• Menu
  • Menu

Pico Ruivo – Jak jsem zdolala osmitisícovku

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Portugalsko » Madeira » Pico Ruivo – Jak jsem zdolala osmitisícovku

Královna túr na Madeiře – Pico Ruivo

Den D je tady – cílem je nejvyšší hora Madeiry Pico Ruivo–1862 m. První zastávka je na parkovišti. Je ještě dost brzy ráno a parkoviště je téměř prázdné. Má představa je , že to bude taková příjemná hřebenovka. A musím říci, že se těším.

cesta na Pico Ruivo

Pico Areiro

Výchozím bodem je Pico Areiro. Předzvěst krásného slunečného počasí a nádherný výhled na hřebeny hor je povzbuzující a nevěští nic katastrofického. První část cesty je turisticky pohodlná a tak si vychutnáváme výhledy . Pohodička však netrvá dlouho a příjemný chladný vzduch se začíná měnit ve výheň . Teď už jenom sestupujeme a vystupujeme. Po úzkých stezkách přirostlých ke skalám , které lemuje kovové jednoduché zábradlí v některých místech vedoucích nad divokými srázy .  Jenom na několika místech je možné se na chvíli svlažit ve sklaních tunelech, které trasu doprovází. Myslím , že jsme ještě mnoho neušli a připadá mi , že trasa je hodně těžká, ale to ještě zdaleka netuším, co teprve přijde! Přicházíme na rozcestí , kde směr na Pico Ruivo označují dvě cedule. K mému velkému údivu  si vybíráme trasu delší . Velice se ohrazuji proti tomuto rozhodnutí, Honza mi však vysvětluje, že ta druhá trasa slouží jenom na návrat z vrcholu. Já, bláhovka mu to věřím!!! A teď to teprve začíná být drsné. Slunce je na svém nejvyšším vrcholu a jenom to vedro stačí , aby člověk byl vyřízený . Začínají opravdu neskutečné krkolomné výstupy a sestupy . Moc lidí nepotkáváme, a to je také divné. Jenom asi dvakrát nás předejdou takoví ti namakaní, svalnatí sportovci. Cesta k vrcholu je nekonečná a tak postupně nádherné výhledy mi splívají v jedno velké utrpení…

Pico Ruivo

2 trasy pod vrcholem

Pod vrcholem se setkávají dvě trasy a najednou je tu spousty turistů . Vidím i několik dětí. Nejhorší výstup na vrchol je před námi , horský vánek nikde, spálená země , vypitá zásoba pitné vody a batoh plný teplého oblečení.. Nejsem sama , kdo toho má plné zuby.

Honza pro povzbuzení mě chlácholí, že na vrcholu je restaurace s chlazeným pivem a žádaným stínem. Přicházíme na rovinku, kde opravdu stojí dům a kamenná vodárna. Restaurace je zavřená , ale i ochlazení v kamenném domku je úžasné. Polévám si nohy studenou vodou a přemýšlím,  jak zvládnu cestu na samotný vrchol, a pak ta šílená stoupání  zpět. Nabíráme do lahví vodu a trochu osvěženi se vydáváme na vrchol, Mraky zastiňují pohledy do údolí, ale jinak je výhled neskutečně nádherný.

Když se trochu přeceníte

Cestu zpět volíme po kratší trase a já už vím , že chybička se vloudila….trasa kterou jsme vybrali my, byla určená pro náročnou turistiku . Cesta zpět vede opět nádhernými úseky, ale námaha a otupělost ze sluníčka už zpomalují naše pohyby a konec cesty je ještě hodně daleko. Častěji odpočíváme. Asi dva kilometry před cílem omdlévám vyčerpáním a s opravdovým odříkáním , kdy Honza přebírá ještě můj batoh a hlídá mě, abych se nezřítila do údolí, si sáhnu na své dno a došourám se až na parkoviště . Hurá, hurá, hurá !!!

Jsem ráda , že jsem to přežila a jsem ráda , že jsem to mohla vidět, neumím si představit , kdyby pršelo.  Děkuji Madeirskému Bohovi, že nám počasí přálo a měli  jsme to štěstí cestu  zdárně dokončit.

Trasa Pico Arieiro – Pico Ruivo

Trasa Pico Arieiro 1862 m  – Pico Ruivo a zpět , vede přes tři nejvyšší vrchy ostrova . Tůra má vysokohorský charakter a je nutné být na cestu připraven nejenom fyzicky, ale mít i řádné vybavení, pevnou obuv , větrovku , pro průchody tunely, je dobré mít i baterky – čelovky. Doporučení je  : vyrazit z parkoviště  již v 7 hodin ráno, protože odpoledne se pravidelně hory zahalují do mraků. Cesta trvá 7 hodin i déle.

cesta na Pico Ruivo

Na horu Pico Ruivo se dá vystoupit  i lehčí trasou z parkoviště Achada do Teixera – příjezd ze Santany.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *