• Menu
  • Menu

Vietnam 5

dkasper

Vodopády

Už den předem jsme si v půjčovně vedle našeho hotelu dohodli pronájem dvou motorek na celý den. Půjčení motorek není ve Vietnamu žádný problém, navíc je to za směšnou cenu kolem 100,-Kč na celý den + benzín, který stojí cca 20,-Kč za litr. Kluci se párkrát projeli kolem bloku, aby získali jistotu a vyrazili jsme na výlet, jehož cílem byly nedaleké vodopády. Naše první zastávka byla na kávové plantáži Me Linh Coffee Garden. Miloš se tam “zapsal do historie”, když šlápl do čerstvě nalitého betonu. Jeho stopa tam tak bude zachována pro další generace. Farma se specializovala na produkci cibetkové kávy, kterou jsme samozřejmě ochutnali – na mě byla poměrně silná.

Sloní vodopád

Od farmy jsme se vydali ke Slonímu vodopádu (20.000 dongů). Nejdřív jsme trochu zakufrovali, ale vraceli jsme se asi jen 5 km. Silnice nás přivedla k horní části vodopádu, takže jsme museli sestoupat dolů po občas trochu kluzké stezce, dostali jsme se i za vodu.

Sloní vodopád
Sloní vodopád

Továrna na hedvábí

Od vodopádu to byl jen kousek k továrně, kde se vyrábělo hedvábí. Zaplatili jsme vstup 10.000 dongů a pak už si nás nikdo vlastně nevšímal. Chvíli jsme pozorovali dvě paní, které žiletkou rozřezávaly kokony bource morušového, ze kterých vysypávaly larvy. Když jsme se ptali, co s těmi larvami dělají, přinesla nám jedna z žen ochutnat upražené larvy. Potom jsme se prošli halou, kde několik žen navlékalo vlákna z kokonu, byly zde i tkalcovské stavy. Venku pak jiná paní věšela různě nabarvené hedvábné látky. Když jsme už byli na odjezdu, dorazilo do areálu několik dalších motorek – byli to cizinci, kteří jezdili po okolí s tzv. easyriderem, tj. místním člověkem, který vlastně dělá průvodce – buď se jede na motorce přímo s ním nebo dělá jen doprovod dalším motorkám.

Vodopád Pongour

Původně jsme mysleli, že od továrny už pojedeme zpátky do Da Latu, ale měli jsme ještě dost času, takže jsme se nakonec vydali na opačnou stranu k vodopádu Pongour. Cesta byla tedy časem dost těžko sjízdná, což jsme s Milošem poznali na vlastní kůži, když jsme se “vybourali”. Bylo to naštěstí skoro v nulové rychlosti, takže jsme z toho měli spíš záchvat smíchu než nějakou újmu. Vodopád Pongour (10.000 dongů) byl úplně jiný než předchozí Elephant Waterfall – tentokrát šlo o široké kaskády. Kolem 15.30 hod. jsme si u vodopádu dali pozdní oběd, který paní restauratérka připravila z klasických čínských nudlí, které se prodávají i v ČR asi za 5,-Kč.

vodopád Pongour
vodopád Pongour

Zpátky do Da Latu jsme to vzali po hlavní silnici QL 20, takže cesta byla rychlejší (i když s mnohem větším provozem), ale i tak jsme se vrátili už za tmy. Na večeři jsme zašli do korejské restaurace Fungi Chingu – gril byl přímo ve stole a nad ním byl u každého stolu takový malý komín. Úplně stejný system stolování jsme už kdysi zažili v Soulu. Jídlo bylo výborné, ale vybrali jsme si nějaké korejské hodně silné víno, které bylo nepoživatelné.

Karaoke

Po večeři jsme se rozhodli zajít do karaoke baru, protože všude po Vietnamu je neon s nápisem “karaoke” na každém rohu. Bohužel nám bylo vysvětleno, že karaoke není veřejné, tj. že si vždy skupina přátel pronajme místnost a tam si zpívá. Protože dýchánek se zpěvem ve třech nás nenadchl, měli jsme smůlu. Kluk, který nám půjčil motorky, nám pak doporučil Rain club. Člověk musel zaplatit 80.000 dongů za vstup, ale v ceně byl vždy jeden drink. Klub to byl opravdu moderní se dvěma DJ, leasrovou show, ochrankou a hlavně několika go go tanečnicemi, což “moji” kluci ocenili. Povídat se tam moc nedalo, ale koukat bylo na co. Bylo zajímavé, že parket byl úplně prázdný, nikdo netancoval.

cestou necestou
cestou necestou

V noclehárně

Z klubu jsme museli odejít už před jedenáctou, abychom se dostali na hotel, protože ho na noc zavírali a na recepci pak už nikdo nebyl. Můj pokojíček byl už na dnešní noc rezervovaný, takže jsem si u kluků nechala věci, ale spát jsem šla do společného pokoje pro 10 lidí. Během deseti minut dorazilo ostatní osazení pokoje – nějací mladí Vietnamci, kteří vůbec nebrali v potaz, že už by na pokoji mohl někdo spát, tj. rozsvítili a mleli jeden přes druhého. Naštěstí zapadli rychle do postelí, takže noc nakonec byla v pohodě.

cestopis následující

cestopis předcházející

 

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *