Nad oceánem do Funchalu
Věčně plným busem z hotelu v Santa Cruz přijíždíme po 9. hodině do Funchalu. Dnes jsme si jako cíl cesty vybraly městečko Camara de Lobos s výletem nad oceánem zpět do Funchalu. Stále jsme si nepůjčily auto (někdy by se hodilo) a tak se na centrální promenádě ve Funchale snažíme zjistit, kterým busem by jsme se do Camary dostaly.
Po několika tipech od místních, že by tam mohla jet 81 nebo 94, jsme narazily na cizince, kteří nás navedli na autobusovou zastávku o kus dále za rohem. Odtud by do Câmara de Lobos měl jet autobus č.3. Sedíme na zastávce, autobusy přijíždějí a odjíždějí. Jede č. 3, hurá. Během vteřiny se na displeji změní č. autobusu na 41.. Ach, jo. ani řidič autobusu nám nedokáže říci, v kolik jede ten náš. Trpělivost se vyplácí a za pár minut jede ten správný – 3. Cesta stojí 2,5 EUR a trvá 30 minut.
Câmara de Lobos
Autobus zastavuje kus nad městem a před námi se rozevírá pohled na divoký oceán a malé přístavní a rybářské městečko Camara de Lobos, oblíbené turistické letovisko s malými restauracemi a kavárnami. Na západě městečko uzavírá útes Cabo Girão (580 m). Příjemnou cestou lemovanou skalisky přicházíme až do přístavu plného barevných loděk. Rybářské loďky vyjíždějí na moře až večer. Loví často dravé espady, které jsou součástí madeirské kuchyně. Ryby se loví ve velkých hloubkách v noci.
Malebný přístav byl vždy rájem pro umělce a malíře. Určitě stojí za zmínku, že mezi malíře, kteří přístav malovali, patřil i amatérský malíř, britský ministerský předseda Winston Churchil. Nad přístavem stojí restaurace s jeho jménem. Městečko také navštívila, při svém léčebném pobytu na Madeiře, manželka rakouského císaře, Sisi.
Obec vznikla po počátku osídlování Madeiry, a to ještě před založením Funchalu. Zde žil jeden z objevitelů Madeiry, kapitán Joao Gonqalves /Zarco/, později i jeho syn João Gonçalves da Câmara.
Název Câmara de Lobos znamená tulení doupě (portug. lobo marinho – mořský vlk /= tuleň/). Tuleni zde skutečně kdysi přebývali ve skalních dutinách na mořském břehu. Po vzniku rybářské obce neměli dostatek klidu a odstěhovali se na ostrovy Desertas.
Po stezce nad mořem do Funchalu
V jedné z hospůdek si dáváme pivko. Začíná se to tu pomalu plnit turisty a tak vyrážíme po pořeží, kde vede chodník podél oceánu, až do Funchalu.
V některých místech je moře tak divoké, že tříštící vlny, sprchují nejen cestu, ale i nás. Za malým vodopádem, který tryská ze skály, pokračujeme dál kolem několika kamenných pláží i luxusních hotelů. Celá cesta je velmi příjemná, pomalu přicházíme do zastavěné části Funchalu. Z kopce sestupují lidé a my jsme rády, že se tam nahoru nemusíme v tom vedru škrábat. Naše radost trvá jen chvilku, pokračující cesta do Funchalu, je uzavřená a prý se otevírá až na letní sezónu. Kopec nás tedy nemine, pak busem č. 24 zpět do Funchalu. Cesta k uzavírce cca 5 km.
Příjemný pěší výlet, doporučujeme.
Přidat komentář