Na hranicích s Tibetem
Dnes máme celkem pohodičku, jdeme do Lungden, kde je třeba si dostatečně odpočinout. Ztratili jsme jeden aklimatizační den nepovedeným letem, a tak v Lungden nemůžeme strávit aklimatizační den navíc, který je velmi vhodný a všem ho doroučuji. Jelikož máme zabukovaná místa v Gorak shepu a my bychom nedorazili v termínu, je třeba pobyt uhradit dvakrát, a tak Dawa volí strategii, že holt ten aklimatizační den vynecháme. Prej to v pohodě zvládneme.
Dneska jdeme krásným údolím Bhote Koshi a už cítíme velmi blízko Tibetu (asi 3 dny chůze). Za visutým mostem se nachází vesnice Marulung.
Smutná zpráva
Dáváme si malý oběd, ale nálada je tu momentálně velice smutná. Dozvídáme se, že zahynula trojice nepálských šerpů, všichni pocházejí z této vesnice, fixovala cestu vedoucí jihovýchodním hřebenem pro své klienty na Everestu. Touto cestu vedou expedice výstup na vrchol nejčastěji. Lavina Nepálce smetla do 50 metrů hluboké trhliny. Nejmladšímu bylo pouhých 21 let a měl doma několikaměsíční miminko. Bylo to smutné a ukazuje to bezmoc místních, kteří dělají zoufale nebezpečné činy, aby zajistili svoji rodinu, čím větší riziko tím víc peněz. Ale takový život tu prostě je a nikdo si na něj neztěžuje.
Zajímavost, kterou jsme během oběda objevili, je způsob ohřevu vody sluncem pomocí paraboly. Netuším, jak dlouho to trvá, ale vzhledem k tomu, že jsme již v oblasti, kde není žádná vegetace a krajina působí opravdu nehostinně, musí zde šetřit nejen potravinami, ale i potřebnou energií na ohřev vody a vaření jídla. Teplo to tu asi nikdo nepotřebuje, na zimu jsou zvyklí a už jí asi nikdo ani nevnímá.
Jačí koláče
Jak ale získat oheň, když není vegetace, a tak není žádné dřevo? Je to jednoduché, jsou tu přeci jaci, kteří nejen slouží k transportu věcí ve vyšších výškách, můžeme z nich získat mléko popřípadě vyrobit sýr. Nevím, jak je to v jiných částech Nepálu, ale zvířata se tu nebourají, nosí se z údolí. Ale jak takový jak může pomoct s ohřevem? Existují totiž takzvané jačí koláče (zní to lépe než jačí hovna, že jo) ty se suší a pak se používají na přikládání do kamen místo dřeva, ta vůně je nezaměnitelná a zůstane v čichových buňkách ještě hodně dlouho, jelikož se v těchto nadmořských výškách budeme ještě nějaký ten pátek pohybovat. A jak to vše působí na naše těla? Já už mám několik dní ukrutnou rýmu, a zimou úplně sedřený nos, orgány jsou lehounce na vodě, do toho ten závan jaka, a to vše působí na tělo velmi intenzivně a není to úplně příjemné, ale ve srovnání té nádhery, která je všude kolem nás ještě intenzivnější, tak to prostě nějak překousnu a jdu s úsměvem dál, protože takovou nádheru vidím v životě poprvé a to je silnější.
Pomalu stoupáme údolím a před námi se objevují zasněžené vrcholky blízkého Tibetu. Brzy dorážíme do malé vesnice Lungden, kde je pouze pár lodgí. V jedné z nich už na nás čeká Chandra a Kanča s našimi věcmi. Ještě se jdeme projít po vesnici a nastoupáme aspoň pár výškových metrů, dnes nás totiž čeká první noc nad 4000m.
Vesnice Lungden se nachází ve výšce 4380m. Je třeba odpočívat, protože zítra to bude náročnej den. Čeká nás první velké sedlo stoupající až do výšky 5417m. To už je celkem hustý. V týhle vejšče nastoupat 1100 výškových metrů a pak je zase sejít do Gokyo 4750m.
Výškovka
Dawa nám dává důležité instrukce, jak co nejlépe bojovat s výškovou nemocí. I když nic není stoprocentní a může to kdykoliv postihnout kohokoliv. Naším cílem je toto riziko co nejvíc minimalizovat. Takže je třeba hodně pít, klidně i 4 litry za den, přes den nespat, ve spánku dýcháme pomaleji a dostáváme tak do těla mnohem méně tolik potřebného kyslíku. Dáváme večeři a kupujeme karty. Naučíme se ještě nějakou tu nepálskou hru. Seznamujeme se sympatickou Kanaďankou z frankofonního Quebecu, která si vyrazila na solo trek. Tradiční večeře Dhal bát ať máme na zítra dostatek sil, vybíráme si předem snídani, kterou nám brzy ráno nachystají. Zítra stáváme kolem 4 hodiny ranní, čeká nás dlouhý den, tak hurá na kutě.
foto Jan Vrzal
Přidat komentář