjemní a vstřícní lidé – musím se zmínit – vesnička Platistoma, všímám si ručně, řecky psané cedulky – Kafe. Neskutečná taverna se zarostlou verandou a milou paní, která v ní i bydlí, myslím tím v hlavní místnosti, plné starých artefaktů. Objednáváme si řeckou kávu, kterou nám připravuje na malém plynovém jednoplotýnkovém kempovacím vařiči. Mluví jenom řecky a tak sedíme na terásce, ona si sedá k nám, dívá se na nás jak popíjíme, navzájem se culíme a řecky se učíme – to je kočka, to je pes…po chvíli se zvedá a přináší talíř se sýrem, rajčaty, olivami a chlebem pokapaným olejem a k tomu další talířek se smaženými rybičkami. Protože už umíme řecky, hrdě nám oznamuje, že kromě rybiček všechno ostatní, i sýr a chleba, ona sama vypěstovala, upekla, vylisovala..

Karia

No a protože život není peříčko musím ještě zmínit vesnici Karia, tu určitě turista nesmí opomenout, zaprvé má krásné náměstí kryté platany s několika hospůdkami a zadruhé má obchod, kde nabízí výrobky z olivového dřeva..a zatřetí má malé soukromé muzeum – tomu se, pokud netrpíte masochistickými sklony, vyhněte. Nevím proč, ale zastavujeme skútr, hele muzeum, z terásky nám přátelsky kyne starý pán a zve nás dovnitř..asi třičtvrtě hodiny se nás střídavě zmocňuje veselá nálada, zoufalství a beznaděj. Starý pán je majitel, obyvatel a průvodce v jednom. V ruce třímá ukazovátko jak bývalý britský koloniální důstojník, případně učitel Hnízdo z Obecné školy a postupně nás před sebou popohání rozlehlým a tmavým starým domem. Většina expozice je věnovaná místní výšivce, kterou proslavila pánova prababička jménem Mária, která měla jen jednu ruku..časem se k ní přidal další příbuzný který zase ve válce přišel o nohy…no a pak už jsem se ve výkladu ztratil, takže jak to bylo s těmi končetinami všech příbuzných zas tak úplně přesně nevím. V každém případě slavná Mária svou domácnost pořádně terorizovala. Pán uměl anglicky jen základní věty a výrazy, takže když nám uváděl zasedací pořádek v původní kuchyni, bylo to za pomocí ukazovátka na jednotlivé židličky – brádr, brádr, sístr, sístr, mádr, no a v čele stolu fádr…

Nejvíc si to odskákala manželka Věra kterou si starý pán evidentně oblíbil a nutil ji poposedávat po všech židličkách a lavicích, kde se vyšívalo a konat pohyby jako že vyšívá jen jednou rukou. Já jsem byl naštěstí schovaný za svůj fotoaparát a bavil se určitě víc, než ona. Když jsme se pak asi po hodině vypotáceli na denní světlo, s mrazením v zádech jsme ještě nějakou dobu čekali volání starého pána, že nám ještě zapomněl ukázat bandasku na olej….

Lefkada je opravdu správná dovolenková volba a vzhledem k současnému stavu řecké ekonomiky určitě nehrozí nějaké významné změny v turistické infrastruktuře tohoto krásného ostrova. Určitě jeďte a nemusíte ani moc spěchat..