Ponta de Sao Laurenco
poloostrov vystupující do vln Atlantského oceánu patří k nejvýchodnější části ostrova Madeira. Celý poloostrov je tvořen suchými až vyprahlými částmi kopírující pobřeží s výškovými rozdíly táhnoucích se po hnědých až do červena se barvících kopcích a skalách. Celá tato část ostrova se odlišuje od zeleně šťavnaté a barevné přírody zbylé části ostrova. Příčinou suché vegetace jsou silné větry a nedostatek vláhy v této části. Pouze v období deště se zde vegetace rozjasní květy a tráva se zazelená.
Na konec poloostrova Ponta de Sao Laurenco
Trasa téměř na konec poloostrova vede od malého parkoviště Baía da Abra značenou cestou. Po celou cestu máte pocit, že jste někde na poušti, jenom písek je vyměněn za suchou trávu a vaše, chvílemi námaha sestupů a výstupů nad prudkými a příkrými útesy, je vždy odměněna neskutečnými pohledy na širý oceán. V dálce se rýsují kontury ostrovů, které patří Portugalsku. Vlevo je možné spatřit ostrov Porto Santo, vzdálený něco přes 40 km. Na tento ostrov se jezdí na výlety a za koupáním na písečné pláže. Téměř na konci cesty je úžina, na které když stojíte, tak se pod vámi 100m hluboko nad vysokými útesy otevře nalevo i napravo oceán.
Oáza Cais do Sardinha
Další zastávkou je „oáza v poušti „Cais do Sardinha“. Oáza proto, že zde na pustém místě v obklopení datlových palem stojí dům. Je dost velké vedro a tak z radostí usedáme ve stínu palem a obdivujeme stavbu s chodníčky a zkoumáme celé okolí kolem obydlí. Je zavřeno a chuť na dobré vychlazené pivo se rozplývá tak rychle jako se rychle začíná den chýlit k večeru. Vystupujeme ještě na poslední vyhlídku skoro 150 m nad mořem. Odtud je vidět na maják a oceán z obrysy ostrovů.
Pláž
Je už dost pozdě a musíme se vracet, tma by asi v tomto kamenitém a místy nebezpečném terénu nebyl ideální. Obcházíme ještě jednou zleva dům a objevujeme pláž. Pak už se vracíme stejnou cestou zpět do Baía da Abra. Celá trasa patří ke středně těžkým a v některých partiích je cesta proložena ostrými výstupy a sestupy. Opatrnost při cestě je nutná především nad srázy a nad oceánem. My měli to štěstí, že doporučované větrovky a teplé oblečení nám byli spíše přítěží, ale při silném větru, který jsme na Madeiře zažili a při mlze je cesta jistě méně schůdná a nebezpečnější. Na cestu je nutné si vzít dost pití a svačinu, žádné občerstvení na trase ani na jejím konci není.
Přidat komentář