Turistika na Madeiře je ve vašich silách
Před každou cestou mám velké plány. „Musím“ vidět a navštívit tohle a tamto, a taky ono. Jenže času je vždycky málo. Je jedno, jestli jedete na týden, nebo na měsíc, nikdy se vám nepodaří navštívit a ochutnat v dané destinaci „všechno“.
S Madeirou jsme to měli podobně. Jenže jak se říká: „Velké oči“… V původním itineráři jsme počítali se spaním ve stanu a chozením po horách. Heslem bylo: „Čím méně turistů potkáme, tím lépe.“ Připravili jsme si tedy program, ve kterém jsme během deseti dní hodlali ujít přibližně 160 km a neskutečně jsme se těšili na všechna příkoří, která tento bláznivý plán skýtal.
S bolavým kolenem se mění plány
Jenže stačí jeden okamžik, pád z motorky a všechno je rázem jinak. Můžete bědovat a naříkat jak chcete, ale fakt, že máte v koleni 11 stehů, nezměníte. A tak jsme všechny vytisknuté mapy odložili do šuplíku a začali plánovat znovu.
První změnou bylo půjčení osobního auta, což jsme zařídili ještě před vlastní cestou. Cena, kterou nám vygeneroval internetový prohlížeč, nás zarazila: „Na 10 dní za 90 euro?“ nechápavě jsme koukali do monitoru a hned si dané auto zamluvili.
Díky automobilu a faktu, že si věci nebudeme nosit na zádech, jsem přestala počítat váhu svého zavazadla a dovolila si přidat i několik zbytečností. Kvůli zranění přibyla ale i další zátěž- obvazy, sterilní gázy, betadin a alkoholové tinktury. Za moji přeplněnou lékárničku by se nemusel stydět ani kdejaký medik 🙂 .
Prvotní pochybnosti, že nebudu schopná dlouhých několikakilometrových výletů, se rozplynuly už v letadle, které bylo přeplněno skotskými důchodci. „Jestli zvládnou chodit okolo levád a na vyhlídky oni, musím to zvládnout i já,“ řekla jsem si, a tak se i stalo. Bělovlasé turisty jsme následně potkávali ve skupinkách rozeseté po celém ostrově, takže pokud se bojíte, že turistika na Madeiře není ve vašich silách, budete se asi občas divit, kam všude se dá dojet až autem, případně jak krátké jsou některé výlety okolo tradičních vodních struh.
Desátý den od havárie, čas na vyndání stehů.
Nevím jak vy, ale já doktory a nemocnice obecně nemám moc ráda. Pokud můžu, raději se těmto místům obloukem vyhýbám. Jenže občas si vybrat nemůžete a to byl i můj případ. Nastal den, kdy bylo na čase vyndat stehy. Původně jsem si myslela, že jediná nemocnice, kde mě jakožto cizince ošetří, se nachází v hlavním městě Madeiry, Funchal.
Úroveň zdravotnictví na Madeiře je skvělá!
„Na Madeiře máme přes padesát zdravotnických center, kde vás ošetří během pár minut,“ vysvětlil mi doktor během vyndávání stehů v jedné z místních Casa de Salud „Dům zdraví“ (pozn. něco jako naše malá poliklinika) a rázem dodává: „Víte, jaký je na Madeiře terén? Kdyby byla jediná nemocnice ve Funchal, spoustu turistů by nebylo schopno se tam dostat. Máme opravdu mnoho případů, kdy se někdo zraní v horách nebo uklouzne okolo levady. Ostrovní zdravotní systém je na velmi dobré úrovni.“ Což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Na recepci stačilo ukázat na koleno, jednoduchou angličtinou vysvětlit úraz na motorce a ukázat kartičku pojištěnce a občanský průkaz (případně pas). Na ošetření jsem čekala sotva pět minut a profesionalita, se kterou jsem se v ordinaci setkala, si nezadá ani s nejlepšími našimi nemocnicemi. A vzhledem k tomu, že je portugalsko součástí EU, za ošetření jsem neplatila ani korunu.
Na první poliklinice (kde měli samozřejmě tak jako všude i nonstop oddělení pohotovosti) mi vyndali pouze 4 z devíti vnějších stehů. Na další zákrok jsem měla přijít za dva dny do jakéhokoli zdravotního zařízení. Vybrala jsem si malé městečko Estrela da Calheta, které bylo zrovna po cestě. I tady mě zadarmo ošetřili. Bohužel jsem se ale setkala s doktorkou, které nejspíš zrovna končila služba. No řekněme, že se jí do dalšího pacienta příliš nechtělo. Odtrhla krytí z kolene, a pak začala zbrkle vyndávat steh za stehem, načež u některých samozřejmě přeřízla celý uzlík, takže mi kus stehu zůstal v koleni. Trochu napjatě jsem pozorovala její počínání, ale když mě Fred ujistil, že je to v pohodě, že mi stehy samy vyjdou, nechtěla jsem se hádat. Zalepila mi ránu náplastí, která údajně má vydržet celý týden, a už jsem pelášila ven z nemocnice. Byla jsem ráda, že je to za mnou. „Uf, tak teď aspoň týden nemusím vidět žádného doktora,“ prolítlo mi hlavou.
Přidat komentář