Nepovedený let do Lukly
Vstávání ve 4 ráno je sice hrozné, ale dneska nás čeká vstup do Himalájí a tak radostně vyskočíme z postele a natěšeně zabalíme. Fasujeme 2 krabice snídaně, portýrům předáváme s cedulkou naše zavazadla, které si zde uschováme až do našeho návratu z treku. Dawa na nás už čeká před hotelem a valíme na letiště. Procedura odbavení zavazadel je poněkud nepálská, ale máme velké štěstí, že chytáme první ranní let z Káthmándú a nemusíme se trmácet autobusem x hodin do Ramechapu, odkud létají letadla po zbytek dne. Celý problém je v tom, že v Káthmándu je pouze jedna ranvej a tak je třeba ji zachovat pro mezinárodní lety, aby ti turisti vůbec do Nepálu přijeli.
Nasedáme do letadla ještě s několika Estonci a jejich gajdem. Dawa nám ještě radí kolikátí máme nastoupit do pidi letadla, abychom byli u okna (sedadla jsou po jednom, takže jsou všichni po jednom ) ale důležité je, na které straně sedíte, aby byl výhled na ty zasněžené „kopečky“ . Máme neskutečné štěstí na počasí . Let je nádherný a ty hory, kochačka jako prase.
Pak přijde varovný signál a letuška oznamuje, že to otáčíme do Káthmándú. Technicky problém na letadle. Přistaneme a Dawa mě objímá, že žijeme. 1000 letů a nikdy se mu to nestalo. Říkal, že s estonským gajdem se modlili celý let, zvuk motorů se mu opravdu nelíbil. Jen my turisté, jsme nic nepoznali a kochali se krásným letem, který se nám stal pouze vyhlídkovým. No nekup to! A už jsme byli prej nad Luklou a měli pomalu přistávat, když nás otočili. No bezpečnost na prvním místě. Celý den sedíme na letišti. Opravdu zde není co dělat a tak se tu koušeme nudou a aspoň ochutnáváme místní fast food – knedlíčky MOMO, ano láska na první sousto!
Když už to vypadá nadějně, že odletíme náhradním letadlem, které nám poslali z Ramechapu, zvedá se vítr a tak jsou všechny lety do nebezpečné Lukly zrušeny.
Přemlouvám Dawu jestli bychom tu rovnou nemohli nechat zavazadla, když ráno zas odlétáme. Dobrý nápad, ukecává s úplatkem místní security a ti nám zavazadla schovají v kanclu. Po 10hodinach na letišti se vracíme na hotel jen s malými batůšky.
Dawa nás pozval k sobě domu na parádní domácí dhal bat s rodinou s úžasnými výhledem na město. Seznamujeme se s celou rodinou a poprvé ochutnáváme tradiční nepálsky jídlo který je opravduvýtečné (ale samozřejmě, že po třech týdnech na treku si ho dlouho nedám).
Večer jdeme dát ještě pivko do oblíbeného Tom a JERRY baru, což býval věhlasný podnik, kde se zastavil snad každý známý horal z naší malé zemičky, dnes už to ale není co to bývalo, podnik byl úplně liduprázdný. Většina Čechů se teď schází ve skvělém podniku Czech pub, kde si dneska můžete kromě české kuchyně dát i tu nepálskou a zapít to českým pivem točeným!. Jdeme spát hodně pozdě a doufáme, že zítra už to konečně vyjde.
Foto: Jan Vrzal
Přidat komentář