Na Phuket jsme přiletěli v 8:30 hod., protože zde byl další posun o plus 3 hodiny (znovu jsme v letadle nedostali vůbec žádné občerstvení). Nejdříve jsme měli v plánu vzít si taxíka na vzdálenější pláž, ale 600 bathů za jednu cestu nám přišlo zbytečně moc, takže jsme se pěšky vydali na pláž, která je kousíček od letiště. Je součást Sirinat NP (Mai Khao Beach) a proto zde za vstup vybírali 200 bathů/osoba. Podařilo se nám ale slečnu usmlouvat na 100 bathů s tím, že jsme zde měli čas jen cca 3 hodiny. Moře bylo krásně teplé a skoro nikdo tady nebyl. Dalo se odtud navíc pozorovat přistávání letadel, což byl docela zážitek.
Oběd jsme si dali v nedalekém Sea Calm Cafe (cca 120,- Kč) a ve 14:35 hod. jsme už zase seděli v letadle. Tentokrát jsme se potřebovali dostat na malajský ostrov Penang. Letěli jsme za 1.550,-Kč se společností Firefly – stejně jako i u ostatních přeletů jsme žádné občerstvení nedostali. V Malajsii jsme si připočítali další plus 1 hodinu, takže jsme přistávali v 16:35 hod. Na letišti jsme vyměnili peníze a koupili sim kartu (70MR).
Před letištěm jsme počkali na autobus Rapid Penang Bus lines č. 401 a nechali se zavést do Georgetown (2,70 MR). Cestou byla velká zácpa, takže to celé trvalo 1,5 hodiny. Ubytování jsme měli zajištěné v 5imply 9ice Heritage za 120,- Kč na osobu a noc. Cena odpovídala kvalitě – na pokoji byly jen 2 palandy a nic víc se na něj už v podstatě nevešlo. Zašli jsme na rychlou, ale výbornou večeři kousek od hotelu (15 MR).
Z ubytování jsme prošli čínskou čtvrtí k autobusovému nádraží u Jetty, kde jsme počkali na autobus č. 204, kterým jsme odjeli do blízkosti Penang Hill (2MR). Vystoupili jsme o kousek dřív v jedné z místních „žrádelen“ jsme si dali snídani, která tedy spíš vpadala jako oběd nebo večeře, ale všem nám to chutnalo, až na nápoj „asam“ měli jsme ho už den předtím k večeři a usnesli jsme se, že nám tohle pití moc nechutná.
Po snídani jsme se vydali k buddhistickému klášteru Kek Lok Si, kde bylo mimo jiné jezírko plné želv. Chtěli jsme jít nahoru do kláštera, který byl na kopci, pěšky, ale nějak se nám nepodařilo najít cestu, tak jsme jeli lanovkou, která byla vlastně rozdělená na tři úseky, z nichž prostřední se absolvoval vozíkem (8MR). Z vršku byl moc hezký výhled na krajinu.
Zpátky jsme to už vzali po svých a pěšky došli až k lanovce na Penang Hill, kde na nás čekala menší fronta (15MR). Jinak ale nikde moc turistů nebylo, a pokud ano, byli to většinou Asiati. Na Penang Hillu jsme se prošli a pokochali se výhledy, absolvovali jsme i Canopy Walk, jehož součástí byl kulatý „most v korunách“ (60MR). Nebylo to nic moc, navíc tady byla docela mlha.
Rozhodli jsme se jít zpátky pěšky a vyjít v botanické zahradě. Cesta to byla trochu krkolomná, místy jsme si nebyli jistí, jestli jdeme dobře, ale podle mapy.cz tady opravdu vedla regulérní pěšina, tak jsme tomu věřili.
Když jsme byli asi v polovině kopce, rozhodl se Miloš udělat cca 150 metrovou odbočku na vyhlídku. Rozmyslel si to, jakmile si na stromě přečetl nápis: “Pozor psi.“ Bohužel už bylo pozdě – viděli jsme, jak se k nám řítí dvě černé potvory. „V klidu“ jsme se sbalili a pokusili se odejít, i když to kolem nás štěkalo jako blázen. Miloš šel poslední a najednou říká: „Ten pes mě kousnul.“ Teprve za pár minut se od nás psi odpoutali a vrátili se, odkud přiběhli. My jsme zkontrolovali Milošovu nohu a zjistili, že mu pes opravdu prokousl lýtko, ze kterého tekla krev.
Za chvíli jsme potkali skupinku turistů s průvodkyní a ta se nás ptala, jestli jsme nepotkali psy. Když jsme jí ukázali Milošovo zranění, celkem se zhrozila a poslala nás do nemocnice. Prý tam takhle pobíhají pořád, ale že nevěděla, že i koušou. Odrazovali jsme skupinku od pokračování v cestě, ale paní řekla, že jich je hodně a mají hole, takže to zvládnout.
Po chvíli jsme došli k další skupince turistů, kteří měli lékárničku a ránu Milošovi ošetřili. Odtud to byl už jen kousek do botanické zahrady, i když kousek poměrně náročný, protože jsme museli sejít spoustu příkrých schodů. Znamenalo to, že Janča s Míšou další tři dny hekaly, kdykoli se měly na nohy postavit. V zahradě jsme si sedli do restaurace a dali si výborný kokosový shake (6 MR).
Miloš původně nechtěl jít k doktorovi, protože je naočkovaný proti tetanu i vzteklině a rána přestala krvácet. Pak si ale vygooglil, co všechno by se mohlo stát, a rozhodli jsme se, že si vezmeme Grab (7MR) a necháme se do nemocnice přeci jen zavést. V nemocnici jsme strávili celý zbytek odpoledne, protože byla sobota, takže jsme dlouho čekali na doktora. Ten dal Milošovi další dávku očkování proti tetanu a vzteklině a antibiotika. Ránu mu nezašil, jak jsme doufali, ale naopak ještě víc rozřízl s tím, že se to musí tou krví čistit. Oznámil nám, že musíme každý den chodit na převazy. Nakonec jsme se s ním domluvili, že by mohlo stačit chodit jen 1x za dva dny.
Protože jsme další den měli přelétat na Langkawi, dohodli jsme se, že ráno před odletem přijedeme do nemocnice na kontrolu a pan doktor nám dá zprávu, ze které bude vyplývat, co s tím dělal, a kterou pak budeme ukazovat kdekoli, kam se dostavíme na převaz. Miloše tahle první návštěva stála cca 12.000,- Kč, celkově zaplatil asi 24.000,- Kč, ale pojišťovna mu to vše po návratu proplatila.
Z nemocnice jsme to na hotel vzali Grabem (9MR). Na večeři jsme zašli do trošku lepšího podniku (24 MR). Jídlo bylo super, zelený ledový matcha čaj s mlékem byl spíš zvláštní.
Přidat komentář