Národní park El Guacháro
24.10.2012 Dnes se chystáme navštívit horské městečko Caripe. Těším se, že jedeme do hornaté oblasti do nadmořské výšky 1000 metrů a odpočineme si od dusna a vedra, připomínající saunu. Odjíždíme na nádraží a por puestem do Maturínu. Tady dalším por puestem (autem) do Caripe. Pohoří Cordillera de Caripe nejsou moc vysoké, ale zato jsou pokryty bujnou vegetací. Vesnice leží 12 km od národního parku El Guacháro, kde navštívíme slavnou jeskyni Cueva del Guacháro. Protože jsme vyjely už brzo ráno, jsme na místě v poledne. Ubytujeme se v hotelu Saman. Hotel má klidné nádvoří, krásně zdobené květinami a uměleckými předměty. Recepční je milá a ochotná a zajistila nám odvoz do jeskyně. Před pokojem máme křesílka a stolek a pitnou vodu. Pokoj je moc pěkný. Navíc vedle hotelu jsme objevily moc dobrou restauraci, kde jsme hned po příjezdu zašly na oběd. Daly jsme si dýňovou polévku, těstoviny a salát.
Odpočinuté a po dobrém obědě jedeme k jeskyni Cueva del Guacháro. Taxikář je také moc příjemný člověk. Zdá se, že Caripe je takový malý ráj Venezuely. Nemusíme se bát, že nás někdo přepadne a okrade. Je tu pořádek a čisto. Zaplatíme par drobných za vstup a jdeme ještě s jedním venezuelským párem na prohlídku. Oni mají holiny, my kotníkové boty. Holinky půjčují před vstupem do jeskyně, ale to jsme si bohužel nevšimly. Vstup do jeskyně je úchvatný. Průvodce nese lampu, která ale moc světla nevydává, aby se nerušili noční ptáci a netopýři uvnitř jeskyně. Dostáváme výklad ve španělštině. Po pár krocích jsme v ohromné jeskyni, kterou protéká potok. Bohužel je země plná krysích a ptačích výkalů. Klouže to a boty i kalhoty máme po pár krocích pěkně zadělané. Pod nohama se nám motají krysy, občas nějaký divný hmyz. Nesmí se fotit s bleskem a proto fotky nemají moc cenu. Jsou tu k vidění stalaktity a stalagmity, kterým průvodce dává různá jména podle tvaru. Jdeme asi 2 km a vracíme se zpět. Jeskyně má 10 kilometrů, ale i ty dva stojí za návštěvu. Je tu teplo a vlhko. Občas průvodce zasvítí na lelka, nebo netopýra. Jsou ovšem moc vysoko a jen odhaduji siluetu. Strop dosahuje výšky 40 metrů. První část, kde je velký dóm se jde ještě docela dobře, pak se ale musíme protahovat úzkou chodbičkou a ve výkalech to moc příjemné není. V jeskyni žijí ptáci guácharos, podle kterých je jeskyně pojmenována. V překladu „někdo, kdo ječí“.
Guacharo (Steatornis caripensis) je lelek jeskyní. Gvačarové pobývají přes den v jeskyni a vylétají za tmy, orientují se echolokací, podobně jako netopýři, ale mají jinou frekvenci zvuku. Ta je pro nás slyšitelná, takže když vlezeme do jejich jeskyně, můžeme slyšet jejich cvakání. Krmí se ovocem a bobulemi olejové palmy. V jeskyni jich žije přes 10 tisíc. Mláďata jsou plná tuku a proto je dříve indiáni lovili a tuk rozpouštěli v hliněných miskách.
Tato lokalita je zajímavá i z hlediska historie, protože se sem v roce 1799 dostal slavný přírodovědec Humboldt a prozkoumal první část jeskyně a vědecky popsal guachary. Humbolt by se dostal i dál, ale indiáni ho nechtěli do dalších částí pustit. Věřili, že v Sálech ticha, jak se jim dnes říká, se rozkládá říše mrtvých, kam nikdo živý nesmí vstoupit.
Prohlídky jsou k dispozici každý den a trvají asi 90 minut. Nejlepší čas se podívat na Guacharos je kolem západu slunce, obvykle od 6:30 do 19:00, kdy tisíce vyletí z jeskyně za jejich nočním krmením. Vrátí se před úsvitem, obvykle kolem 4 hodiny. Čekaly jsme tedy do setmění a opravdu za cvakavého zvuku vylétali ven. Jen jsme čekaly, že vyletí všichni najednou, ale vylétávaly po skupinkách Náš fešák taxikář pro nás přijel a cestou nám zastavil u stánku s ovocem. Koupily jsme si banány a mandarinky, jsou zelené s peckami, ale zralé a jsou v této části Venezuely proslavené. Také kupujeme místní víno. Je sladké a moc dobré. Paní s pánem byli opět strašně fajn. Pořád zmiňuji, že byl na nás někdo hodný, protože ve Venezuele to opravdu je malý zázrak. Když se dostaneme domů uděláme si malý večírek, nalijeme si vínko, oloupeme ovoce. Vypnuli proud a Janka s čelovkou myje boty od trusu. Paní recepční jí půjčí kartáč a mezi kytkami je vodovod. Janka se do toho tak pustila, že umyla i moje.
Přidat komentář