Zlověstné ticho – Madeira
Stmívá se a nad oceánem zapadá Slunce, máme toho už docela dost, ale přeci jenom ještě Honza z auta spatří něco, co stojí za to vidět. Už se mi moc nechce, ale co mi zbývá! Místo směr Canical, se šplháme autem ještě výše nad oceán. Je ukrutný vichr, balím se do větrovky, nasazuji kapucu a snažím se vylézt na kopec s vyhlídkou. Vítr mě sráží a sotva držím fotoaparát. Honza zmizel za horizontem a temné mraky a ticho jsou zlověstné. Ale utrpení trvá chvíli a pak jenom zírám na tu nádheru. Honza sedí na lavici a snaží se fotografovat magický západ Slunce. Klepe se mi foťák a v objektivu se objevuje neskutečné světlo. Mráz mi probíhá tělem a nevím zda zimou nebo vzrušením.
Jsme sami dva na pustém místě . Nic netrvá věčně a přijíždí ještě dva opozdilci. Slunce však svou projekci již uzavřelo a tak obrazy třpytivého oceánu pod závojem slunečních paprsků již zmizely. Díky!!
Přidat komentář