Úmorná 20km cesta do Namche, která se sice tváři z kopce, ale tak úplně to není.. Ráno poklidně snídáme s českými přáteli a hurá na cestu. Dneska to bude teda pěkně dlouhý. Zase se vracíme zpět do civilizace a taky vegetace. Míjíme vesničky a zase se kocháme krásnou přírodou. Probíráme všechny těžkosti života. Procházíme vesničkami Pangboche, Deboche. Pozorujeme kamzíky, jak si tu netečně poskakují po okolních kopcích, celkem velká smečka to je.
Dneska jdeme celkem pomalinku, nohám a hlavně mně se nějak nechce zpátky. Ano, občas to nebylo úplně nejlehčí a spousta dní byla hodně náročná, jenže cítím, že to prostě za pár dní skončí a my zase budeme v civilizaci. Přitom tady je tak krásně a klidně bych tu ještě zůstala. Ale už by to konečně chtělo se pořádně umýt po třech týdnech s vlhčenými ubrousky. Stejně už nám docházejí. První den na treku, kdy nám začíná pršet, to jsme ale měli štěstí. Naštěstí jen lehký deštík. Stoupáme už snad do miliontého kopce a Dawa nás posílá napřed, že nahoře ve vesničce na nás čekají kluci a sejdeme se tam. Kluky potkáváme a máme velkou radost, že je vidíme, vypadá to na další pauzičku.
Vesnička je hodně malá, vlastně jen pár stavení a já jsem zase jako vždy zvědavá. Jsme pozváni dovnitř na čaj a samosu. Obsluhuje nás strašně sympatická holčina s nádherným okouzlujicím úsměvem, že se nám ani nechce pryč. Ta kuchyň je tak prostá a ona si tu takhle žije pořád a nic lepšího ani nezná. Vedle objevuji plné sudy něčeho, tak se vyptávám. A ono se tu vyrábí chang neboli rýžové víno. Tak to jsem zvědavá ještě víc. Dawa nás varuje, že to možná odnesou naše střeva, ale je nám to už jedno tohle asi zvládneme. Ochutnávame a samozřejmě, že nám to chutná a tak si dáme ještě 2 hrnky a dozvídáme se, že ještě existuje taková pálenka Roksi, tak tu musíme hned taky ochutnat.
Největší klášter v Khumbu – Tenboche
Pak vyrážíme na cestu dál. Cesta je hned zábavnější veselejší a lépe utíká. Už nás čeká jen mnohakilometrová vrstevnice, o které se dozvídám další zajímavost. Dáváme i celkem velké zastávky, konečně se vydrápeme až na Tengboche, jeden s největších a nejznámějších Buddhistických chrámů v okolí.
Tady si dáváme pauzičku na oběd a taky tu dělají luxusní kávu. Protože nám zbyly ještě jedny posvěcené vlajky (chtěli jsme je nechat v bejzu, ale nebyl vhodný den, bylo něco špatně se sluncem a dle buddhistických tradic se tento den na tuto posvátnou činnost nehodil). Bereme vlajku a kousek za chrámem nacházíme parádní místo na pověšení. Dawa má taky ještě jednu a tak je spojujeme (je to symbol spojení našich rodin) a věšíme na nedaleké stromy. Chandra s Kančou musí nejdřív na ty stromy vylézt a užijeme si u toho spousty srandy.
Údolí řeky Dudh Koshi
Vcházíme do údolí řeky Dhudh Koshi. Dudh Koshi je řeka ve východním Nepálu, je to nejvýše položená řeka z hlediska nadmořské výšky. A pak už jen ta dlouhá vrstevnice, která je opravdu nekonečná. Zaujalo mě, jak krásná je tato cesta táhnoucí se mnoho kilometrů. Je to opravdu mistrovské dílo. Od Dawy se dozvídám, že ji takhle pěkně opravili teprve nedávno a že velkou zásluhu na to má hustej týpek z Dawovy vesničky, který po mnoho let sháněl finance, aby se tato cesta mohla vybudovat a díky tomu i spousta lidi dostala práci, cesta se budovala po mnoho let a až teprve letos byla dokončena a mistr mohl s klidem zemřít, dílo bylo dokonáno.
Namche Bazar
Cestou si prozpěvujeme naše oblíbené nepálské songy. Konečně se před námi objevuje Namche Bazaar a naše himálajský kolečko je u konce. Je mi z toho smutno, na jednu stranu jsem ráda zase mezi lidmi, na druhou stranu mi chybí to kouzlo a klid hor. Nohy jsou unavené, tělo a mysl spokojené.Vedle cesty se najednou objevuje nádherně barevný velký pták. Je to on, pravý nepálský páv, je překrásný, ale dost rychlý takže pořizujeme jen dost rozmázlou fotografii, stejně vám jí ukážu.
Vracíme se na naše staré dobré úbytko a jelikož je povinnost večeřet v místě ubytování, objednáváme malou večeři na později. Už se nemůžeme dočkat až konečně vyrazíme do místní putyky za našimi nosiči a hlavně momo knedlíčky. Dneska je co slavit, zvládli jsme to a tak objednáváme pivka a rumíčky pro všechny a hromadu knedlíčků. Užíváme si poslední večer, tančíme a z plna hrdla zpíváme.Učíme Dawu slova s písmenem Ř a všichni se u toho strašně nasmějeme. Chandra nám ukazuje nosičskou ubytovnu. Je to moc utulná noclehárna plná postelí a peřín. Je možné, že tu dnes budeme muset spát, naše ubytování se brzo zavírá a my jsme se dost zdrželi. Nakonec uléháme ve svém pokoji a poslední noc nad 3000m . Večeři jsme samozřejmě nestihli…
Na začátek cestopisu Nepál 1
Foto Jan Vrzal
Přidat komentář