Muzeum Islámského umění (MIA)

Předposledním místem, na které zavítáme při naší krátké návštěvě Kataru, je Muzeum Islámského umění (MIA). Počasí se odhodlalo uchránit nás před velkou dávkou UV záření – ze zatažené oblohy sem tam spadne pár dešťových kapek a chvílemi o sobě dá vědět i hrom. Auto necháváme na jednom z mnoha parkovacích míst podél bulváru Al Corniche a po svých směřujeme k budově muzea, rozpoznatelné na velkou vzdálenost díky své poloze a stylu, ve kterém je postavena. Dovnitř však půjdeme až poté, co se po procházce podél moře odměníme kávou a krásným pohledem na panorama mrakodrapů na protější straně zálivu. Na travnatém prostranství před muzeem našel své místo trh se všemožnými cetkami i oblečením.

Architekt Ioeh Ming Pei

Vstupné se nevybírá, a ačkoli bylo pro veřejnost otevřeno teprve v roce 2008, během pár let se dostalo MIA mezi přední světová muzea umění. Budovu navrhl Ioeh Ming Pei, světoznámý americký architekt s čínskými kořeny, známý pro svou skleněnou pyramidu v přední části Louvru. I.M. Pei obdržel mnoho nabídek, kam muzeum umístit. Nakonec však přesvědčil emíra, aby mu umožnil vytvořit si svůj vlastní umělý ostrov. Gigantická stavba byla postavena ve tvaru zigguratu při současném prolínání jak islámské, tak modernistické architektury.

Prvek voda

Budovu muzea tvoří pětipatrová hlavní část a dvoupodlažní křídlo napojené přes centrální nádvoří. S břehem je spojeno dvěma mosty a působí, jako by vycházelo z moře. Dvě třicetimetrové lucerny osvětlují lodní molo na západní straně muzea a dotvářejí velkolepý vstup hostům, kteří k muzeu přijíždějí lodí. Samotná stavba je impozantní a krásná, okolí nevyjímaje. Voda je zásadním prvkem – okolo muzea samotného, na nádvořích, stejně jako ve vnitřním atriu. Ze dvora přiléhajícího k levé části muzea proniká zvuk zurčící vody, vyvěrající z trysek zasazených do velikých vodních ploch. Prostranství na opačné straně rovněž skýtá prostory s vodní hladinou; atmosféru místa vhodně dotváří podloubí, poskytující jeden z těch krásných výhledů na záliv.

Atrium

U vchodu odkládáme přebytečné osobní věci a vcházíme do centrálního atria vysokého padesát metrů. Atrium je prostorné, skvěle nasvícené. Pouštní slunce zde hraje zásadní roli a přeměňuje architekturu na hru světla a stínů. Mohutný skleněný výklenek na severní straně muzea nabízí ze všech pěti poschodí výhled na West Bay. V přízemí prostor před ním vyplňuje nádherná fontána s vodní plochou ve tvaru osmicípé hvězdy. Stropy jsou místy zdobeny kazetami s ornamenty. Nejvyšší bod atria ukrývá kupoli obloženou fazetami z nerezové oceli, jež odrážejí světlo pronikající dovnitř skrz okulár na samém vrcholu kupole. Za impozantní lze označit rovněž obrovský kruhový lustr točící se jako had nad centrální částí atria a tvořící společně s elegantním bílým točitým schodištěm dva dominantní prvky tohoto otevřeného prostoru. Po stranách atria vystupují jednotlivá patra s chodbami, které směřují do výstavních sálů.

Návrhář Jean-Michel Wilmott

Návrh interiéru výstavních prostor nese rukopis francouzského návrháře Jeana-Michela Wilmotta. Místnosti jsou tmavé a bez oken. Jednotlivé exponáty nasvěcují malá bodová světla. Vitríny jsou vyrobeny z antireflexního skla a některé sahají až ke stropu. Na podlahy byl použit porfyrský kámen, dřevěné desky na zdi a podstavce po vitríny jsou zhotoveny z brazilského stromu rodu Roupala brasiliensis. Lacewoodové tmavě hnědé dřevo má zajímavou kresbu a bylo kartáčováno a ošetřeno tak, aby vytvořilo kovový vzhled, který skvěle kontrastuje se světle zbarveným kamenem.

Mistrovská díla islámského umění

Jedinečný interiér poskytuje zázemí pro úžasnou kolekci muzea, jež představuje most mezi časem, zeměmi a kulturami – prohlédli jsme si mistrovská díla islámského umění od 7. až do 19. století. Sbírky jsou rozsáhlé a zahrnují artefakty jako keramika, šperky, mince, předměty ze skla, textilní výrobky či produkty dřevařství a kovářství. Obdivovat lze také arabskou kaligrafii a rané islámské knihy.