Milujeme hory
Ráno nikam nespěcháme, ale vstáváme brzo před východem slunce. Dáváme si v klidu snídani a ještě horký čaj z večera. Prostě pohoda. Uklízíme, skládáme deky, zametáme a balíme.
Otevíráme dveře a před námi se objevuje obrázek jako z pohádky. Růžová obloha nad rozlehlým údolím, čerstvě napadaný, třpytící se sníh a tmavě se rýsující skalnaté hory, které nás obklopují z obou stran! Jeden z důvodů, proč tak miluju hory! Nádhera! Nemůžeme se toho nabažit a asi hodinu fotíme. Pak je na čase vyrazit.
Sestup
Sestupujeme stejnou vestou, po které jsme šly první den. Stopy jsou ještě trochu vidět, protože je před vánicí kryly stromy. Jde se nám až příliš snadno, když vzpomínáme, jak hrozný to bylo nahoru. Míjíme naší oblíbenou chaloupku a pokračujeme dolů po červené. Čím jsme níž, tím je sníh těžší a mokřejší. Fuj, chci zpátky! No nic, musíme jít dál…
Prostě Rakušáci
Napojujeme se na silnici a pokračujeme po ní, trošku kratší cestou, než jsme šly nahoru. Potkáváme starý milý pár, který obdivuhodně rychle pokračuje po našich stopách vzhůru. Za zatáčkou vidíme parkoviště a jejich auto… I tak je obdivujeme. Silnice je úplně namrzlá, ale na to, že se jedná o tak vzdáleně zapadlé místo je silnice protáhlá a poštěrkovaná. Prostě Rakušáci.
Vlakem do Schon
Kolem 10h si dáváme pívo, kebab a guláš na pumpě, na které nás vyhazovali kluci. Vzhledem k tomu, že už je to pár dní co jsme viděly sprchu, necháváme si radši čepice. Sraz tu máme až v 16h a tak navrhuji popojet kousek vlakem a nakoupit nějaké suvenýry. Jedeme vlakem jednu zastávku z Hinterstoder bhf. do Schon. Zjišťujeme, že tu kromě restaurace nic není a tak se jdeme kouknout na autobusovou zastávku, jestli nám nejede něco směr Molln (kluci nemají dálniční známku, takže pokud by nás měli někde nabrat, musí to být mimo dálnici).
Stopem do Mollnu
Navrhuji, abysme stopovaly, nechce se mi platit za bus. Hned začínám stopovat a první auto zastavuje. Sakra to bylo moc rychlý, ani jsme se nestačily domluvit. Ifča zaskočeně vysvětluje, že chceme nakoupit nějaké suvenýry a jídlo a že potřebujeme do Mollnu. Týpek říká, že jede někam (nerozumíme). No co máme čas, hazíme věci do kufru a nasedáme. Jedeme se starším pánem. Je to učitel zeměpisu a tělocviku. Zrovna se vrací z ranního výšlapu na skiaplách. S Ifčou si nadšeně povídají, já sleduji cestu. Jedeme úplně na druhou stranu, než potřebujeme, směrem na Linz. Navíc zjišťujeme, že mají stejně všude zavřeno. Nojo neděle… No co už se nedá nic dělat tak si uděláme výlet.
Vyhazuje nás na náměstí ve městě Wels. Super nikde nikdo, všude zavřeno, hnusný počasí a město Wels ani není na naší mapě! Nevadí, ještě procházíme uličky, jestli náhodou někde není otevřený obchod, když už kvůli tomu jedeme přes půlku Rakouska. Ne všude jen kebab! Míříme tedy na vlakové nádraží. Chvilku tam pobíháme a zjišťujeme, kam se můžeme přesunout a kolik stojí lístky…
Z Linze hurá domů
Nakonec bereme vlak do Linze, snad budeme mít štěstí a kluci pro nás dojedou tam. Ve vlaku nám přichází SMSka, jestli nemůžeme dát sraz dřív. Informujeme je o naší situaci a čekáme na odpověď. V Linzi jsme asi ve 13:30. Jupí je tu obchod!!! SMS: „V 15h vás nabereme před nádražím“! Máme fakt štěstí! Nakupuju sýry a víno domů a čokolády, jako dárky za půjčení sněžnic, spacáku, atd.. Pak si jdeme s Ifčou v klidu sednout na kafe. Čtvrt hodinky před srazem si sedáme venku na lavičku a sledujeme projíždějící auta. Kolem nás prochází policisté a divně si nás prohlížejí. Hned za nimi probíhají dobrovolníci, kteří ve velkých nákupních košících vozí věci pro uprchlíky. Naštěstí ještě nevypadáme nějak moc antisociálně, aby nás policie otravovala.
Přesně na čas přijíždí naši kamarádi. Nasedáme a vyrážíme domů! Cesta je náročná, potkáváme několik nehod, ale nakonec nás Marek vyhazuje na Smíchově a já se pak loučím s Ifčou a vracím se domů.
Ve vlaku na mě všichni divně koukaj. Pomóc, chci zpátky! Tam nikdo nekouká a nikdo se na nic neptá. Zase zpátky do reality…
Hezký večer slečno Sáro,
krásné články s fotodokumentací, narazil jsem na ně náhodně. Rád podnikám hodně podobné ne-li stejné treky. Přeji další zdařilé výstupy a dobré světlo 😉 Třeba někdy na svahu na viděnou.
Tomáš