Tradice tkaní koberců v Teotitlán del Valle

Dnes byl druhý den našeho organizovaného výletu z města Oaxaca. Na programu jsme měly návštěvu tradiční výrobny koberců, prohlídku oblasti zvané Hierve el Agua, starobylé město Mitlu, palírnu mezcalu, samozřejmě vynikající oběd a nakonec Tulský strom ( El Árbol del Tule).

Koberce rodiny Vasquez

Projížděly jsme Jankou krásnou kaktusovou krajinou s políčky mezcalu a užívaly si slunečného počasí. Obdivovaly jsme, jaké zde v tak náročném terénu vybudovali skvělé silnice. Cesta nám pěkně ubíhala, všude byl klid, na silnici málo aut a jen občas zemědělci sklízeli úrodu. Zastavili jsme s naším malým autobusem, kterým s námi cestovala skupinka turistů z celého světa, u krásné haciendy rodiny Vasquez. Vasquezovi jsou proslulí svým tradičním uměním tkaní koberců. Stejně jako původní obyvatelé i oni stále používají stoprocentně přírodní barvivo a čistou vlnu. Majitel tkalcovny je Isaac Vásquez García, nejstarší žijící člen jedné z nejznámějších tkalcovských rodin v Teotitlán del Valle. Pracuje zde samotný Isaac se svými třemi syny a pěti dcerami. Každý člen rodiny vytváří své osobní vzory. Ty Izákovy pocházejí ze starých zdrojů. Vytváří motivy z Monte Albanu, starých kodexů, prehistorických jeskynních maleb, reprodukcí Diega Rivery, geometrické vzory ze starobylého města Mitla a další.

Výroba koberců

Bylo nám názorně předvedeno, jak koberce vznikají a to od čištění vlny, česání, tkaní vlákna na starobylém kolovrátku, barvení až po samotné tkaní na tkalcovských stavech. Během výkladu jsme si mohli prohlédnout i řadu květin, kořenů a kůry používaných na barvení a vzorky přízí všemožných barev a stádií zpracování. Asi v polovině vyprávění o rodinné tradici a výrobě jsme s Jankou opustily skupinu a raději se vydaly podívat, jak tkají koberce na obrovských dřevěných tkacích strojích a jak nadále zachovávají mykací a tkalcovské metody zavedené v koloniálních časech. Stavů zde bylo asi 10 postavených na zastíněních verandách jejich nádherné haciendy a téměř všude se pilně pracovalo. Každé nové jednotlivé vlákno vetkávají do tkaniny a výsledkem je, že jedna strana je zrcadlovým obrazem druhého, takže tkaní může být vystaveno oboustranně. Nechtěly jsme vyrušovat od práce a navíc Janka prohlásila, že to není pro ni nic nového, že stejně tkala její stará babička ze Slovenska. Přešly jsme do luxusní prodejny v další části domu. Měli zde neuvěřitelnou škálu tkaných výrobků všech barev a velikostí. Každý koberec je unikátní díky jemným rozdílům v barvě a individuální interpretací návrhu ze strany tkalce. Chtěla jsem si vyfotit skoro všechny koberce, ale na stěně byl nápis nefotografovat, ale nakonec jsme se domluvili s majitelem, že mohu.

Kupte si krásný koberec!

Obzvláště se mi líbil jeden koberec a ptala jsem se na cenu. Vyšlo by to na 80 tisíc v českých korunách a prý jsou ochotní mě koberec poslat domu lodí. Představa to byla nádherná, ale zůstalo jen u fotografií a krásných vzpomínek. Prošly jsme se okolo domu, venku bublal hrnec na ohni, kde se barvila vlna, z kuchyně voněl připravovaný oběd, po dvoře běhaly slepice a vládla tu moc příjemná atmosféra. Vyfotily jsme se s kamenným Mexičanem, nasedly do autobusku a vyrazily směr Hierve el Agua.