• Menu
  • Menu

ZILLERTALSKÉ ALPY 7

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » ZILLERTALSKÉ ALPY 7

Svině jedna uslintaná

Ráno vstáváme kolem 7 hodiny. Ifča jde vrávoravě pro vodu k vodopádu, já se zatím válim. Vaříme čaj a teplou polévku. Jako dezert dojídáme zbytek sušenky. Pomalu balíme, je tu krásně a nám se nechce pryč, ale musíme jít. Scházíme dolů k přehradě. Cesta ubíhá rychle a v 10h jsme dole. Těsně před nosem nám ujíždí bus. Další jede až ve 12 a my potřebujeme být v 16 hod v Mnichově, odkud možná pojedeme spolujízdou.

Cestou zpět k přehradě
Cestou zpět k přehradě

Stopujeme

Sedíme na chodníku u přehrady, jsme špinavý a máme velký batohy. Projíždí několik aut s rodinama (tam se nevejdeme), luxusních aut (jsme špinavý) a další auta, u kterých nám důvod není jasný… Měníme směny. Ifča čte časopis (pořád ten samý dokola) a já stopuju. A hle! Dva mladí milí místňáci nám zastavují. Házíme batohy do kufru k malé roztomilé (prozatím), uslintané, hrozně nevinné buldočici Angie a nasedáme do auta. Dobře to tu znají, a jelikož to mají při cestě, vezou nás až na nádraží do Mayrhofenu! Paráda, máme šanci to stihnout! Vystupujeme s auta, bereme batohy a loučíme se s v tu chvíli ještě roztomiloučkou Angie. Jakmile odjíždí, všímám si, že mám úplně počůraný bederák u batohu! Svině malá uslintaná! Kupujeme lístek do Innsbrucku – zpátky pojedeme stejně, jako jsme jely sem. Dáváme si poslední „horské“ kafíčko a vyrážíme 1. vlakem (v 11:51) do Jenbachu. Cestou nás doprovází tradiční rakouská hudba vycházející z mobilu jednoho z osmičlenné, víno popíjející, mužské společnosti. V Jenbachu čekáme asi 10 minut a hned pokračujeme dalším vlakem až do Innsbrucku.

Innsbruck

Jsme na místě. Potřebujeme se co nejrychleji dostat do Mnichova. Ifči kamarádka z Rakouska nám zjistila, že odtud má v 17:30 jet autobus Meinfeirbus za 8 €! Ptáme se na informacích odkud má jet, ale nevědí. Párkrát přebíháme autobusové nádraží, ale zastávka nikde. Odchytáváme nějakého pána, který nám radí: „Tam vzadu u červeného domu.“ Ok! Dům je sice oranžový a zastávka je na druhé straně přes ulici, ale našly jsme ji! Zjišťujeme, že pokud chceme jet za těch krásných 8 euro, musíme si koupit jízdenku online! Dobře, žádný problém! Z čista jasna se totiž před náma objevuje internetová „kavárna“ (kafe tu mají jen z automatu). Kupujeme a tiskneme jízdenku – paráda, máme zajištěnou cestu do Mnichova a spoustu času na to dát si kebbab. Jenže zjišťujeme, že spolujízda z Mnichova je obsazená. No co se dá dělat… Vracíme se do kavárny a na netu hledáme, co nám jede z Mnichova do Prahy. Obvoláváme ještě pár spolujízd, ale nikde už nemají místo. Našly jsme jediný autobus z Mnichova ve 23:50. Ale je tu háček, nemůžeme už koupit lístek, protože systém je uzavřený a vlastně ani nevíme, jestli tam mají volná místa. To nám ale nevadí, za pokus to stojí. Platíme asi další 2 € za internet. Konečně jdeme na kebab, o kterém Ifča celou cestu básnila. Mňam! Ifče to pořád nedá s tim autobusem, a tak ještě odbíhá od rozjedeného kebabu podívat se, jestli ty jízdenky nepůjdou koupit. Ještě, že se šla podívat, protože autobus odjíždí z Mnichov-letiště. Přemlouváme řidiče autobusu, jestli by nás nemohl hodit místo na Mnichov-nádraží na zastávku Mnichov-letiště, říká, že to nejde, že musíme zaplatit 40 €/os – koupit si novou jízdenku. Sdělujeme mu, že na to nemáme a že máme navazující spoj z letiště.. Nakonec souhlasí a vyrážíme!

 Hrajeme karty
Hrajeme karty

Záhadný autobus se společností Tourbus

Na letišti se snažíme najít zastávku, ze které by mohl jet náš autobus (společnost Tourbus), jenže na internetu ani na letišti žádná taková zastávka není… Ptáme se na informacích a všude možně, ale nikdo nic neví. Dokonce prý letiště vůbec se společností Tourbus nespolupracuje.. Ale my se nedáme! Naštěstí máme spoustu času. Kupujeme zásoby jídla, když tak máme stan a někde tu přenocujeme.. Sedíme v mekáči a telefonicky hledáme různá čísla na dispečery, ale ty nás jen přepojují, jsou nepříjemní a nebo nám dávájí stejná čísla. Nakonec se nám podařilo získat číslo, na které jsme napsaly dlouhou SMS:

sms
sms

Pobavilo nás, že nám osoba se kterou jsme si smskovaly, poslala místo čísla zastávky souřadnice GPS, každopádně zastávku jsme našly. A tak jsme v klidu dopily kafe a pomalu se začaly přesouvat k zastávce. Cestou jsme si ještě koupily víno a nějaké dobroty.

Domů

Usedáme na chodník u zastávky („na bezďáky“), přezouváme se ze zapařených pohorek a batohy pokládáme vedle nás. Vyndaváme karty, otvíráme flašku vína a zbylou hodinku čekáme na autobus. Ve 23:50 opravdu přijíždí autobus! Hurá! Je skoro prázdný a my zjišťujeme, že jel přes Innsbruck. Co k tomu dodat… Jsme rády, že je místo a tak hurá domů! Kolem 6 hodiny přijíždíme na Florenc.

Zastávka existuje!
Zastávka existuje!

Loučíme se a těšíme se na další horské dobrodružství!

na začátek cestopisu

cestopis předcházející

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *