Do Mexika jsem chtěla jet už minulý rok, ale začala tam zrovna prasečí chřipka. Místo do Mexika, jsem odjela do Kambodže a do Thajska. Letos se už situace uklidnila a já mohla plánovat cestu. Škoda je, že můžu odjet jen na 14 dni, což je na Mexiko opravdu málo. Nejedu tentokrát sama, jako obvykle, ale s kamarádkou Petrou. Sešly jsme se na letišti v 5:30pm a šly si zaplatit pojištění u Kooperativy. Petra koupila průvodce. Náš let OK 702 do Madridu je v 8:15pm. Máme stand- by letenky a v letadle je 18 volných míst, nebude žádný problém ! Měly jsme 15 minut zpoždění, ale náš navazující let byl stejně až další den, tak to nijak nevadilo. Pěkně jsme se usadily, dali nám housku a k mému překvapeni i víno. Do Madridu je to 2 000 km. Let trvá necelé 3 hodiny. Přiletěly jsme na čas, ale skoro hodinu jsme čekaly na bágly. Petry zavazadlo přijelo úplně poslední a ta už propadala panice.Ještě z Prahy jsem objednala Hostal Viky, kde mi slíbili odvoz zdarma a opravdu do 10 minut přijel Ramon. Uměl trochu anglicky, cestou nám ukázal, kam si zajít na snídani. Dal nám klíče od pokoje 208. Pokojíček je moc pěkný, tady se nám bude dobře spát a hlavně je tu klid.
6.3.2010
Budíček na 7am. Vykoupaly jsme se před dlouhou cestou a zašly si na snídani. Měla jsem kávu, džus a churros. K mému překvapení, to bylo slané. Je to něco jako těsto na koblihu, ale osolené. V 8:30am nás Ramonův otec odvezl na letiště a odbavily jsme se u Iberie do Mexika city. Opět nevíme, zda se dostaneme. Čekáme v gate U 55 na verdikt. Těsně před bordováním nám dali místa. Hurá, sice nesedíme spolu, ale hlavně že letíme. V letadle mě požádal nějaký cestující, abych si s ním prohodila místo, to jsem udělala a pak za mnou přišel steward, že si mám zase sednout jinam. Klidně bych seděla i na zemi, hlavně abych letěla. Nakonec jsem měla uličku, což bylo lepší, než předtím. Petra seděla na exitu, měla bezvadné místo, jen před ní položili nějakou holku, které bylo zle.
Let je samozřejmě nekonečný. Je den, spát se nedá a já to ani neumím. Před přistáním nám rozdaly formuláře pro emigrační a za hodinu přistáváme. Opět čekáme hodinu na bágly. Jsem pěkně utahaná a to nás ještě čeká let do Cancunu. Prošly jsme pasovkou a pak si zrovna vybrali mě, aby mi prolezli batoh, taková namátková kontrola. Zřejmě vypadám jako pašerák. Šly jsme hledat společnost AeroMexiko a dali nám hned místa. Báječný, o jeden stres méně. Myslím, že se mi nakonec přece podařilo na chvilku usnout. Měly jsme opravdu štěstí, na všechny lety nás vzali.
Na letišti v Cancunu jsem si vyměnila nějaké dolary za mexické Pesso a šly jsme koupit lístek na Colectivo za 300 pro každou, malý minibus, který nás odvezl k hotelu Colonial. Je skoro půlnoc a naštěstí bylo v hotelu volno a nemusely jsme nic dalšího hledat. Krásný hotel i se snídaní.
7.3.2010
Ráno se nechtělo Petře vstávat,snad se jí ale trochu zlepšila nálada. Měly jsme namířeno podívat se na Isla Mujeres (Mucherés), „Ostrov žen“. Má bohatou historii již od dob pirátských výprav. Ostrůvek se nachází asi 45 min. od Cancúnu. Své jméno dostal prý na základě pověsti, že španělští piráti zde nechávali své milenky, zatímco přepadávali lodě a plenili přístavy. Pravděpodobně ale jméno dal ostrovu Francisco Hernández de Cordóba, který se v roce 1517 plavil z Kuby, aby si opatřil otroky do tamních dolů. Jeho expedice doplula k tomuto ostrůvku a posádka zde objevila kamenný chrám s hliněnými figurkami mayských bohyň. Cordóba pojmenoval ostrov podle těchto idolů. Dnes se někteří archeologové domnívají, že ostrov byl zastávkou Mayů na jejich pouti za uctíváním bohyně plodnosti Ixchel na ostrově Cozumel. Hliněné figurky tuto bohyni pravděpodobně představovaly.
Nebyl problém se na ostrov dostat. Jen par bloků od hotelu, kde jsme si nechaly bágly, nás minivan colectivo odvezl na Puerto Juares a z přístavu asi 30 min lodí. Ostrůvek je takový malý ráj. Šly jsme na severní páž, sedly si na lehátka a kochaly se pohledem. Voda byla příjemná, objednaly jsme si pití a vyhřívaly se na sluníčku. Ve 12 v poledne, jsme si zašly na oběd. Měla jsem výbornou Mayan kuřecí polévku. Jdeme zpět na loď a zpátky do hotelu pro bágly.
Pojedeme do Tulumu, kde ještě jednou uvidíme Karibské moře. Autobusové nádraží bylo kousek, koupily jsme lístky na bus za 86 pesos. Jízda trvala 2 hodiny.
Náš hostel byl přímo u busu, Jmenoval se Weary inn. Ubytování hrozný, ale se snídaní. Šly jsme na večeři, daly si margaritu a šly spát.
8.3.2010
Jenže do 4 hodin do rána, nám u hostelu hrála živá muzika o od 4 začal kokrhat kohout. Téměř jsem se nevyspala. Šla jsem se vykoupat, umýt si vlasy a pokoušela se znova usnout. Hned jak jsme se zabalily, šly jsme vyměnit hostel za hotel Mayan, stálo to stejně a byl mnohem lepší. Ráno jsme odjely taxíkem podívat se na Cenote Grande. Vstupné bylo 100 pesos na osobu, což trochu přehnali, ale stálo to za to! Foták se mi z těch barev skoro zbláznil. Zaplavaly jsme si v nádherně modré vodě
Cenoty jsou geomorfologické krasové útvary typické pro vápencové plošiny Karibiku, zejména pro oblast Yucatanského poloostrova. Název vychází z mayského slova dzonot (propast). Jsou to vlastně bývalé jeskyně s částečně nebo úplně propadlým stropem a zatopeným dnem vázané na zlomy v podloží. Yucatan je tvořen rozsáhlou plochou vápencovou plošinou s komplikovaných krasovým systémem. Nejsou zde prakticky žádné povrchové toky, srážky velmi rychle prosakují do podzemí, kudy jsou odváděny až do moře. Kolísáním hladiny světového oceánu během terciéru a kvartéru došlo několikrát ke změně erozní báze. V souvislosti s posledním glaciálem došlo díky mořské transgresi k zaplavení i vyšších jeskynních pater a zastavení procesu krasovění. Proto mnoho dnešních pobřežních jeskynních systémů má své ústí pod hladinou Mexického zálivu. Během přílivu z nich proudí sladká voda, kdežto při odlivu je jimi nasávána voda slaná. Voda v zatopeném krasu je velmi čistá se stálou teplotou.
V oblastech styku slané a sladké vody je vodní sloupec rozdělen tzv. haloklinou na dvě hustotně odlišné vrstvy, vrchní sladkou a spodní slanou. Zajímavostí je půlkruhovitý prstenec cenot v severozápadním Yucatanu. Propojený podzemní systém sleduje zlomy podloží, které vznikly před 65 mil. lety po pádu asteroidu, cenoty tak sledují původní okraj kráteru Chicxulub.V mayské mytologii byly cenoty považovány za zdroj plodnosti a života, vstupní bránu do podsvětí a domov boha deště Chaka, uctívaného lidskými oběťmi. Mayové věřili, že oběti shazované do cenot neumírají a žijí navěky. Tento rituál prováděný kněžími měl zajistit rovnováhu slunce a deště, tedy dobrou úrodu. Obecně jsou cenoty cenným archeologickým nalezištěm, poskytujícím poznatky o mayských zvycích, ale i o pohnuté geologické minulosti poloostrova. Časté jsou i nálezy fosílií dávné fauny, které se díky nepřístupnosti zdejšího prostředí zachovaly ve výborném stavu. V 80. letech 20. století byly cenoty v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu „znovuobjeveny“ speleology a později amatérskými potápěči. Dnes je yucatanské pobřeží s největším výskytem cenot označované jako Riviera Maya oblíbeným cílem turistů. S tím však souvisí celkové zatížení a znečištění prostředí, poškozování památek, krasové výzdoby nebo vynášení archeologických nálezů. Neméně závažný je problém zpoplatňování vstupů do cenot a jiných archeologických nalezišť. Zejména místní obyvatelstvo, které je obecně považováno za potomky Mayů, odmítá komercionalizaci posvátných míst svých předků. Nové náboženství, které přinesli španělští dobyvatelé, si přizpůsobili, a tak se z mnoha mayských obětních center stala novodobá křesťanská poutní místa. Odhaduje se, že je prozkoumáno asi 20 % yucatanského podzemního labyrintu, proto je jeho ochrana z mnoha důvodů více než na místě.
Cenote je jeden z mých nejúžasnějších zážitků. Kolem zdejší cenote se nevytvořilo za mayských časů žádné centrum slavné a krvavé kultury, žádné panny se do ní radostně nevrhaly, takže její dno není vydlážděno kostmi. Zato sestoupíte k vodě, je čirá jak ve studánce a kupodivu pěkně teplá. Krásně jsem si to užila a zaplavala si.
Taxíkem zpátky do Weary inn, tady nás odvezly colectivo na pláž k ruinám Tulumu. Žádný povalování na pláži a hned na ruiny. Šly jsme kus po krásné pláži a hledaly jak se k ruinám dostat. Konečně vidím Mayské ruiny a asi se zblázním radostí.!
TULUM
Tulum se od jiných mayských měst liší tím, že leží přímo u moře a že je obehnán hradbami. Mohutné hradby daly této neobvyklé mayské pobřežní pevnosti dnešní název (tulum znamená v mayském jazyku opevnění). Hradby chrání pevnost ze tří stran, delší strana měří asi 350 m, boční strany mají kolem 150 m, hradby jsou místy až 6 m široké a 3 až 4 m vysoké. Směrem k moři hradba není Palác (El Castillo) stojí na okraji vysoké pobřežní skály. Z doby objevování a kolonizace Ameriky se zachovala jediná zpráva o Tulumu – pevnost byla spatřena v roce 1518 z jedné španělské proplouvající lodi. Další písemná zpráva pochází až z roku 1840. Podobně jako v Chichén Itzá je v Tulumu vidět toltécký vliv, jako sloupy ve tvaru opeřených hadů nebo nástěnné malby. Budovy byly postaveny po obou stranách hlavní třídy, která procházela napříč městem od brány na jižní straně k bráně na severní straně.Ze staveb se zachoval kamenný chrám a čtyři paláce.Nejvýstavnější je Palác postavený na nejvyšším místě vysokého břehu. Vchod do svatyně střeží dva sloupy v podobě opeřených hadů. Vnější stěny svatyně mají tři výklenky, v prostředním byla umístěna socha Klesajícího boha. Tomuto bohu je zasvěcen i další chrám v Tulumu – dvoupatrový Chrám klesajícího boha. Čelní stěnu chrámu zdobily fresky (dvouhlaví hadi, bohové deště a kukuřice). Nástěnné malby zdobí také Chrám fresek, k němuž bylo podobně jako k hlavnímu paláci později přistaveno další patro. Mezi další stavby patří Chrám větru a Chrám moře. Ve dvou rozích hradeb jsou strážní věže.
TULUM
Hledaly jsme kam si dojit na oběd. Dala jsem si hovězí tacos a Petra kuřecí . Vyfotila jsem muzikanty hrající ve výšce na takové tyči, která se točila. Prošly jsme se po obchodech a ve dvě hodiny se šly povalovat na pláž na lehátka se cervesou s lemonkou. Zaplavaly jsme si naposledy v bleděmodré vodě a v 5pm jsme musely zpět na bus do hotelu.
9.3.2010
Vstala jsem v 5am a už jsem tahala Petru z postele, v 6pm už jsme strašily na zastávce do Coby. Pokladní nám nechtěla prodat lístky, že nemá drobné na 200 pesos a to lístky stály 68 pp. Docela mě to nazdvihlo a vyměnila jsem si peníze u ochotných taxikářů a pak si dala na uklidnění kafe. Teď už konečně sedíme v bus do Coby, přijel o 15 minut později. Jedeme 2. třídou, ale zase snad víc uvidíme z okénka. Pojedeme asi hodinu, není to daleko. Na maličkém nádražíčku nám nabídli, že si tam za 30 pesos můžeme uložit bágly, což jsme s radostí udělaly a šly k ruinám asi 15 minut vzdálených od zastávky.
Přidat komentář