• Menu
  • Menu

Sittwe, Taunggok,Thandwe, Ngapali MT 13

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Sittwe, Taunggok,Thandwe, Ngapali MT 13

Smradlavé rybky. Je půl páté ráno, v břiše se nám to vaří, rychle zabalit. S velkým vděkem si děláme skvělý Lipton na pokoji. Recepční otevře dveře do tmy a zakřičí : taxiíík! Ohýnek, který plápolá na druhé straně ulice,  trochu ožije a za chvíli stojí před hotelem tuk – tuk. Ztemnělou hlavní třídou, kolem stánků s kouřícími ohýnky i vůní kávy,  projíždíme Sittwe. Venku je už dost živo. Jsme v přístavu. Sedíme spolu s Barmánci v čekárně. Tak nějak sem moc nepatříme. Mladý Barmánec se živě zajímá o nás dva. Radí, do které lodi nastoupit. Fera pro 120 cestujících je připravena k odplutí. Sedačky trochu připomínají letadlo, je zde čisto a obrovský hluk z obrovské televize. Barmská hudba, asijské  telenovely o lásce,   hluku více než je zdrávo,  nás provázejí po celou cestu. Každý dostane láhev s pitnou vodou, černý igelitový pytlík. V lodi jsou celkem slušné záchody. Cesta v uzavřené lodi trvá nějakých 9 hodin, myslím, že se dvěma malými zastávkami. Plujeme po moři i po řece.

cesta lodí ze Sittwe do Taunggoku
cesta lodí ze Sittwe do Taunggoku

Taunggok

Jsme nedaleko Taunggok. Město v jižním Rakhaingu, které je zastávkou  pro ty, kteří cestují autobusem mezi městy Thandwe  a Payay nebo pro ty, kteří nastupují na loď směr Sittwe, či naopak. Malý přístav, shluk taxikářů. Zastavuje nás policajt a ptá se odkud jsme. Odpovíme, je šťastný, nasedáme na jeden s tuk – tuků.  Taunggok. Cesta  nic moc, město nic moc a trochu s obavami čekáme na místo, kde se ubytujeme. Stojíme před něčím, co se tváří jako guest house. Bohužel ani nevím název. Před vchodem sedí policajti. Recepční, který stojí čelem do prašné ulice, si nás nevšímá. Ptáme se na pokoj, jdu s ním. V temné chodbě je hodně Barmánců , otevíráme první pokoj. Kobka bez okna a asi pět postelí  s moskytiérami(25USD). Uf, je to hrůza. Žádám o pokoj s oknem, jdeme o patro výše, tady ten pokoj je špinavý mrňous se špinavými moskytiérami o rozměru tak 2,5m x 2,5m. Stojí 10 USD. Vybíhám na ulici a říkám Honzovi, jestli by nenašel něco lepšího. Bohužel, a tak raději volíme špeluňku za 10, ale s oknem. Záchod s umyvadlem  je společný na chodbě. Na terase hotelu sedí docela sympatický chlapík. Usmívá se a tak k němu přisedneme, je to učitel angličtiny. Utěšuje mě, že jsme dobře vybrali, je to nejlepší hotel ve městě! Ptáme se , kde bychom se mohli najíst. Zveme ho na večeři. Vede nás do restaurace nedaleko od hotelu, pana učitele si majitelé považují a odvádějí nás do jakéhosi salonku. Jídlo je teda hodně mizerné, Honza nepozře nic a já stěží do sebe nasoukám 3 lžíce rýže. Autobus do Ngapali jede někdy ve 3 ráno a tak se vymluvíme, že musíme jít spát. Náš učitel nám nabízí, že ráno vstane s námi a doprovodí nás na autobus. Chápete to ?

Smradlavé rybky

Jdeme spát jako dvě smradlavé rybky. Budíka máme nastaveného a snažíme se usnout. Všechny deky a lůžkoviny házíme na zem a lezeme do svých prostěradel a spacáčků. Noc není dále třeba popisovat. Jedním slovem, je příšerná! Ve dvě hodiny ráno nás vyděsí bušení na dveře. Učitel říká, honem, honem vstávejte, autobus jede dříve. Naházíme věci do batohu a  jdeme temným městem k autobusáku, který je asi 10 minut odsud.

Autobusem do Thandwe

I když je tma, je to tu jak na Matějské pouti. Je chladno, přijíždějí a odjíždějí autobusy, lidé jsou  zahalení v roztodivných bundách a dekách, do toho všeho tady řve televize připevněná v otevřené hale , na obrazovce je mnich. Zatím máme nahlášené hodinové zpoždění. Do chaosu a hromady zavazadel přichází bílý muž. Je hubený a zaprášený , s velkým zájmem pozoruje barmskou televizi. Když nás spatří,  namíří si  to rovnou k nám. Cestovatel jak se patří, 73. letý Jan ze Skotska. Právě přijel autobusem z Payay, a před tím z měsíčního putování po Číně. Jedeme společně autobusem do Thandwe. V autobuse je opravdu zima. Nějaké 4 hodiny skákající jízdy . Vystupujeme na nádraží v Thandwe.

Tuk -Tukem do Ngapali

Spolu s Janem ze Skotska sedáme do jednoho z tuk-tuků a asi 15 minut se řítíme hodně vyčerpaní a zmrzlí směrem k plážím Ngapali. Díky Janovi zastavujeme u jednoho z resortů . Jan tady trávil vánoce a  zná to tady. Zkoušíme štěstí a poslední volný pokoj je na následující 4 dny náš.

učitel angličtiny na autobusovém nádraží v Taungokku
učitel angličtiny na autobusovém nádraží v Taungokku

Nádherné pláže Ngapali

Ngapali a náš resort M nás nadchly  hned. Cena , místo i atmosféra, prostě paráda ! Dáme si dobrou snídani na břehu moře , osvěžující sprchu a bosí jdeme po dlouhé nádherné pláži, bez obrovských hotelů a téměř bez lidí. Možná je to ráj a tak je na co se těšit. 4 dny nádherného relaxování, koupání, skvělého jídla. Každodenní ranní koupel na opuštěné pláži Bengálského zálivu, rybáři, pohoda, bílý písek … Ngapali je nádherné místo a turismus tady nabere asi rychlé obrátky. Tak pokud můžete a chcete, tak sem rychle přijeďte ať ochutnáte ještě trochu té romantiky. Ngapali je místo, kde naplánujeme další naší cestu po Barmě. Není jednoduché získat informace, letenku, není jednoduché nic, ale  nakonec se zadaří. Naším plánem je,  let do Hohe, přes Yangoon. Odtud se přemístíme do města Kalaw, navštívíme přátele našich přátel z ČR, navštívíme domorodé vesnice v horách nad Kalaw a dále pak budeme pokračovat  na jezero Inle, do Baganu,Mandalay

pláž v Ngapali
pláž v Ngapali

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

komentářů