• Menu
  • Menu

Vietnam 6

dkasper

Cesta na opičí ostrov

Už v sobotu jsme si zajistili lístky na autobus z Da Latu do Nha Trangu za 120.000 dongů. Odjezd byl v 6.30 hod., přičemž autobus nás nabral skoro až u hotelu. Odjížděli jsme brzo, takže jsme si nestihli dát snídani, ale recepční nám donesla aspoň banány. Než jsme vyjeli z města, uplynulo ještě asi 40 minut, protože přistupovali další lidi. Autobus byl ale i tak poloprázdný, takže jsme se mohli roztáhnout. Navíc v něm byla wi-fi a čas na cestě se tak dal dobře “zabít”. Přejížděli jsme přes hory (1.650 m.n.m.), kde byla velká mlha, ale pak jsme zase sjeli do nížiny a počasí nás opět mohlo jen těšit. Na cestě jsme jednou zastavili a o půl dvanácté už jsme konečně dorazili do přímořského Nha Trangu.

Přímořský  Nha Trang

Vzali jsme si taxíka k hotelu Queen 7 Hotel (150.000 dongů/osoba/noc), kde jsme ale dlouho čekali, než nás ubytují. Paní na recepci z nás byla dost nervozní, což se projevilo jejím šíleným záchvatem smíchu, když nás výtahem vezla do 4. patra k našim pokojům. Nakazila nás všechny.

Čamské věže

Jen co jsme se ubytovali, natáhli jsme plavky a vydali se na pláž vzdálenou asi 150 metrů. Na to, že jde o městskou pláž, byla čistá a poloprázdná. Půjčení lehátka pod slunečníkem vyšlo na 40.000 dongů. Voda byla teplá, ale na mě tam byly docela silné víry u břehu, takže si moře užili spíš jen kluci. K obědu jsme si dali kokos a pak se už pěšky vydali k Čamským věžím, které jsou na okraji města (22.000 dongů). Věže Po Nagar, z nichž nejvyšší měří 28 metrů, pochází ze 7. až 12. století a stojí na žulovém návrší na břehu řeky Cai.

Nha Trang - Čamské věže
Nha Trang – Čamské věže

Od věží jsme se taxíkem přepravili do centra k novogotické katedrále, která byla stejně jako mnoho dalších kostelů ve Vietnamu vyzdobena neonovými ozdobami. Zpátky směrem k hotelu jsme šli pěšky, ale po cestě jsme si ještě udělali zastávku u jedné z mnoha místních kadeřnic – nejdřív se chtěl nechat “upravit” jen Luboš, ale když ho Miloš viděl, neodolal, a nový sestřih si pořídil i on.

Plážový  klub Sailing

Protože ještě nebylo moc pozdě, nešli jsme spát, ale zašli jsme do plážového klubu Sailing club na piňacoládu. Posedali jsme si u malých stolků přímo na pláži, poslouchali živou hudbu a kecali pod hvězdama. Do hotelu jsme se vrátili kolem jedenácté.

Cesta na opičí ostrov

Po budíčku v 8.00 jsme zašli na snídani do francouzského Le petit bistro, protože náš hotel snídaně nenabízel. Pak jsme si vyzvedli zarezervované motorky a vyrazili cca 15 km severně za město. Za chvilku jsme dorazili k přístavišti, ze kterého vyplouvaly lodě na “opičí ostrov” Hon Lao (150.000 dongů za zpáteční cestu).

K ostrovu jsme připluli ještě se dvěma dalšími cizinci za zhruba 20 minut a překvapilo nás, že tam skoro nikdo jiný nebyl. Na ostrově žije velká kolonie opic, které se zde volně pohybují. Obešli jsme ostrůvek kolem dokola. Pokochali se opičkami, ale zaujaly nás i různé výtvory ze skla nebo plastu – skleněná zvířata, plastové záhony tulipánů nebo slunečnic, plastové květy napíchané přímo do stromů… Na ostrově se daly pronajmout i chatky, přičemž cena byla stanovená ne na dny, ale na hodiny, tj. šlo o takový hodinový hotel.

Pak jsme si šli lehnout na pláž – moře tentokrát bylo pro mě ideální, protože se ani nehnulo a dlouho bylo hodně mělko. Kousek od břehu bylo několik nafukovacích atrakcí. Na pláži jsme se flákali asi do třech, když začal kousek od nás rýt do písku bagr, takže jsme se rozhodli pro návrat na pevninu.

Hon Lao
Hon Lao

Cestou zpátky do Nha Trangu jsme zastavili na chvilku v nedaleké rybářské vesnici na focení. Chtěli jsme udělat ještě jednu fotopauzu, ale z našeho vyhlídnutého místečka jsme se vůbec nedostali k moři, protože nás zarazil dělník, který zde pracoval na stavbě budoucího hotelu (líbilo se mi, že při stavbě šetřili palmy a místo toho, aby je pokáceli, udělali prostě díry do plotu tak, aby palmy mohly dál růst).

Bahenní lázně

Miloš nás následně vedl  cestou necestou, úzkými uličkami s kličkováním mezi krávami dovedl do I-resortu vzdálenému asi 5 km od centra Nha Trangu. Přijeli jsme sem kolem páté, což se ukázalo jako dobrý tah, protože zrovna odjížděla většina turistů a my tak v lázních byli skoro sami. Zaplatili jsme 300.000 dongů na osobu a nechali si teplým bahnem napustit jednu společnou káď. Zaměstnanec lázní nám rukama nohama vysvětlil, že v bahně se můžeme rochnit jen 20 min a pak že se máme jít osprchovat. V té hnědé vodě se nám moc líbilo, ale museli jsme poslechnout a po 20 minutách se přesunout do minerálního bazénu. I tam to ale bylo super, protože byl krásně teplý a u kraje byla vířivka, takže jsme tady vydrželi do půl osmé a většinu času poslouchali, jak Miloš vzpomíná na lumpárny z dětství.

Nha Trang - I-resort
Nha Trang – I-resort

Po návratu k hotelu jsme vrátili motorky a znovu zašli do Sailing clubu. Bohužel začalo drobně pršet, takže nás z pláže přesunuli pod střechu ke stolům, ale i tak to bylo fajn a večeře i víno nám moc chutnaly.

cestopis následující

cestopis předcházející

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *