A jak to vlastně bylo….
A kdo je Honza? To si takhle zase jednou ťapu po Tatranské magistrále a najednou kluci český …
Z úst Honzy:
Už je to x let, co jsem Andy poznal, tehdy to bylo “ nemáš cigáro?” Od té doby nějaké zprávy, volání, pak přišlo Rakousko a dneska? Dneska mi ta holka plní sny. Když se ji zeptám, jestli půjdeme zítra skákat z mostu, tak mě seřve a řekne ne, jdeme už dneska! Díky bohu náhodě, o sudu, o bečku…Andrea Schlitzová, my jedeme do Nepálu…
Tak jo, parkrát jsme si napsali, do Rakouska zajeli a slovo dalo slovo a koupili letenky do Nepálu, splnit si svůj dlouholetý sen. Znáte mě, když mám něco v hlavě, jen tak mě to nepustí.
No jo, ale Honza není ledajaký Honza a rozhodně ne ten pravý český, co se sám do světa vydal :-). Nikdy neletěl a dal než ve Finsku prej nebyl takže, vyrazit si jenom s Andy přes půl světa chtělo trochu odvahy …
Tak letenky máme a co dál? S agenturou nejezdím tak si prostě nějak poradím. Rozhazuju sítě a zjišťuji kolik známých tam taky jede, super tak se prostě přifaříme k jedné skupince! Ale osud tomu chtěl úplně jinak a tak to nakonec neklaplo.
Ale to bych nebyla já, kdo má kontakty všude kam se podívá, a tak jedna z prvních myšlenek padla na Prakashe. Kluka, co u mě před pár lety několik nocí přespal v rámci skvělého programu Couchsurfing. A náhodou je to nepálsky Guide! No bezva, ten nám určitě poradí.
Dokonce už má i svoji agenturu a tak začínáme po messengeru plánovat. Každej mi říká, že jestli jsem nebyla v Nepálu, musím na trek k Everestu a Prakash mi to potvrzuje. Jenže pak to pokračuje stylem a nechcete ještě na Gokyo jezera? Koukám na Google a jako milovník vody vidím tyrkysová jezera s úchvatným zasněženými štíty. No jasné, že tam musíme. OK zase ještě dva dny si přidáte a mate trek přes 3 sedla, jasný chceme!!! A tak máme konečně plán, jenže mně to nedá, prohlížím mapu a ejhle jdeme okolo šestitisícovky Island Peak, tak to by byla škoda se tam nepodívat, že? Času máme pořad dost a tak do plánu přibyl ještě tenhle krásnej kopeček, kterej trčí do okolí jako opravdový ostrov.
Předodjezdová panika
Je týden do odjezdu, a já nevím kam dřív skočit, zařizuju poslední věci co mi chybí, ale jinak jsem naprosto v klidu. Zato Honzík ten stresuje už tak od ledna, let, výškovka….no, holt to nějak dá.
Den před odjezdem….
Honza ráno přijede vlakem abychom stihli PCR testy, které jsou pro neočkované lidi stále povinné. Jakmile tam dorazí doktorka, oznámí nám, že má nemocnou sestru a test nám nemůže bez ní udělat. Hledáme alternativu a musíme jinam. Já pak valím naposledy do práce a navečer máme domluvené pivko s přáteli abychom ještě pořešili nějaké detaily a půjčili si duffel bag.
Mooc pěkný večer se dost protáhnul a tak jdeme dost pozdě spát. Před odjezdem nás čeká ještě spousta návštěv.
A co na takovej vejlet s sebou?
Napíšu seznam, nebojte, ale budete si muset počkat až vám to celé odvyprávím….
Den D
Ráno se budim už dost natěšená na cestu. Ještě přijede rodinka mi popřát šťastnou cestu a moje drahá sestřička mi nese doma nasušené masíčko.
Pak přijede Klára Kolouchova a zachrání mě balením ercefurylu, který je momentálně nedostupný. Dá mi knížku pro svého drahého šerpu s věnováním. V centru ještě obdržíme skvělé stélky Sidas do bot a hurá na letiště!
Na check-inu potkáváme další skupinku Čechů kteří míří stejným směrem. S prosbou žádám stewarda o možnost získat sedadla AB na dalším letu do Káthmándú. Snažím se pro nás udělat maximum, proto jsem si také vybrala společnost Qatar. Tyto sedadla jsou pro nás důležitá, protože přilétáme v ranních hodinách a z těchto sedadel je přenádherný výhled z okna přímo na ty jedinečné osmitisícovky.
Překvapí mě odpověď stewarda : „mám dobrou a špatnou zprávu. První let máte opravdu u okénka a teď tu špatnou, na další let nemáte žádná sedadla“ Cože? Jak je možné, že nemáme sedadla, když jsem kupovala letenku před půl rokem? Nikdy se mi to nestalo a o pojmu overbooked slyším poprvé. Přitom je to tak jednoduché, proč neprodat místa v letadle klidně dvakrát, ono se to prej vyplatí.
No nic, vyřešíme v Dauhá, tady nevyřešíme nic.
V gatu se s námi ještě loučí Sába, která tu pracuje a pak už hurá do letadla.
Let do Qataru byl na můj vkus dost nepohodlný, v letadle bylo strašné vedro a ještě za mnou seděla protivná holka, která tak moc nechtěla, abych měla sklopené sedadlo, že mi do něj asi hodinu bušila abych ustoupila. Ale jako proč, že jo? Nakonec mi posvítila mobilem do obličeje atˇ koukám zvednou to sedadlo, že se ji tam nevejdou věci. Trochu mě nasralo, že má vedle sebe úplně volný sedadlo a takhle prudí. No nic, nebudu si kazit dovolenou, že jo…
Do Qataru přilétame před půlnoci.
foto: Jan Vrzal
Přidat komentář