Královna túr na Madeiře – Pico Ruivo
Den D je tady – cílem je nejvyšší hora Madeiry Pico Ruivo–1862 m. První zastávka je na parkovišti. Je ještě dost brzy ráno a parkoviště je téměř prázdné. Má představa je , že to bude taková příjemná hřebenovka. A musím říci, že se těším.
Pico Areiro
Výchozím bodem je Pico Areiro. Předzvěst krásného slunečného počasí a nádherný výhled na hřebeny hor je povzbuzující a nevěští nic katastrofického. První část cesty je turisticky pohodlná a tak si vychutnáváme výhledy . Pohodička však netrvá dlouho a příjemný chladný vzduch se začíná měnit ve výheň . Teď už jenom sestupujeme a vystupujeme. Po úzkých stezkách přirostlých ke skalám , které lemuje kovové jednoduché zábradlí v některých místech vedoucích nad divokými srázy . Jenom na několika místech je možné se na chvíli svlažit ve sklaních tunelech, které trasu doprovází. Myslím , že jsme ještě mnoho neušli a připadá mi , že trasa je hodně těžká, ale to ještě zdaleka netuším, co teprve přijde! Přicházíme na rozcestí , kde směr na Pico Ruivo označují dvě cedule. K mému velkému údivu si vybíráme trasu delší . Velice se ohrazuji proti tomuto rozhodnutí, Honza mi však vysvětluje, že ta druhá trasa slouží jenom na návrat z vrcholu. Já, bláhovka mu to věřím!!! A teď to teprve začíná být drsné. Slunce je na svém nejvyšším vrcholu a jenom to vedro stačí , aby člověk byl vyřízený . Začínají opravdu neskutečné krkolomné výstupy a sestupy . Moc lidí nepotkáváme, a to je také divné. Jenom asi dvakrát nás předejdou takoví ti namakaní, svalnatí sportovci. Cesta k vrcholu je nekonečná a tak postupně nádherné výhledy mi splívají v jedno velké utrpení…
2 trasy pod vrcholem
Pod vrcholem se setkávají dvě trasy a najednou je tu spousty turistů . Vidím i několik dětí. Nejhorší výstup na vrchol je před námi , horský vánek nikde, spálená země , vypitá zásoba pitné vody a batoh plný teplého oblečení.. Nejsem sama , kdo toho má plné zuby.
Honza pro povzbuzení mě chlácholí, že na vrcholu je restaurace s chlazeným pivem a žádaným stínem. Přicházíme na rovinku, kde opravdu stojí dům a kamenná vodárna. Restaurace je zavřená , ale i ochlazení v kamenném domku je úžasné. Polévám si nohy studenou vodou a přemýšlím, jak zvládnu cestu na samotný vrchol, a pak ta šílená stoupání zpět. Nabíráme do lahví vodu a trochu osvěženi se vydáváme na vrchol, Mraky zastiňují pohledy do údolí, ale jinak je výhled neskutečně nádherný.
Když se trochu přeceníte
Cestu zpět volíme po kratší trase a já už vím , že chybička se vloudila….trasa kterou jsme vybrali my, byla určená pro náročnou turistiku . Cesta zpět vede opět nádhernými úseky, ale námaha a otupělost ze sluníčka už zpomalují naše pohyby a konec cesty je ještě hodně daleko. Častěji odpočíváme. Asi dva kilometry před cílem omdlévám vyčerpáním a s opravdovým odříkáním , kdy Honza přebírá ještě můj batoh a hlídá mě, abych se nezřítila do údolí, si sáhnu na své dno a došourám se až na parkoviště . Hurá, hurá, hurá !!!
Jsem ráda , že jsem to přežila a jsem ráda , že jsem to mohla vidět, neumím si představit , kdyby pršelo. Děkuji Madeirskému Bohovi, že nám počasí přálo a měli jsme to štěstí cestu zdárně dokončit.
Trasa Pico Arieiro – Pico Ruivo
Trasa Pico Arieiro 1862 m – Pico Ruivo a zpět , vede přes tři nejvyšší vrchy ostrova . Tůra má vysokohorský charakter a je nutné být na cestu připraven nejenom fyzicky, ale mít i řádné vybavení, pevnou obuv , větrovku , pro průchody tunely, je dobré mít i baterky – čelovky. Doporučení je : vyrazit z parkoviště již v 7 hodin ráno, protože odpoledne se pravidelně hory zahalují do mraků. Cesta trvá 7 hodin i déle.
Na horu Pico Ruivo se dá vystoupit i lehčí trasou z parkoviště Achada do Teixera – příjezd ze Santany.
Přidat komentář