• Menu
  • Menu

Cais do Sardinha – oáza v poušti

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Portugalsko » Madeira » Cais do Sardinha – oáza v poušti

Sao Laurenco a také pláž a naháči

Je už dost pozdě a musíme se vracet, tma by asi v tomto kamenitém a místy nebezpečném terénu nebyla ideální.  Obcházíme ještě jednou zleva dům farmy Cais do Sardinha. Pak už se vracíme stejnou cestou zpět do Baía da Abra. Slunce už nás sice tolik nespaluje, zásoby vody se ztenčily a cesta zpět je ještě na několik hodin.

Cais do Sardinha.

Je tu pláž…

Zůstáváme opuštěni na celém konci poloostrova, nikde ani živáčka, turisté uspíšili návrat , aby do tmy došli zpět. Z celodenního úpalu a výšlapů jsme docela unaveni a cesta před námi vypadá nekonečná. Honza jde, ( jako vždy) někde v dáli přede mnou, a tak pocit trosečníka se  ve mně stupňuje. Chvílemi mám pocit, že cesta , která mi připadala dobře značená, se ztrácí v dunách stepní prérie. A tak ani neslyším z dálky Honzův radostný řev…Je tu plááážžž…!! Energie se mi vrací do nohou a spěchám za ním. A světe div se, schovaná , malinká , ale pláž!  Sbíhám po kamenných schodech , nikde nikdo a tak shazujeme oblečení a jak nás Pán Bůh stvořil hups do vody. No,  tak rychlé to není, protože je zde divoký oceán a do vody se může po laně a tak posílám Honzu na průzkum. Po prvním šoku je to neskutečná paráda. Držíme se u lana , přeci jenom je to oceán!! Osvěženi , teď už opravdu zrychlujeme,  a vracíme se .

Sao Laurenco

Ponta de Sao Laurenco

Poloostrov vystupující do vln Atlantského oceánu patří k nejvýchodnější části ostrova Madeira. Celý poloostrov  je tvořen suchými až vyprahlými částmi kopírující pobřeží s výškovými rozdíly táhnoucích se po  barevných od hnědých  až do červena se barvících  kopcích a skalách.  Celá tato část ostrova se odlišuje   od zeleně šťavnaté a barevné přírody  zbylé části ostrova. Příčinou suché vegetace jsou  silné větry a nedostatek vláhy v této části. Pouze v období deště se zde vegetace rozjasní květy  a tráva se zazelená. Trasa  téměř na konec poloostrova vede od malého parkoviště  Baía da Abra   značenou cestou. Po celou cestu  máte pocit , že jsme někde na poušti, jenom písek je vyměněn za suchou trávu a vaše, chvílemi  námaha sestupů a výstupů nad prudkými a příkrými útesy  je vždy odměněna neskutečnými pohledy na širý oceán. V dálce se rýsují kontury ostrovů, které patří Portugalsku. Vlevo je možné spatřit ostrov Porto Santo, vzdálený něco přes 40 km. Na tento ostrov se jezdí na výlety a za kopáním na písečné pláže.

Cais do Sardinha.

 Cais do Sardinha

Téměř na konci cesty je úžina na které když stojíte , tak se pod vámi  100m  hluboko nad vysokými útesy  otevře nalevo i napravo  oceán. Další zastávkou je  „ oáza v poušti „ Cais do Sardinha. Óáza proto, že zde na pustém místě v obklopení datlových palem stojí dům . Je dost  velké vedro a tak z radostí usedáme ve stínu palem a obdivujeme stavbu s chodníčky a zkoumáme celé okolí kolem obydlí. Je zavřeno a chuť na dobré vychlazené pivo se rozplývá tak rychle jako se rychle začíná den chýlit k večeru. Vystupujeme ještě na poslední vyhlídku skoro 150 m nad mořem. Odtud je vidět na maják a oceán z obrysy ostrovů. Je už dost pozdě a musíme se vracet, tma by asi v tomto kamenitém a místy nebezpečném terénu nebyl ideální.  Obcházíme ještě jednou zleva dům a objevujeme pláž. Pak už se vracíme stejnou cestou zpět do Baía da Abra.

Cais do Sardinha.

 

Celá trasa patří  ke středně těžkým a  v některých partiích je cesta proložena ostrými výstupy a sestupy. Opatrnost při cestě je nutná především nad srázy a nad oceánem . My měli to štěstí, že doporučované větrovky a teplé oblečení nám byli spíše přítěží, ale při silném větru , který jsme na Madeiře zažili a při mlze je cesta jistě méně schůdná a nebezpečnější.  Na cestu je nutné si vzít dost pití a svačinu, žádné občerstvení na trase ani na jejím konci není.

 

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *