Postřehy pro cestovatele v Maroku
Ještě než se pustím do dalšího popisu našeho putování, doplním pár praktických a snad i užitečných informací. Auto jsme měli půjčené na 16 dní a nájem činil 9.500,- Kč, k tomu je pak nutné připočíst doporučené připojištění cca 2.000,- Kč. Najít půjčovnu není opravdu problém, mnohé, s celosvětovou působností komunikují bez problémů v češtině. Já jsem se k autu dostal přes levnaautopujcovna.cz, ke společnosti Rentalcars. S ubytováním v Casablance to bylo obdobné, pouze byl problém s češtinou. Otevřel jsem si mapu Casablanky, podle bedekru jsem si vybral část města (nejlépe „staré město“) a pak už jsem jenom vybíral hotel z nabídek ubytovacích serverů. Zvítězily stránky „Hotelopia“ a 3*hotel Volubilis ve staré čtvrti. Dva dvoulůžkové pokoje na jednu noc, se snídaní stály 63 Euro. Pokoje měly vlastní koupelnu se sociálním zařízením.
Silniční síť v Maroku je skvělá,samozřejmě pokud nesjedete z asfaltového povrchu. Benzínových stanic je dostatek, platí ale pravidlo mít neustále dostatečnou rezervu. To platí především na venkově a v horách. Cena paliva je oproti Česku jen o pár korun na litr levnější. Tak jak je ježdění po venkově pohodové, při řízení ve městech se připravte na malý horor. Pokud jsou na silnici dva pruhy, je na nich namačkáno vedle sebe minimálně auta čtyři, k tomu připočtěte několik motorek a sem tam tlačený nebo tažený dvoukolák. Pokud natrefíte na semafor, vězte, že maročtí řidiči jsou barvoslepí. Gentlemanství za volantem se zásadně nenosí, funguje systém „urvi, co můžeš“. Řidič – turista nesmí být rozptylován. Veden zdravou agresivitou, musí být plně soustředěn na řízení. Řidiče podporuje navigátor, který hlasitě a hlavně dostatečně dopředu hlásí případnou změnu směru. Musím říci, že každý výjezd z města znamenal nesmírnou úlevu. Tak jak ve městě není dopravní policie téměř vidět, mimo města je docela aktivní. Na chování policie si ale nemůžeme stěžovat, spíš naopak. Zastaveni jsme byli za celou dobu dvakrát – jednou jsme překročili rychlost, podruhé při náhodné kontrole. Neuvěřitelné, ale vše se řešilo s úsměvem a slušností. Samozřejmě svou roli sehrálo, že jsme turisti, ale především, jako všude se osvědčilo naučit se pár frází, pozdravit, poděkovat. Neplatili jsme dokonce ani pokutu…
Maročané jsou obecně velice hrdý národ, za celou dobu jsme byli jen minimálně obtěžovaní coby „chodící peněženky“. Vlastně, kromě hodně nepříjemné zkušenosti v prodejně koberců, o které se ještě zmíním, nás nepotkala žádná vyloženě negativní zkušenost. Tato hrdost má však pro každého fotografa zásadní význam – nikdo se nechce fotografovat ! Mám již dost procestováno, ale s takovýmto odporem jsem se dosud nesetkal. Většinu fotografií lidí se mi podařilo udělat jedině díky výklopnému displeji mého fotoaparátu, takže můžu fotit bez přiložení fotoaparátu k oku.
Maročané s cizinci velice rádi komunikují, bohužel, především francouzsky. Tato zkušenost se však vztahuje především na muže, ženy, po oslovení, sklopí zrak a většinou bez odpovědi odchází. Lehce komická situace nastává, když se naopak turistka začne vyptávat muže – moje manželka vládnoucí francouzštinou hovoří s Maročanem, ten odpovídá, ale odpověď směřuje na mne, stojícího vedle jak solný sloup, na mou manželku téměř nepohlédne.
Co se týče zdravotní prevence, samozřejmostí je očkování proti žloutence a pít jen balenou vodu. My, zkušení, jsme vezli něco přes dva litry vysokoprocentní slivovice, kterou jsme si preventivně upravovali zažívací trakt. Nutno říci, že za celou dobu jsme neměli zažívací potíže…a bylo nám veselo…
Přidat komentář