Po snídani vyrazíme do slavného Namche Bazaar, kde strávíme další dva dny kvůli nutné aklimatizaci. Cesta pokračuje údolím a těsně před posledním slavným Hillary mostem se ještě stavíme na oběd. Nemá cenu se moc přecpávat, ještě nás čeká pěkně dlouhé stoupání. Obědy jsou vždy příjemnou zastávkou, někdy kolem 11h si dáme na 2 hodinky pauzičku.
Před mostem je oblíbené fotogenické místo, tak cvaknem pár záběrů a pak hurá na ten most, kterej je snad na každé druhé fotce. Most je celkem vysoký, tedy dnes už jsou tu mosty dva. Ten starý, který se již nepoužívá a nový. Dole v řece tvrdě dřou místní lidé a tahají těžký kámen na stavbu zpevněných cest.
Přejdeme jej a čeká nás první nepříjemné stoupání, které trvá skoro dvě hodiny. Cestou ještě projdeme asi 3. kontrolami, všude se platí nějaký další poplatek. Před posledním checkpointem čeká Honza a pozoruje místní děti, které si vytvořili parádní vozítko a drandí tu na něm z kopce.
Namche Bazaar
Konečně vstupujete do městečka Namche Bazaar. Je naprosto úchvatné a vypadá úplně jinak než jak jsem si ho představovala. Nepopsatelná směs nepálský kultury, turistů, vesnického života úžasně zakomponovaná do kopcovitého terénu obklopeného horami. Vesnička leží na severovýchodě země v oblasti Khumbu, jeho nejnižší bod se nachází v 3440 m.n.m.
Najdete tady etnickou skupinu šerpů, kteří mají své zvyky, tradice a dokonce mají i svůj jazyk šerpštinu.
Naše Lodge je až někde uprostřed, tak musíme stoupat stále dál. Když Dawa vidí naše zničené výrazy zastavuje v krásné kavárně Sherpa Barista Bakery, kterou vlastní jeho kamarád a jde se na pořádnou kávičku. Neodoláme a objednáváme si vege pizzu. Vypadá fantasticky a ta chuť?.
Do Lodge je to už jen pár pater to už dáme. Zavazadla máme jako vždy nachystaný na pokoji , který je ještě pár schodů nahoru, teď už teda každý krok celkem bolí. Takže už jen vybrat večeři. Že by Dhal Bát? Ještě se kocháme výhledem z okna a celkem unaveni pomalu usínáme. Já se v noci probouzím v panice, že nemůžu dýchat. Sakra co to je, já se přeci nechci udusit. Uklidňuji se, že všichni okolo přeci taky dýchají, zhluboka se nadechnu a pak taky usínám.
Foto: Jan Vrzal
Přidat komentář