Taksim meydani, Istiklal Caddesi a Galata Kulesi
V Istanbulu není místa, které by bylo propojeno s tureckými novodobými dějinami tak, jako náměstí Taksim a jeho okolí. Pokud chcete vidět a zažít nějakou demonstraci, stačí zajít na toto náměstí nebo přímo na Třídu Nezávislosti (Istiklal Caddesi), která na Taksimu začíná a pokračuje dál do čtvrti Galata. Právě tato hlavní nákupní třída čtvrti Beyoglu se stala dějištěm počátku Turecké republiky. V té době se ovšem ještě jmenovala „bulvár Grand Rue de Pera“.
Náměstí Taksim je nazvané podle kamenné nádrže Taksim z 18. století a právem se pokládá za srdce moderního Istanbulu. Kromě obrovské volné plochy, která vybízí k setkávání, je na náměstí park, kašna a autobusové nádraží. Samozřejmě tu nechybí ani památník založení republiky. V současné době tu potkáte opravdu hodně syrských uprchlíků, kteří vás budou prosit o almužnu nebo lidi prodávající od deštníků, když zrovna prší přes horký čaj v zimě po slunečníky v létě cokoli, co by zrovna místní turisté mohli potřebovat.
V neposlední řadě jsou na náměstí instalovány barikády a výjimkou není ani obrněné vozidlo, které tu je zaparkované od nedávných nepokojů. Těžko říct, zda jsou Turci „horké hlavy“, každopádně demonstrace jsou tady na denním pořádku. Ta největší, trvající několik měsíců se stala během volebního období starosty Beyoglu pana Ahmeta Misbaha Demircana, který zveřejnil projekt na výstavbu nákupního centra uprostřed zdejšího parku, což se samozřejmě místním nelíbilo. V projektu měly být pokáceny zdravé stromy a na místě zeleného trávníku měl být vystavěn chrám konzumu. Místní zareagovali okamžitě. Kromě stávek a demonstrací si z parku udělali základní tábor, ve kterém se žilo komunitním životem. Ostatní obyvatelé Istanbulu, kteří si nemohli dovolit ztrácet čas v parku, sem alespoň solidárně nosili potraviny. Průšvih nastal, když se policie snažila shromáždění rozehnat.
Možná ty příběhy znáte z českých médií. V té době umřelo hodně nevinných lidí a mnoho lidí bylo vážně zraněno. Policisté dostali zelenou k brutálním zásahům. Použit nebyl jen slzný plyn a vodní děla. Lidé se mlátili obušky, kopali kanadami. Když mi ten příběh vyprávěli nezávisle na sobě dva mladí Turci, pomyslela jsem si, že takhle nějak to muselo být u nás během „sametové“ revoluce.
Cestou po Třídě nezávislosti jsme pak potkali první skupinu těžkooděnců, po které následovala skupina demonstrujících studentů. Právě jedním z jejich spolužáků byl zabitý student- symbol revolty. Demonstrace byla klidná, organizovaná s provolávajícími hesly: „Nikdy nezapomeneme!“
Pokračovali jsme okolo demonstrujících směrem na Galatskou věž, která ve čtvrti Karaköy vyrostla v roce 1348 a po dlouhá staletí zaujímala status nejvyšší budovy ve městě. Dominantou je do dnes, i když už není nejvyšší, za poměrně vysoké vstupné se můžete podívat z jejího ochozu na celé historické centrum Istanbulu. (Otevřeno 9:00- 20:00). Návštěvu doporučuji pouze za opravdu dobrého počasí, jinak byste své investice mohli litovat.
Přidat komentář