• Menu
  • Menu

Oberoesterreichische Kalkalpen National Park – zima 1

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » Oberoesterreichische Kalkalpen National Park – zima 1

Na sněžnicích ke hvězdám

Spolujízdou do Hinterstoderu.
Začínáme skoro nejnebezpečnější částí naší výpravy. Vycházíme ze svých domovů a už první krůčky nás ujišťují, že tenhle výlet nebude zadarmo. Všude je sníh a namrzlo. Se ztrátou trochy sil se s Ifčou v 6 hodin dostáváme ke KFC na Zličíně. Marně doufáme, že v tuto brzkou ranní hodinu dostaneme kafe. S malým zpožděním přijíždí Marek – přes blablacar.cz jsme našly spolujízdu přímo do Hinterstoderu, odkud budeme vyrážet. Nasedáme a vyrážíme. Počasí není zrovna příznivé a pro řidiče je velmi náročné. Cestou míjíme vážnou autonehodu, naštěstí nejsme jejími viníky ani oběťmi (řidič nám ukázal pár manévrů, které mi málem přivodily infarkt). V Táboře nabíráme dalšího člena posádky, se kterým jede Marek lyžovat právě kousek od Hinterstoderu. V Českých Budějovicích konečně dostáváme svou kávu ( mekáč tentokrát vítězí na plné čáře). Cesta ubíhá celkem rychle. Klukům oznamujeme náš plán – přechod hřebínků v Kalkalpenském NP na sněžnicích, spaní ve stanu,atd… .

Kalkalpen Rakousko (31)
Kalkalpen Rakousko

Překvapuje mě jejich reakce vzhledem k jejich povolání – vojáci. Ohromení, údiv a obavy z toho jestli nám nebude zima. Vyprávění příběhů z našich cest doprovází dramatická hudba z ČRo Vltava. Kolem 12:30 se loučíme na benzínce v Hinterstoderu. Platíme 250,-/1 os. Na spolujízdu jsme měly opravdu štěstí. Vzhledem k tomu, že se kluci vrací ve stejný den jako my, domlouváme si na téhle pumpě sraz v neděli v 16:15.

Kalkalpen Rakousko (11)
Kalkalpen Rakousko

Ďáblův kostel

Po červené turistické značce (460,409) vyrážíme přes Hinterstoder Hauptbahnhof směr Spering. Začátek cesty je dobře schůdný, jdeme sice sněhem, ale není to nic náročného. Stoupáme do lehkého kopečku po silnici a užíváme si pohádkovou zimní krajinu. Po asi hodince a půl přicházíme na rozcestí, kde naše cesta (červená 460) odbočuje vpravo nahoru.

Kalkalpen Rakousko (16)
Kalkalpen Rakousko

Nasazujeme sněžnice

Sníh už je hodně hluboký a tak nandáváme sněžnice. Tento okamžik ještě využíváme jako takovou menší přestávku. Ifča nalévá teplý čaj z termosky. Nabízím jí skvělý švestkový koláč. V tu chvíli ale zjišťuji, že jsme někde po cestě ztratily tašku s jídlem na celý dnešní den. I s koláčem. Ach jo, to nám to pěkně začíná. Bez koláče :).
První stoupání je docela v pohodě. Pak křížíme silnici a pokračujeme lesem. Tam to začíná. Následující stoupání nás začíná školit. I se sněžnicemi se v čerstvě napadaném prašánku pěkně boříme. Nohy těžknou a zimní pohádka se pomalu mění v peklo. Přítomnost Teufelkirche (Ďáblův kostel) asi není jen tak náhodná. Po tomto úseku máme 2 možnosti. Buď půjdeme trošku delší cestou po silnici, nebo zkratkou přes les, která je ale o to prudší. Volíme silnici.

Kalkalpen Rakousko (7)
Kalkalpen Rakousko

Na nohách máme vězeňské koule

Silnice je nekonečná. Sníh je tu ještě hlubší, než v lese, protože ji nechrání stromy. Krutě nám zpomaluje postup. Měly jsme jít zkratkou. Když se konečně napojujeme zpátky na červenou značku, je nám jasné, že dneska se k Funkstation (původní místo biwaku) nedostaneme. Rychle tedy vymýšlíme plán B. Na mapě jsme na naší trase objevily Lackerboden hutte. Dojdeme tam, uvidíme, jak to tam bude vypadat a někde kdyžtak postavíme stan. Podle mapy má být stoupání ze začátku mírné, potom krátký travers, pár prudkých serpentin a jsme tam. Realita – už od prvních kroků nám stoupání nepřijde až tak mírné. Boříme se snad ještě víc než na silnici. Na nohách máme asi 5.kg (vězeňské) koule sněhu. Střídáme se v tahání, ale často si dopřáváme přestávky. Záminky jsou různé – pití, focení, mapa…Stoupání je horší a horší. „Za touhle zatáčkou už to určitě bude! Ne tak nic. Sakra. No to není možný! Neminuly jsme to?!“

Kalkalpen Rakousko (24)
Kalkalpen Rakousko

Noc ve stanu v romantické chaloupce

Kolem 17h konečně vidíme rozcestník a přicházíme k chaloupce…
Já: „Má otevřený dveře!!“
Ifča: „To né, to není možný?!“
Já: „Ale jó! Koukej!“
Ifča: No nené, tak se tam kouknem! Těch pár kroků už nás nezabije!“

O pár vteřin později…
Ifča: „Ty vole máš pravdu! Tam ani žádný dveře nejsou!“ 😀

(34)
Kalkalpen Rakousko

Opravdu mrazivá noc

Vcházíme do polorozpadlé, zdemolované chaty. Máme tu sice palandu a kamna, ale obojí je naprosto nepoužitelný. Půlka stropu spadlá, okna do kořán (je tu jen mříž). Uvnitř je sníh, prach, pavučiny a ze stropu trčí sláma. No co, dneska spíme tady. Před chatou vykopáváme provizorní super ekologickou toaletu (něco na způsob tureckého záchodu) a Ifča roztápí vařič. Odklízíme nepořádek, zametáme (to se musí) a pod padajícím stropem stavíme stan. Všechny zásoby vody samozřejmě zmrzly, takže tavíme sníh. K večeři japonská kuchyně a pak povinná čůrací, při které se kocháme hvězdama. Se zákuskem, čokoládou tvrdou jak kámen, píšeme článek a pak hezky zachumlat do spacáčku a spát. Je asi 20 hodin a venku -20 °C.
Jsou 2 hodiny ráno. Už to nevydržim, ale už je to akutní. Fakt se mi nechce do tý zimy. Nakonec se překonávám a jdu. Ifča jde taky. Pak už se moc dobře nespí. Je nám zima.

Kalkalpen Rakousko (27)
Kalkalpen Rakousko

cestopis následující

na konec cestopisu

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *