Okolí Kalaw. Jsme na horách, je ráno a je chladno. Ranní snídaně na střeše hotelu s překrásným výhledem do krajiny kolem Kalaw. Přemýšlíme, co si na čtyřdenní pouť do hor vezmeme s sebou. Zbytek věcí si od nás bere Dží a vyzvedneme si je po návratu. Vycházíme z hotelu. Honza z Jackem jdou daleko přede mnou. Jsem velmi unavená a nic se mi nechce. Předjíždí nás Dží s malou dcerkou na motorce. Jedou do školy. Nahoře nad městem jsou pěkné domy i hotely. Ještě chrám a pak už pomalounku vcházíme do bran Barmských hor.
Hory jsou oblíbeným cílem turistů . Na výběr jsou krátké túry, tady třeba lehká půldenní túra anebo čtyř-pětidenní túra s průvodcem do horských kmenových vesnic. My jdeme na tu čtyřdenní, spát budeme , dle domluvy, přímo u domorodců. Dost často nás předjíždějí auta se zemědělci a domorodci na motorkách. Prachu máme plné oči. Čím déle jdeme, tím je krajina krásnější a šťavnatější. Radost však nepřichází, nohy těžknou a je mi stále hůř. Vidím jak Honza rozhazuje přede mnou rukama. Ukazuje Jackovi dvoumetrového hada, který zalezl do křoví. Není mi do řeči a zmáhá mě zmáčknout i spoušť aparátu. Jack ukazuje v dáli novou vesnici Yar Thait (uwa thit´).
Vyhlídka – děláme si malou přestávku na místě s krásnou vyhlídkou. Tady většina turistů obědvá a odpočívá. Je odsud nádherný výhled na hory. Za chvíli pak přicházíme do mandarinkového a pomerančového sadu. Usedneme u dřevěných stolů pod rákosovým zastíněním. Tady v horách žije rodina z Nepálu, vaří a nabízejí pohoštění kolemjdoucím. Nepálská rodina je jediná v této oblasti a do těchto končin zavítala před 20. lety. Majitel a kuchař v jedné osobě, Motie, vaří výborná indická jídla. Jak mladí, starší i děti jsou velmi milí, jídlo je dobré, nechají nás nahlédnout do kuchyně i na rituál sušení a přebírání semen a zeleniny. Prý se zde dá dle domluvy i objednat skromný nocleh. To by teda bylo moc pěkné místo na přespání.
Pokračujeme dále krajinou, začíná být dost ostré slunce a žár. Teď už je mi opravdu hodně mizerně. Naší zastávkou má být tibetská vesnice Yar Thait. Ve vesnici posílám Honzu s průvodcem fotografovat, vysílená se opřu o jednu chýši, není si kam sednout. Proti mně sedí asi 10 Tibeťanů, muži i ženy, pobíhají zde prasátka, přímo u mě se střídají tibetské děti. Zírají na mě a já na ně. Nevydržím stát a tak se sesunu na haldu špinavých kamenů. Děti mě otravují. Zdá se mi, že jeden klučina na mě i plivl, ukazují na můj batoh. Nemám sílu. Žaludek se bouří a já asi omdlím. Naštěstí přichází Honza s Jackem. Budu zvracet a není kam se schovat. Dílo je dokonáno a já zvracím před zraky celé vesnice na zem. Celá se třesu, Jack mě uklidňuje, že se nic neděje. Zvracím znova a znova. Tibeťané nezvracejí, ale zírají. Já chci domů, do své čisťounké postele, chci se schoulit a schovat se před světem. Jack mě utěšuje a ptá se zda ujdu deset minut do další vesnice, kde si odpočinu. Hučí mi v hlavě, ale co mi zbývá. Jdeme kolem tibetské školy, jsme ve vesnici. Zastavujeme u prostorného dřevěného domu. Majitelé domu mě přivádějí do velké místnosti, je zde oltář s Buddhou, okno a spousty kouře, je tu ale útulně. Pokládají mě na bambusovou rohož, otevírají okno, přikryjí mě a já usínám. Nespím dlouho, kolem mne sedí děti. Neruší mě, jenom zvědavě koulí očima a čekají až promluvím. Řeknu nějaká anglická slovíčka, krásně se smějí a loudí na mě žvýkačky, které vidí v batohu. Přidávám ještě bonbóny, vše mi vyškubnou z ruky. Přichází Honza s Jackem, kteří byli fotografovat školu a vesnici. Majitelům pak s vděkem poděkujeme a přidáme pár dolarů na přilepšenou. Díky! Muž z domu mi ukazuje znetvořené prsty, vypadá to , že mu z nich lezou červi. Ale je to hnis. Tak to můj žaludek asi nevydrží, prosím Jacka ať mu dá desinfekci, náplasti a hojivou mast.
Musíme už pokračovat dále. Do setmění musíme dojít do vesnice, kde budeme spát. Šourám se za klukama a je mi zle. Kolem mě je nádherná krajina, kus cesty pak je ve výstavbě . Projíždějící motorky natolik víří prach, že mám pocit, že jdu opuštěná pouští.
Přicházíme na koleje, které vedou z Kalaw. Pokud pojede vlak, tak ho ani neuvidím ani neuslyším. Poslední kopec a jsme v bambusovém háji, kolem příjemné prostorné a obyčejné domy. Už se stmívá , když přicházíme k našim dnešním hostitelům. Nevím, co dnešní noc přinese, ale úlevou budiž fakt, že si konečně odpočinu.
Okolí Kalaw
Turistika se zde pomalu rozvíjí a průvodci tady pro vás mohou připravit několik zajímavých tras a pochodů. V okolí Kalawu najdete příslušníky kmenů Paluang a černých Karenů Pa – O. Shan, Intha, Taungthu, Danu, Taungiyo, Bamar a Danaw jsou etnika, která žijí v horách na severu a východě.
Vícedenní treky vás dovedou např. k horkým pramenům blízko Kainy Daing, západního břehu, turisticky vyhledávaného jezera Inle. Lodí pak do Nyaungshwe.
Trasa může být i z Kalaw do Pinday , kdy zpět vás dopraví autem.
My zvolili trasu k jezeru Inle , bohužel kvůli mým problémům se zažíváním a velkou nevolností, jsme po jedné noci strávené u domorodců, museli zvolit náhradní trasu spojenou z dvoudenním odpočinkem hotelu v Kalaw a pak přejeli k jezeru Inle objednaným autem.
Ubytováni jsme byli v příjemné velké domě v bambusovém háji. Obyvatelé domu byli vemni vstřícní a milí. Součástí noclehu je i strava, kterou vám nabídnou.
Myslím, že do hor je možné jít pouze s průvodcem. V noci je dost chladno, většinou vám domorodci zapůjčí i teplé deky a matrace.
Přidat komentář