V kryptě kostela Sv. Petra a Pavla
Mnichovské mumie. Nejde však o žádné německé mumie, jak by se mohlo zdát. Jde o mumie, které jsou v Česku. Trochu záhadně jsme se k mumiím dostali my. V obci Mnichov v Karlovarském kraji nás zaujal kostel, jehož kopulovitá střecha jako by nebyla dokončená. Kostely a hřbitovy máme rádi a tak jsme si kostel šli prohlédnout. Informaci, že tam je i kostnice jsme se dočetli. Pár otázek na domorodce nás nakonec dovedlo až do tajemné krypty. Pokud uvěříme pověsti, tak je možné, že v kryptě jsou ostatky hraběte Kolovrata a Jáchyma Pachty, kteří byly zajati francouzskými vojsky při jejich ústupu od Prahy roku 1741. Na následky útrap vězni roku 1742 zemřeli a byli pochování v podzemní kryptě bez označení. Pokud tato pověst není pravdivá nabízejí se další…
MUMIE
Mumifikovaná těla leží v úzkých a jednoduchých rakvích. Je jich tu asi padesát. Těla patří většinou mnichovským občanům. Zajímavé je, že některé rakve jsou na bocích malované. Mnoho kostí je vyskládáno v jednom z výklenků, spolu s řadou vedle sebe narovnaných, většinou neúplných lebek. Až člověka mrazí, těla zbavená oděvů jsou zachovalá, ale bez vlasů. Těla pochovaných nebyla žádným způsobem konzervována a přesto jsou dodnes, díky specifickým klimatickým podmínkám, přírodně mumifikována. Rozkladu dokáže zabránit proudící suchý a chladný vzduch, slaná, nebo na nitráty a kamenec bohatá půda. Mluví se také o záhadě v Mnichovské kryptě, která nebyla zatím vysvětlena. Jedna z lebek, srovnaných vedle sebe na hromadě rozpadajících se rakví, prý pravidelně v určitých dnech roku z neznámé příčiny mnoho let podivně mokvala.
Kostel sv. Petra a Pavla
V Mnichově stojí farní kostel Sv. Petra a Pavla z roku 1725, v jehož kryptě se nachází kostnice a mumifikovaná těla francouzských vojáků z 18. století. Při kostele byl v roce 1856 založen klášter sester de Notre Dame, který od r. 1963 slouží jako ústav sociální péče. Tento svatostánek skrývá krásnou a bohatě vyřezávanou kazatelnu převezenou sem z Chotěšova, působivé stropní fresky od Františka Urbana, křížovou cestu ve formě 14 obrazů a několik dalších cenných maleb. V celkem rozlehlých prostorách pod podlahou kostela se pak nachází poněkud pochmurná zvláštnost.
Mnichov
Pověst říká, že Mnichov (něm. Einsiedl) byl založen ve 12. století v poutním místě u poustevny Siardovy kaple západně od obce. Jako majetek tepelského kláštera je obec připomínaná již v rooce 1273, v roce 1437 získala městtská privilegia. Morovou ránu v roce 1549 přežilo jen devět obyvatel, místo však bylo nově osídleno a opětovně získalo svá práva včetně městského znaku.
Barokní radnice
Barokní radnice s cibulovitou zvoničkou byla postavena 1693 (přestavba 1725-1730). Při vchodu je umístěn pranýř z 18. století. Na náměstí před kostelem stojí smírčí kříž. Dva smírčí kříže jsou u cest do Sítin a Popovic.
Mnichovský hadec
V okolí Mnichova probíhaly od středověku kutací práce na stříbrné a cínové rudy, výsledky však nebyly příliš povzbudivé. Mnohem větší význam měl serpentin (hadec), který byl v letech 1834-1904 zpracováván v beusičských dílnách na Mnichovském potoce. Mnichovský hadec byl velmi populární – brusírny už v roce 1835 při svém pobytu v Mariánských Lázních navštívili rakouský císař Ferdinadd I s císařovnou Karolínou a později i řecký král Otto I a pruský korunní princ Wilhel. Kromě drobných uměleckých a upomínkových předmětů byly vyráběny mj. leštěné sloupy, balustrády, náhrobky a obkladové a tolní desky.
Mnichovský hadec vynikal černou až hnědou barvou se zelenými žilkami a skvrnami a dobrou leštitelností. Lámal se v několika lomech na jv. úpatí Planého vrchu. Hadcové těleso je tam součástí tzv. mariánskolázěňského bazického komplexu, který je největším nahromaděním metamorfovaných bazických hornin v celém Českém masívu. Vlivem specifického chemického složení se na hadcích vyvinula vzácná rostlinná společenstva, která jsou předmětem přírodní ochrany. Ojedinělé složení získávají také minerální vody, které se při průniku hadci silně obohacují hořčíkem ( např. kyselka Magnesia).
Přidat komentář