• Menu
  • Menu

Den ve Varšavě

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Polsko » Den ve Varšavě

 

Vezeme Terku na letiště do Varšavy, protože lety z Prahy do Helsinek jsou teď šíleně drahý, vyplatí se to i s benzínem koupit z Varšavy. A jelikož je to pěkná dálka, ve Varšavě jsme nikdy nebyli a ještě je tam Jéňův oblíbený polský pivovar Pinta, spojíme příjemné s užitečným.

Po 6 hodinách cesty z Krkonoš konečně vyhazujeme Terku na letišti, loučíme se a vyrážíme hledat místo, kde zaparkujeme a kde budeme pak večer spát. Tradičně hledám přes aplikaci park4night, ale nejprve nás to navedlo na místo, které se právě rekonstruuje a podruhé na úplně plné, vytížené parkoviště vedle ZOO.

U ZOO jsme ale blízko zahlédli potenciální stanoviště. Kolem edukačního pavilonu „Kamien“ projíždíme autem dále po cestě a necháváme auto pod stromem. Kousek od nás parkují dva karavany a v dáli vidíme další auta. Nikde žádná cedule, kde by bylo parkování zakázané, a tak připravujeme spaní, převlékáme se a vyrážíme směr centrum Varšavy.

Je šílené vedro. Procházíme pěknou cestou, oklopeni zelení. Míjíme pláž s ohništi, bar a venkovní workoutové hřiště. Jéňa potřebuje hrozně na záchod, a tak je moc vděčný za veřejné toalety (většinou v podobě toi toi), které jsou k našemu překvapení skoro všude. Zeleň, kterou pokračujeme dál přímo kopíruje Vislu, do které sem tam vybíhá pevnina. Vidíme i několik rybářů.

Moc nás baví zvláštní vrstevnatost města, kdy v jednom plánu vidíme staré, drobné domečky – historické jádro, za nimi se tyčí vysoké mrakodrapy moderních kancelářských budov a sem tam se objeví stavební jeřáb nebo jiný náznak průmyslu. Vše je ale krásně zasazeno do městské zeleně.

Přecházíme most a dostáváme se do přímé blízkosti historického centra. Po dlouhé době nemáme skoro žádný plán, takže jsme se rozhodli prostě štrajdat a uvidíme kam nás nohy zanesou. Nejprve procházíme přes menší náměstíčko a příjemnou procházkou skrz park, která nám trochu připomíná pražský  Petřín se dostáváme na městské cihlové hradby. Míjíme významné budovy a mnoho turistických stánků. Chvilku se zastavujeme na malebném Staroměstském náměstí, kde si v lékárně kupuju koňskou mast, protože mám úplně ztuhlý krk (což mimochodem nedoporučuji mazat ve 30 stupních na přímém slunci).

Velkým překvapením bylo nalezení hlavního soudu. Architektura této budovy jejíž architektem je Marek Budzyński je naprosto famozní. Mědí potažené sloupy, kterých je na celé budově nespočet se nám tyčí nad hlavami. Fascinují nás tři mohutné bronzové kariatidy reprezentující naději, víru a lásku, stojící před prosklenou budovou v jemném vodním pásu. Vše se odráží a barevně doplňuje. Hned za rohem nás překvapuje další monumentální architektura pomníku varšavského povstání, který se nahází před budovou soudu.

Je šílené vedro a my vidíme nedaleko vysoké koruny stromů. Míříme do palácové barokní zahrady  Ogród Krasińskich. V malém pojízdném stánku si Jéňa dává kávu a já limonádu. Procházíme parkem dále a míříme k Hala Targowa Mirowska. Jedná se o obrovské haly z přelomu 19. a 20.století, které byly postaveny za účelem zastřešeného tržiště. Tady si dáváme malou ochutnávku pirohů. Jsou zde malé podniky kuchyní z různých koutů světa, ale i stánky s různými produkty (sýry, uzeniny, zavařeniny, oleje, marmelády, atp.).

Pak už pomalu míříme směrem k pivovaru. Po cestě nás ještě mile překvapuje náměstí povstalců (Plac Powstańców Warszawy), kde je kromě krásných výsadeb i několik malých hudebních zákoutí, kde jsme se příjemně zabavili.

V pivovaru mají neskutečný výběr přímo z tapu. Abysme si vybrali přesně to, co nám chutná, dávají malé ochutnávky do panáků. Dáváme si každý 2 píva a nakonec ještě 2 malý. K obědo-večeři si k tomu objednáváme krevety v panko strouhance a cibulový kroužky.

Cestou domů ještě kupujeme mamce suvenýr – malou soplicu a já si kupuju okurku a rajče, protože mám nedostatek zeleniny (po víkendové oslavě). Pomalu se vracíme zpátky na druhý břeh Visly. V dálce se začínají na obloze honit čerti. Chceme si ještě koupit jedno pívo a dát si ho na pláži.

Začíná kapat, a jelikož to máme ještě k autu docela daleko, raději vyrážíme. Akorát včas si nandáváme pláštěnky, když přichází totální průtrž. Schováváme se pod střechu lanového centra. Když máme dopito, míříme v dešti k autu. Já si ještě v Kamienku odskočila na záchod, díky čemuž jsem se dostala dovnitř moc zajímavé architektonické budovy – betonová stavba byla tvarovaná dřevěnou formou, takže z blízka to vypadá, jakoby byla ze dřeva a natřená vrstvou betonu. Po celém stropu jsou zavěšené bylinky.

Když se blížíme k autu, stojí tam policejní auto. Nejen, že mám obavy, že jsme přeci jen namístě, kde se nesmí stát, ale navíc jsem si zapomněla vzít doklady. Naštěstí si nás nevšímají, a tak snad můžeme být v klidu. Parkujeme přímo naproti koňskému kempu a je tu celkem rušno, a tak ještě přeparkováváme o něco dál. Večer koukáme na film a brzy usínáme. Ráno asi v 6 hodin nás budí příkopová sekačka – překážíme. Při odjezdu zjišťuji, že jsme spali přímo u ptačí rezervace, která spadá do Natury 2000. No chtělo by to víc dní, abysme to všechno stihli projít, tak třeba přístě. Je před námi přes 8 hodin cesty domů…

 

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.