10.3.2010 Máme tu další slunný den a čeká nás Chichén Itza, autobusem společnosti ADO. Příroda je na Yucatánu dost stereotypní, placka, žádné kopce, hory, stromy. Jedeme jen pár kilometrů.
CHICHÉN ITZÁ – jeho kulturní vývoj trval poměrně dlouhou dobu a to v letech 300 až 1220 našeho letopočtu. Za jeho rozkvět v klasickém období Mezoameriky se považuje doba mezi 750 a 900 našeho letopočtu, kdy bylo Chichén Itzá ještě pouze mayské. Právě přibližně po roce 900, už v ranně postklasickém období Mezoameriky se s příchodem Toltéků (významný válečnický kmen původem z Tula, centrální Mexiko) vytváří nová kultura, nazývaná maysko-toltécká (900 – 1200 našeho letopočtu).
Právě proto se dnešní Chichén Itzá dělí na Postclasické Chichén – maysko-toltécký styl a Starý Chichén – mayský styl Puuc, který můžeme vidět také například u Uxmalu (další z archeologických nalezišť v okolí). Rozdíl v architektuře pozná každý. Mayové byly zvyklí nádherně zdobit své stavby složitými mozaikami z kamene. Motivem byl často Chaac, bůh deště. Naopak přítomnost toltécké stroze válečnické kultury můžeme rozpoznat u staveb s mnoha sloupy, stejné jako má Spálený palác v Tule, sloupy znázorňující opeřeného hada Quetzalcoatla, reliéfy s motivem orlů a jaguárů požírajících srdce a především Tzompantli, aneb zeď z lidských lebek, která je příznačná pro kultury centrálního Mexika a samozřejmě ji můžete vidět i v Tule.
Kolem roku 1200 našeho letopočtu začíná Chichén Itzá upadat a nakonec je opuštěné. Jediná činnost, která byla registrována na jeho území bylo používání Cenote Sagrado (přírodní posvátné studny) na obětní rituály.
Opuštění původního sídla, je velmi příznačné pro všechny Mezoamerické kultury a nevyhnulo se mu tedy ani impozantní Chichén Itzá. Po vstupu do areálu vás nejdřív ohromí majestátný Castillo. Pokud odoláte nepřiblížit se k němu okamžitě, můžete si nejdřív vychutnat Gran Juego de Pelota, velké hřiště na Pelotu – typickou hru mezoamerických kultur s velkým náboženským podtextem. Při hře bylo nutné prohodit „míč“ kruhovými otvory. Hráči se však „míče“ nesměli dotýkat jinak než boky. Družstvo jež vyhrálo bylo rituálně popraveno a obětováno bohům.. Gran Juego de Pelota v Chichén Itzá je největším v Mezoamerice.
V blízkosti Gran Juego de Pelota můžete vidět několik chrámů jako například jižní a severní chrám, chrám jaguárů a různé vyvýšené stavby jako například zmiňovanou Tzompantli. Jednou z nejúžasnějších pyramid světa El castillo nebo taky Chrám Kukulcána je obrovská pyramidální stavba, jejíž hlavní schodiště je obrácené na sever. Hlavní stranu poznáte tak, že po stranách schodiště jakoby se plazili dva hadi, jejichž hlavy odpočívají až u země. Ten samý motiv se opakuje i u vchodu do chrámu, který se nachází na vrcholu pyramidy. Právě na hlavním schodišti se odehrává při jarní rovnodennosti neuvěřitelná hra světla a stínu. Pokud budete mít štěstí a budete 21. března v Chichén Itzá, uvidíte, jak se po hlavním schodišti plazí směrem dolů had reprezentující boha Kukulcána. Jedná se o úžasný propočet ve kterém nás ohromují znova a znova znalosti astronomie, kterými disponovaly mezoamerické kultury a především pak Mayové.
Za Chrámem Kukulcána pak můžete vidět mimo několika chrámů, jako je chrám stolů a chrám bojovníků spolu s chrámem Chac Molla, také Sloupové sály které každému, kdo navštívil Tulu okamžitě připomene Spálený palác. Ostatně i samotný Chrám bojovníků vám připomene Tulu a to především kamennými hady s hlavou u země a sochou Chac Molla, která narozdíl od té z Tuly má hlavu. Za Chrámem bojovníků a sloupovými síněmi můžete vidět několik dalších menších chrámů a také parní lázně.
Odsud se postupně přes další a mnohem menší hřiště na Pelotu a hrobku velkého kněze dostanete až do východní části směrem na Starého Chichén Itzá. Jako první velká stavba vás osloví Caracol – šnek nebo Možná právě tady mayové pozorovali oblohu a vypočítávali jak docílit světelného efektu na pyramidě Kukulcána. Další a úžasně zdobená (ve stylu Puuc) stavba je Dům jeptišek. Jedná se o největší a nejlépe zachovanou stavbu z klasického období Chichén Itzá. Vzhledem k velkému počtu místností byla tato stavba přirovnána španělskými duchovními ke klášteru a proto byla nazvána Domem jeptišek. Její jméno nemá s její původní funkcí pravděpodobně nic společného.
Zjistily jsme si kdy jede bus do Meridy, vyzvedly bágly, daly si předraženého hot doga a čekaly na bus, který přijel o 20 minut později. V Meridě jsme vystoupily o zastávku dříve a vláčely se s báglama přes půlku města. Dřina se nám odměnila krásným koloniálním hotelem Trinidad. Daly jsme si sprchu a šly se projít po městě. V la Trapiche jsme si objednaly báječnou melounovou zmrzlinu a polévku sopa de Lima. V jednom obchode měly brouky polepené kamínky, jako živé šperky. Na střeše hotelu bylo Jacuzzi, nejdřív to nešlo rozjet, ale nakonec se podařilo a seděla jsem tam snad hodinu, báječný relax, po tak náročném dni.
Jako vždy jsme šly spát někdy okolo 8 pm. Jsme děsní flamendři.
Přidat komentář